10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Proto když na začátku každé postní doby my křesťané na Popeleční středu dostáváme na čelo znamení kříže popelem, se slovy „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš“, není to žádný básnický obrat. Je to fyzikální, biologická, časová a především informační realita procesu, který nazýváme lidským životem. Jsme tančící oblaka prachu povolaná z úplně nevědomé hmoty.
My křesťané a my kybernetici navíc víme, že žádným neřízeným procesem složité věci samovolně nevznikají, natož pak my a z prachu. Občas fascinovaně pozoruji zralé ženy, když se vítají či loučí s muži, jak dokáží mistrnou hrou úsměvů, jemných dotyků a polibků tváří, intonací hlasu a třeba jen letmým pohledem suverénně ovládat své okolí, často přímo virtuózním až mysteriózním způsobem. S jakou noblesou a kulturou dokáží roztančit ta svá i cizí oblaka prachu! S jakým přesvědčením některé ženy vědí, že srdečný pozdrav samozřejmě znamená polibek na jednu tvář, a když se neznalý muž snaží políbit tvář druhou, vyhodnotí to samozřejmě jako neomalený pokus o polibek zcela jiného druhu. Jiné ženy však zase odkoukaly od Francouzek a Španělek srdečnost spojenou s polibkem samozřejmě na obě tváře, takže když tu druhou tvář muž políbit opomene, mají ho za nezdvořáka. Často v tom rychlém pochopení té správné varianty samozřejmosti až pohoršlivě selhávám...
Když jsem se však tehdy v srpnu 1968 rodil, na porodním sále měli lékaři puštěno rádio a zněla Osudová. Znám to ovšem jen z ústního podání své matky, která atmosféru vnímala v porodních bolestech a s obavami o budoucnost v zemi, kterou právě obsazovala sovětská invazní vojska. Za 21 let však byla ta invazní armáda na odchodu. Nicméně tu skutečnou smrtonosnou past nevytvářejí pozemské armády, ale přímo sám náš pozemský život. Odpočítávání času nám spustili Adam s Evou a rozdali tak samozřejmě karty jednou pro všechny. Pro mne potom právě od mého narození v srpnu 1968.
Jediným východem z naší beznaděje, bezúčelnosti a skepse je Bůh. „Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný!“ (Dt 6:4). Nejsou jiní bohové kromě něho; jen naši vlastní bůžci uplácaní z prachu našich těl, úspěchů, zážitků, moci, nemovitostí a firem, ba i bůžci našich lásek a dětí a vnuků. Jsou to všechno dobré věci, ale všechny jsou také „mumiální“ a podléhají zubu času úplně stejně jako my sami. A není to Bůh.
„Obraťte se a věřte evangeliu“ je druhou, alternativní větou, kterou můžeme uslyšet od kněze, který na našem čele vyznačuje na Popeleční středu znamení kříže. Kdo poslechne, uznává: „V podzimním semestru 1929 jsem to vzdal, a přiznal jsem si, že Bůh je Bůh, a kleknul a modlil se: té noci jsem byl asi tím nejsklíčenějším a nejneochotnějším konvertitou v celé Anglii...,“ píše Clive Staples Lewis, autor Letopisů Narnie.
Takže, můj milý čtenáři, neskákej z pátého patra, nepadej napitý z Karlova mostu, nestřílej se do hlavy toho svého oblaku prachu ani to v plné rychlosti neotoč autem do vzrostlého dubu u cesty s rozepnutým pásem. Ani žádným jiným způsobem se nesnaž strčit hlavu do písku a utéct ode všeho života bez rozhodnutí. Vzdej tu nerozhodnost včas, dokud máš čím myslet a dokud můžeš jednat tím svým prachem.
Nic rozumnějšího stejně nevymyslíme. Takže třeba taky naprosto neochotně, ale už si to konečně přiznej, že Bůh je jediným Bohem. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život“ (Jan 3:16). Řekové této zprávě říkají εὐαγγέλιον – euangelion. Tedy: „Obraťme se a věřme evangeliu,“ když dostaneme znamení popelem na čelo. Je to samozřejmě velmi dobrá zpráva.
Martin Kvapilík
21.03.2025, RC Monitor 5/2025
Trocha teorie na úvod: Svátost svěcení má tři stupně. Každý stupeň svěcení je svátostí. Proto je velmi nepřesné a zavádějící pojmenování svátost kněžství. Jedná se pouze o lidové označení této svátosti, plynoucí z toho, že se nejčastěji uděluje svátost svěcení ve stupni kněžském.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
20.01.2025, RC Monitor 1/2025
Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.
23.12.2024, RC Monitor 24/2024
Za pár dní se ve většině našich domácností rozzáří vánoční stromek a následně se rozzáří i oči, především ty dětské, až spatří pod onou osvícenou a rozzářenou zelení dárky. A radostí se rozzáří i oči těch, kteří ony dárky kupovali a balili, neboť, jak časem zjistí i ti letos nejmenší, větší radost je dávat než dostávat. Tedy, pokud máte opravdu rádi. A protože Bůh nás má opravdu rád, dal nám to nejvíc, co nám mohl dát. Sebe.
28.05.2025, The American Spectator
Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?
03.02.2025, RC Monitor 2/2025
Dne 14. ledna 2025 zemřel ve věku nedožitých 77 let apoštolský exarcha řeckokatolické církve v České republice biskup Ladislav Hučko. Otec biskup byl dlouholetým inspirátorem našeho časopisu a v letech 2018 až 2021 také aktivním teologickým poradcem (cenzorem). K číslu 23/2024, které vyšlo na slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie přispěl vynikajícím textem na téma, kterým se intenzivně zabýval, a sice téma rozdílu mezi rovností a stejností. Pojmenoval mnohá nebezpečí a totalitní potenciál diktátu stejnosti, který je tak charakteristický pro naše časy.