Tančící oblaka prachu. Životní rozhodnutí ve věcech zřejmých až samozřejmých

10.03.2025, RC Monitor 4/2025

Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.

Biolog a kněz Marek Orko Vácha je autorem zajímavé knihy s názvem Tančící skály, ve které pěkně líčí ten závratný skok mezi neživou přírodou a naším životem. Skálu vnímáme jako něco pevného, neměnného, zatímco naše těla se ve skutečnosti neustále mění. Za našeho života připomínají „průchoďák“, stále provádějí „směnný obchod“ hmoty včetně mikroorganismů se svým okolím, ale také s našimi symbionty žijícími přímo v nás. Díky lidské duši, která naše tělo formuje a na němž „běží“, jsme to celý život stále pořád my, kteří o sobě víme a vnímáme i svůj čas, ve kterém to vše probíhá. A myslíme v tom oblaku prachu s inteligencí nikoliv umělou. Připomínáme tak trochu ty bájné vojáky z filmu Mumie (USA, 1999), kteří najednou povstanou z pouštního prachu, aby se potom zase postupně rozpadli a zmizeli, rozevlátí větrem času.

Proto když na začátku každé postní doby my křesťané na Popeleční středu dostáváme na čelo znamení kříže popelem, se slovy „Pamatuj, že prach jsi a v prach se navrátíš“, není to žádný básnický obrat. Je to fyzikální, biologická, časová a především informační realita procesu, který nazýváme lidským životem. Jsme tančící oblaka prachu povolaná z úplně nevědomé hmoty.

My křesťané a my kybernetici navíc víme, že žádným neřízeným procesem složité věci samovolně nevznikají, natož pak my a z prachu. Občas fascinovaně pozoruji zralé ženy, když se vítají či loučí s muži, jak dokáží mistrnou hrou úsměvů, jemných dotyků a polibků tváří, intonací hlasu a třeba jen letmým pohledem suverénně ovládat své okolí, často přímo virtuózním až mysteriózním způsobem. S jakou noblesou a kulturou dokáží roztančit ta svá i cizí oblaka prachu! S jakým přesvědčením některé ženy vědí, že srdečný pozdrav samozřejmě znamená polibek na jednu tvář, a když se neznalý muž snaží políbit tvář druhou, vyhodnotí to samozřejmě jako neomalený pokus o polibek zcela jiného druhu. Jiné ženy však zase odkoukaly od Francouzek a Španělek srdečnost spojenou s polibkem samozřejmě na obě tváře, takže když tu druhou tvář muž políbit opomene, mají ho za nezdvořáka. Často v tom rychlém pochopení té správné varianty samozřejmosti až pohoršlivě selhávám...

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Když jsem se však tehdy v srpnu 1968 rodil, na porodním sále měli lékaři puštěno rádio a zněla Osudová. Znám to ovšem jen z ústního podání své matky, která atmosféru vnímala v porodních bolestech a s obavami o budoucnost v zemi, kterou právě obsazovala sovětská invazní vojska. Za 21 let však byla ta invazní armáda na odchodu. Nicméně tu skutečnou smrtonosnou past nevytvářejí pozemské armády, ale přímo sám náš pozemský život. Odpočítávání času nám spustili Adam s Evou a rozdali tak samozřejmě karty jednou pro všechny. Pro mne potom právě od mého narození v srpnu 1968.

Jediným východem z naší beznaděje, bezúčelnosti a skepse je Bůh. „Slyš, Izraeli: Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný!“ (Dt 6:4). Nejsou jiní bohové kromě něho; jen naši vlastní bůžci uplácaní z prachu našich těl, úspěchů, zážitků, moci, nemovitostí a firem, ba i bůžci našich lásek a dětí a vnuků. Jsou to všechno dobré věci, ale všechny jsou také „mumiální“ a podléhají zubu času úplně stejně jako my sami. A není to Bůh.

„Obraťte se a věřte evangeliu“ je druhou, alternativní větou, kterou můžeme uslyšet od kněze, který na našem čele vyznačuje na Popeleční středu znamení kříže. Kdo poslechne, uznává: „V podzimním semestru 1929 jsem to vzdal, a přiznal jsem si, že Bůh je Bůh, a kleknul a modlil se: té noci jsem byl asi tím nejsklíčenějším a nejneochotnějším konvertitou v celé Anglii...,“ píše Clive Staples Lewis, autor Letopisů Narnie.

Takže, můj milý čtenáři, neskákej z pátého patra, nepadej napitý z Karlova mostu, nestřílej se do hlavy toho svého oblaku prachu ani to v plné rychlosti neotoč autem do vzrostlého dubu u cesty s rozepnutým pásem. Ani žádným jiným způsobem se nesnaž strčit hlavu do písku a utéct ode všeho života bez rozhodnutí. Vzdej tu nerozhodnost včas, dokud máš čím myslet a dokud můžeš jednat tím svým prachem.

Nic rozumnějšího stejně nevymyslíme. Takže třeba taky naprosto neochotně, ale už si to konečně přiznej, že Bůh je jediným Bohem. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život“ (Jan 3:16). Řekové této zprávě říkají εὐαγγέλιον – euangelion. Tedy: „Obraťme se a věřme evangeliu,“ když dostaneme znamení popelem na čelo. Je to samozřejmě velmi dobrá zpráva.

Martin Kvapilík

Další články

S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.

Kardinál Dominik

24.11.2025, RC Monitor 22/2025

Pan kardinál, syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, a dominikán s dobrou formací. V současné kultuře ženskosti byl tento muž s povahou cholerika a bojovník za Pravdu a svobodu jasně rozeznatelný. Viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem.

Na pohodu

25.08.2025, RC Monitor 15/2025

Mám kolegyni. Je mladá, hezká, erudovaná a k pacientům je vlídná. Pracuje s nasazením, tak se stává, že občas přijde domů značně unavená. Její manžel, který nepůsobí ve zdravotnictví, jí doporučuje, ať si práci zařídí jinak – aby byla na pohodu.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 5. část

08.09.2025, RC Monitor 16/2025

Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.

Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.