Nenechali nás zvonit kostelními zvony

„Ještě před rokem a půl bylo mnoho oblastí v okolí Aleppa plných teroristů a velmi blízko nás docházelo k ozbrojeným střetům. V nemocnicích jsme viděli velmi smutné a šokující věci, mnoho lidí bylo při teroristických útocích vedených zvenčí zraněno kulkami nebo střepinami,“ vzpomíná otec Hugo.

Boje v Aleppu nyní ustaly, ale ekonomická situace se změnila jen málo. V současné době žije podle oficiálních údajů přibližně 90 procent obyvatel Sýrie pod hranicí chudoby.

„Odhaduji, že čtyřčlenná nebo pětičlenná rodina by potřebovala k životu asi 350–400 dolarů měsíčně, avšak platy se obvykle pohybují kolem pouhých 25 dolarů. Jinými slovy, nežijí, ale pouze přežívají. Je to pro ně velmi těžké,“ řekl otec Hugo.

V supermarketech podle něj potraviny jsou, ale lidé si kvůli vysokým cenám nemohou dovolit vše potřebné, například mléko. Kromě toho je kvůli sankcím téměř nemožné získat ze zahraničí produkty, jako jsou léky, náhradní díly pro stroje a auta a některé druhy oblečení a potravin, které se v zemi nevyrábějí.

Když v roce 2017 přijel do Aleppa na výzvu aleppského biskupa latinského ritu George Abou–Khazena, převzal otec Hugo správu kostela Zvěstování Panny Marie ve východní části města. Jedná se o oblast, která byla během bojů velmi těžce zasažena a většina obyvatel opustila své domovy.

„Lidé se buď přestěhovali do centra města, nebo úplně odešli ze země. Odešla dokonce i náboženská komunita, která navštěvovala tento kostel. Biskup George cítil, že je čas začít obnovovat kostel a malé farní centrum, aby povzbudil lidi k návratu,“ vysvětlil otec Hugo.

Práce začaly v dubnu 2018 a otec Hugo je s dosavadními výsledky spokojen. „Bylo to důležité, protože uprostřed všech těch ruin všude kolem se pro místní lidi objevilo něco jako malý paprsek světla. Pomalu se začali vracet, a to nejen z jiných částí města, ale i odjinud ze Sýrie. V posledních dvou letech se některé rodiny vrátily dokonce z Libanonu.“

Mezi těmi, kteří od konce ničivé války trpí nejvíce, jsou staří a nemocní lidé. Během války odešlo mnoho rodin, které měly dospívající syny, kvůli vojenské službě. I teď, kdy na většině syrského území válka skončila, bude povinná vojenská služba trvat ještě mnoho let. Spousta rodin raději opustí zemi, ale v důsledku toho jsou staří, nemocní a postižení lidé odkázáni sami na sebe. Misionáři Vtěleného slova se jim snaží ulehčit břemeno strašlivé osamělosti.

„Jsou velmi osamělí. Navštěvujeme je a zjišťujeme, co potřebují. Začínáme tím, že nemocným a starým lidem poskytujeme léky a inkontinenční kalhotky. Máme také komunitní kuchyni, kde skupina dobrovolníků vaří tři dny v týdnu, abychom těmto lidem mohli dopravit jídlo do jejich domovů. V kuchyni se vaří i pro ostatní lidi, kteří žijí nebo pracují v okolí.“

Této pomoci se dostává mnoha starým lidem žijícím v oblasti, včetně Moufidy Jalloufové a jejího manžela Mousy Ogzana, kteří do Aleppa uprchli humanitárním koridorem ze severu Sýrie, kde stále probíhá ozbrojený konflikt. Stali se tak fakticky vnitřně vysídlenými osobami: uprchlíky uvnitř své vlastní země. Moufida vzpomíná, jak ozbrojené islamistické skupiny napadly jejich vesnici. „Připravili nás o živobytí, peníze i domovy. Nedovolili nám ani zvonit kostelními zvony, ale my jsme se dál modlili a křižovali se v soukromí našich domů.“

„Nemůžeme si teď dovolit ani základní životní potřeby, takže díky Bohu, že nám církev pomáhá. Chceme poděkovat ACN za podporu farnosti Zvěstování Panny Marie, abychom i my mohli přežít,“ dodala Moufida.

Je třeba vykonat obrovské množství práce a situace se může zdát naprosto zoufalá, ale argentinský kněz má jasno: „Právě odtud, ze Sýrie, Palestiny, Jordánska a dnešního Izraele, přišli první křesťané. Domnívám se, že je pro nás jako pro církev povinností pomáhat křesťanům na Blízkém východě. Nejen proto, že se jedná o Svatou zemi, ale také proto, že právě díky nim jsme poznali poselství evangelia.“

„Díky Bohu jsme mohli pomoci mnoha rodinám, a tak naše výzva k dobrodincům ACN zní: ,Prosím, nezapomeňte na nás, nezapomeňte na naše zdejší komunity, které stále potřebují pomoc zvenčí.‘ Díky vaší pomoci můžeme i nadále hrát svou malou roli při podpoře křesťanské komunity, zde v Aleppu, v Sýrii, na Blízkém východě. Je to nesmírně cenná pomoc. Cokoli, čím můžete nadále přispívat, bude mít velký význam, zejména pro tyto lidi, kteří přišli o všechno, kteří jsou nadále ve velké nouzi, kteří potřebují vaši pomoc,“ uzavírá otec Hugo.

Maria Lozano
Přeložil Pavel Štička