Kardinál Dominik Duka: Náš problém

Možná, že si některý pozorný čtenář mých textů vzpomene na stať o trojpapežství v současné církvi, kde na jedné straně máme moderního progresivního a aktivisticky reformního papeže Františka, který boří všechny hranice konzervatismu a zastaralosti, a na druhé straně máme papeže, který hlava nehlava tepe nejenom etické a teologické excesy a zůstává věrný spíše tradicionalismu, než tradici. Naši biskupové měli možnost setkat se se skutečným papežem Františkem, nikoliv s karikaturou vytvářenou médii.

Největším problémem je skutečnost, která je vlastní naší zemi. Facebookové a twitterové krátká sdělení, nebo pouze vytržená věta, jsou pro nás dostatečným materiálem k poznání druhého, a již dál nic nás nevede k tomu, abychom nejenom přečetli celý text, či výpověď autora, a již vůbec se nesnažíme, abychom hledali zdroje, ze kterých vychází a případně se zamýšleli nad souvislostmi a hierarchií hodnot. O to se vede zápas v současné době, která se snaží vytvořit tekoucí identitu a bezhodnotový světový názor, v němž poznání pravdy a morálních hodnot je poznamenáno svévolí excentrického soliptika.

V případě kdy reflektujeme život Církve, současného papeže i jednotlivých biskupských konferencí, musíme si jako věřící katolíci uvědomit, že se nedotýkáme pouhé virtuální reality, ale naopak přistupujeme k tajemství víry. Bez opravdovosti a oddanosti, ke kterým nás vede poznání ve světle víry, nelze porozumět životu Církve dnes, ani v minulosti. Neuvážené, emocionálně přeexponované útoky a kritiky, které podporuje současná atmosféra, nejsou cestou k životu Církve, ale spíše destruují a odvádějí od vlastního života Církve a jejich problémů.

Tento problém není okrajovým problémem či problémem Západu a Východu, ale je to především náš problém. Veliká část našich církevních médií se staví do oné polarizace, aniž by si byla vědoma toho, že staví na principech, které jsou vlastní hegeliánsko–marxistickému pohledu, který vede nikoliv k touze po poznání pravdy, ale k zápasu zmocnit se pravdy. Pravda však není znásilňování, či násilí, pravda je radostné a svobodné: „Aha!“, tedy údiv nad skutečností. Vedle takto polarizovaného mediálního světa se utápíme až v primitivní povrchnosti, která se domnívá, že šeď banalit může nahradit velký a vnitřní zápas o pravdivé poznání a radostné naplňování touhy po poznání skutečnosti. Opravdu rád bych se setkal s vážným úsilím o vyrovnanost a pravdivost, bez které nelze budovat Boží království.

A tak tyto řádky adresuji Vám všem. To, co je nejpodstatnější na cestě k nápravě současné mediální situace, je pravá úcta spojená s touhou po pravdivosti a spravedlnosti. Bez nich nemůže zavládnout ve společenství Církve opravdový duch přátelství, to je té lásky, o které tak často mluví Kristus v Janově Evangeliu.

+ Dominik kardinál Duka OP
arcibiskup metropolita pražský a primas český