Kardinál Dominik Duka: Náš problém

29.11.2021, RC Monitor 23/2021

Biskupové České republiky se vrátili ze své návštěvy ad limina. Můj zdravotní stav mi nedovolil vzhledem k epidemiologickým předpisům, abych se této cesty zúčastnil, přesto jsem obdržel řadu zpráv a reflexí od účastníků napříč názorovou orientací, či generační příslušností biskupského sboru. Nejradostnější bylo setkání se Svatým otcem Františkem. Byli překvapeni jeho otevřeností, pravdivostí, ale i jeho zakořeněním v nauce a tradici Církve.

Možná, že si některý pozorný čtenář mých textů vzpomene na stať o trojpapežství v současné církvi, kde na jedné straně máme moderního progresivního a aktivisticky reformního papeže Františka, který boří všechny hranice konzervatismu a zastaralosti, a na druhé straně máme papeže, který hlava nehlava tepe nejenom etické a teologické excesy a zůstává věrný spíše tradicionalismu, než tradici. Naši biskupové měli možnost setkat se se skutečným papežem Františkem, nikoliv s karikaturou vytvářenou médii.

Největším problémem je skutečnost, která je vlastní naší zemi. Facebookové a twitterové krátká sdělení, nebo pouze vytržená věta, jsou pro nás dostatečným materiálem k poznání druhého, a již dál nic nás nevede k tomu, abychom nejenom přečetli celý text, či výpověď autora, a již vůbec se nesnažíme, abychom hledali zdroje, ze kterých vychází a případně se zamýšleli nad souvislostmi a hierarchií hodnot. O to se vede zápas v současné době, která se snaží vytvořit tekoucí identitu a bezhodnotový světový názor, v němž poznání pravdy a morálních hodnot je poznamenáno svévolí excentrického soliptika.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

V případě kdy reflektujeme život Církve, současného papeže i jednotlivých biskupských konferencí, musíme si jako věřící katolíci uvědomit, že se nedotýkáme pouhé virtuální reality, ale naopak přistupujeme k tajemství víry. Bez opravdovosti a oddanosti, ke kterým nás vede poznání ve světle víry, nelze porozumět životu Církve dnes, ani v minulosti. Neuvážené, emocionálně přeexponované útoky a kritiky, které podporuje současná atmosféra, nejsou cestou k životu Církve, ale spíše destruují a odvádějí od vlastního života Církve a jejich problémů.

Tento problém není okrajovým problémem či problémem Západu a Východu, ale je to především náš problém. Veliká část našich církevních médií se staví do oné polarizace, aniž by si byla vědoma toho, že staví na principech, které jsou vlastní hegeliánsko–marxistickému pohledu, který vede nikoliv k touze po poznání pravdy, ale k zápasu zmocnit se pravdy. Pravda však není znásilňování, či násilí, pravda je radostné a svobodné: „Aha!“, tedy údiv nad skutečností. Vedle takto polarizovaného mediálního světa se utápíme až v primitivní povrchnosti, která se domnívá, že šeď banalit může nahradit velký a vnitřní zápas o pravdivé poznání a radostné naplňování touhy po poznání skutečnosti. Opravdu rád bych se setkal s vážným úsilím o vyrovnanost a pravdivost, bez které nelze budovat Boží království.

A tak tyto řádky adresuji Vám všem. To, co je nejpodstatnější na cestě k nápravě současné mediální situace, je pravá úcta spojená s touhou po pravdivosti a spravedlnosti. Bez nich nemůže zavládnout ve společenství Církve opravdový duch přátelství, to je té lásky, o které tak často mluví Kristus v Janově Evangeliu.

+ Dominik kardinál Duka OP
arcibiskup metropolita pražský a primas český

Další články

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Co je růženec a proč ho církev doporučuje?

03.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle tradice sahající do 13. století se počátky modlitby růžence připisují svatému Dominiku Guzmánovi, kterému se měla zjevit Panna Maria a naučit ho této zbožnosti. Později, v 16. století, papež Pius V. ustanovil jeho liturgickou památku na 7. října, den, který připomíná výročí vítězství v bitvě u Lepanta. Od té doby tuto modlitbu římští papežové neustále doporučují jako veřejnou a všeobecnou modlitbu tváří v tvář běžným i mimořádným potřebám svaté církve, národů i celého světa.

Papež Lev XIV. jmenoval novým pražským arcibiskupem Mons. Stanislava Přibyla

02.02.2026, apha.cz

Papež Lev XIV. jmenoval Mons. ThLic. Ing. Stanislava Přibyla, Th.D., Ph.D., CSsR, novým pražským arcibiskupem a metropolitou české církevní provincie. Dnes, 2. února 2026 v pravé poledne, zveřejnil tuto informaci Svatý stolec a ve stejnou dobu o tom v kapli pražského arcibiskupského paláce informoval apoštolský nuncius v České republice Jude Thaddeus Okolo.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.