Za biskupem Andreasem Launem. R.I.P.

23.01.2025, RC Monitor 1/2025

Dr. Andreas Laun, emeritní pomocný biskup salcburské arcidiecéze, zemřel 31. prosince 2024 ve věku 82 let. Jeho život se vyznačoval neúnavnou oddaností církvi a živému svědectví žité katolické víry i věrnému naplňování biskupského povolání.

Andreas Laun se narodil 13. října 1942 ve Vídni a po absolvování střední školy vstoupil do řeholního řádu oblátů svatého Františka Saleského. V roce 1967 byl vysvěcen na kněze. Doktorát získal na univerzitě ve Fribourgu ve Švýcarsku s disertační prací na téma „Přirozenoprávní ospravedlnění etiky v moderní katolické morální teologii“. Jeho akademická kariéra ho dovedla až k habilitaci na Vídeňské univerzitě. Před jmenováním pomocným biskupem působil také na Filozoficko–teologické univerzitě v Heiligenkreuzu.

V roce 1995 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován pomocným biskupem v Salcburku. V této roli byl Andreas Laun po více než dvě desetiletí významným představitelem církve. Jeho příspěvky a kázání podnítily diskuse a zanechaly dopad, který sahal daleko za hranice arcidiecéze. S Českou republikou byl pevně svázán svou pravidelnou účastí na Pochodech pro život, a to zajisté povzbudilo pár let na to k participaci české a moravské biskupy. Ve svých publikacích jako morální teolog odmítal zákony ve prospěch praktikované homosexuality, roku 2017 publikoval proti tomu svůj pastýřský list, za nějž ho homosexuální lobby (iniciovala ji Salcburská homosexuální iniciativa – HOSI) žalovala u soudu. Salcburská arcidiecéze se od něj distancovala. Laun také vytrvale otevřeně kritizoval islamizaci Evropy a v rozhovoru pro časopis Profil řekl: „Nyní je zapotřebí ortodoxnějšího křesťanství v tom smyslu, aby křesťané přestali islám přikrášlovat nebo předstírat, že islám je mírumilovné náboženství. Islám se od počátku šířil ohněm a mečem.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Na svém předchůdci ve funkci pomocného biskupa jsem vždy oceňoval jeho nekompromisní odhodlání chránit lidský život. Miloval diskuse a stál si za svými názory, ať už byly pohodlné, nebo nepohodlné. Měl také velmi společenskou povahu a výrazný smysl pro spravedlnost. Jeho silným tématem bylo také manželství a rodinná pastorace. To, co jej také charakterizovalo, byla mimo jiné jeho velká láska ke zvířatům a stvoření,“ napsal v kondolenční knize Salcburského arcibiskupství jeho kolega pomocný biskup Hansjörg Hofer.

Jedna z rodin, s nimiž udržoval přátelství, vyslovila na závěr tuto prosbu: „Kéž má možnost ve svém současném nebeském domově náležitě naléhavě prosit Pána Boha, aby nedopustil úplný pád naší evropské civilizace.“

Upřímně vyjadřujeme soustrast také za naši redakci. Vzpomínáme na něj s vděčností a pevnou vírou ve vzkříšení.

Zdeňka Rybová

Další články

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.