05.01.2022, National Catholic Register / RC Monitor 24/2021
„To hlavní je vyjádřeno v prvním Kristově výroku v Markově evangeliu: ’Obraťte se a věřte evangeliu.‘“
Kardinál Sarah v únoru ukončil své více než šestileté působení jako prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti.
Tento šestasedmdesátiletý rodák z Guineje napsal roku 2020 knihu o kněžství, celibátu a krizi katolické církve, nazvanou Z hloubi srdce. Vyvstaly kolem ní otázky, zda jejím spoluautorem nebyl emeritní papež Benedikt XVI.
Kardinál Sarah řekl, že ve své nové knize chce vyjádřit svou lásku ke kněžím a povzbudit jak ty, kteří zápasí, tak ty, kdo se ve svém povolání cítí být silní.
„Jde o to, povzbudit je, aby neztratili Boha a měli odvahu následovat Krista, jak to přijali na začátku, v den svého vysvěcení,“ vysvětloval. „Krize, kterou dnes v církvi procházíme, totiž podstatnou měrou souvisí s krizí kněžství.“
Kardinál se též vyjádřil ke skandálu ohledně sexuálního zneužívání ze strany kněží a prohlásil, že se církev „nesmí bát pravdy“.
„Musíme cítit hlubokou bolest a trpět tím, jako trpěl Kristus, když ho zradil Jidáš a když ho Petr zapřel,“ řekl a dodal, že církev a její kněží mají být vzorem a i jen jediný případ zneužívání je příliš mnoho.
„Zjištění tolika spáchaných hříchů nám umožňuje lépe pochopit zjevnou neplodnost našich místních církví. Jak bychom mohli nést ovoce, když nás zevnitř sžírá taková rakovina? Musíme znovu objevit význam pokání a lítosti,“ řekl a nabádal k uctívání Ježíše v Nejsvětější Svátosti, „abychom napravili znesvěcení jeho obrazu v duších dětí.“
Kardinál Sarah dodal, že by však katolíci neměli podléhat zklamání, protože drtivá většina kněží je věrná, a to je důvod k vděčnosti.
„Jejich každodenní a skrytá věrnost není hlučná, nýbrž mlčky nese hlubokou setbu obnovy,“ řekl.
„Je na nás, abychom dohlédli, jak budou provinilí kněží potrestáni a pokud možno také zahrnuti péčí, uzdravováni a doprovázeni, aby se už takové činy neopakovaly,“ pokračoval kardinál. „Především je naším úkolem nedovolit, aby tyto hrůzy odvrátily duše od Krista a uzamkly mnohé nevinné oběti v utrpení.“
Kniha kardinála Sarah je věnována seminaristům, a jak se vyjádřil, chce povzbudit i je, protože se na kněžskou službu připravují v nesnadné době.
Chce jim sdělit, že pokud je Kristus povolal ke kněžství, dá jim také prostředky, aby ho mohli opravdově následovat.
„Snaž se brát toto povolání vážně. Pán, který tě volá, tě nenechá samotného. Bude tě podporovat svou milostí, ale ty sám musíš být naplno člověkem, opravdovým, poctivým, čestným člověkem se všemi lidskými kvalitami,“ řekl.
Poznamenal, že důležitou roli v podpoře kněží hrají rodiny, a vybízel, aby lidé zvali kněze k sobě domů k modlitbám a rozhovorům.
Zdůraznil, že intenzivní modlitební život je životně nutný pro každého kněze, a uvedl příklady světců, mezi nimi především sv. Jana Vianney, svatého faráře z Arsu.
Když redaktor poukázal na to, že „Francie faráře z Arsu není Francie 21. století“, kardinál Sarah reagoval: „To je pravda, ale člověk je stejný. Člověk se nemění. Od Adama až po dnešek má tytéž ambice, tytéž chyby a tytéž neřesti.“
„To jen okolnosti, které jsme vytvořili, nás mohou mást, ale člověk se nemění,“ trval na svém a dodal, že „Francouz farář z Arsu je Francouz dneška – s tím rozdílem, že dnešní Francouz má mobilní telefon... Ale pokud jde o jeho ambice, neřesti a chyby, je stejný. Stále potřebujeme svaté kněze, kteří se ztotožňují s Kristem.“
Kardinál také promluvil o tom, jak se Francie a další západní země uzavírají před Bohem.
„Pokud Francie a Západ díky službě kněží znovu objeví, že Bůh přišel mezi nás, že nás miluje, že chce naši spásu, že chce, abychom poznali pravdu, a že tato pravda nám pomůže osvobodit se, pak to není nesplnitelný úkol,“ řekl.
„Ale není třeba si zoufat,“ pokračoval. „Právě proto musí kněží znovu objevit své poslání, svoji identitu. Ztělesňují Kristovu přítomnosti uprostřed tohoto světa.
Hannah Brockhaus
Přeložila Alena Švecová
21.02.2025, RC Monitor 3/2025
„Bůh dokáže psát i na křivých řádcích,“ je jedno z okřídlených úsloví užívaných v církvi, když přijde řeč na lidi, případně situace, které jsou takzvaně kontroverzní. Jako jedna z takových kontroverzních osob se nám může jevit znovu zvolený prezident USA. Asi se shodneme, že tento pán není žádný Mirek Dušín, který by byl vzorem hodným následování. Ale též musíme uznat to, že ne všechny jeho kroky jsou zavrženíhodné. Jeden z jeho kroků, který osobně považuji za chvályhodný, je pozastavení financování USAIDu, které rozpoutalo v určitých kruzích velké zděšení.
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.
21.05.2025, RC Monitor 9/2025
Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.
21.03.2025, RC Monitor 5/2025
Trocha teorie na úvod: Svátost svěcení má tři stupně. Každý stupeň svěcení je svátostí. Proto je velmi nepřesné a zavádějící pojmenování svátost kněžství. Jedná se pouze o lidové označení této svátosti, plynoucí z toho, že se nejčastěji uděluje svátost svěcení ve stupni kněžském.
24.03.2025, RC Monitor 5/2025
„Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu“ (modlitba kněze po Beránku Boží). „Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše i těla“ (z řeckokatolické liturgie).
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.