Úsilí o získání ostatků sv. Dobroslavy/Orosie pro naši zem

22.08.2025, RC Monitor 15/2025

V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.

Samozřejmě jsem ihned vyhledal Michalčákovy a dostal úplné zprávy, o co jde. Oznámil jsem jim, že neprodleně požádám biskupa španělské diecéze o darování ostatků jmenované světice, které jsou v jeho diecézi chovány. V mém dopise jsem upozornil na čtyři místa v naší zemi, kde by ostatky měly být chovány. Na Moravě jde o Velehrad, odkud sv. Dobroslava pocházela, a olomoucká katedrála sv. Václava, místo, s nímž byla přes sv. Ludmilu úzce svázána, protože se jedná o metropolitní katedrálu Moravy. Druhá dvě místa jsou v Praze. Prvým je kostel Všech svatých na Pražském hradě, neboť odtud sv. Dobroslava vyjela na svou osudovou cestu, a navíc je to kostel Všech svatých. Druhým pražským místem je nová bazilika minor sv. Ludmily na Vinohradech. Důvodem je, že sv. Dobroslava jako dítě osiřela a kníže Bořivoj se sv. Ludmilou ji přijali k sobě.

O svém záměru jsem neprodleně vyrozuměl arcibiskupa Nuzíka, arcibiskupa Graubnera, kardinála Duku a rektora baziliky minor P. Berku (do odjezdu poutníků ke sv. Dobroslavě se však nestihla zařídit jejich větší podpora, bylo příliš málo času).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jenže Bůh se stará. Poutníky z naší země totiž doprovázel nový pomocný biskup královéhradecký Mons. Prokop Brož, který se se španělským biskupem zná, protože byli svěceni ve stejnou dobu a potkali se ve Vatikánu. Oba biskupové se dohodli, že Mons. Brož po skončení hlavní poutní mše svaté přečte podstatnou část naší žádosti, protože umí dobře španělsky. Po dočtení nabitá katedrála zaburácela potleskem.

Z toho lze soudit, že by naše žádost mohla být vstřícně přijata a dostaneme ostatky pro všechna jmenovaná místa. Věci jistě přispěje, že Španělé vždy o sv. Orosii mluví jako o české a španělské světici, a dále to, že španělský biskup je z řádu piaristů a naši žádost jistě podpoří i piaristé, kteří se vrátili do jihomoravské Strážnice (mimo jiné také rodiště arcibiskupa Jana Graubnera).

Mons. Prof. Petr Piťha

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.