Kam zmizela doba předpostní?

Starší kalendář nám moudře nabízí pozvolný přechod z doby po Zjevení Páně přes dobu předpostní do doby postní. Jako semafor pro motorová vozidla nepřepne ze zelené rovnou do červené, ale oranžovou barvou dá předem vědět, že se chystá důležitá změna. Můžeme se lépe, účinněji na půst připravit. Může to přispět ke kvalitnější přípravě na oslavu největší události dějin spásy, Ježíšova vítězství nad hříchem a smrtí.

V čem tato předpostní doba spočívala (spočívá)? Tři neděle (a všední dni mezi nimi – mimo svátky) před Popeleční středou se již používá fialová liturgická barva, nezpívá se Gloria, Aleluja a Te Deum. Není předepsán žádný povinný půst, věřící jsou však zváni v duchu kajícnosti k odčiňování hříchů, které se v době masopustních radovánek stávají.

Toto období začíná Devítníkem (neboli 1. nedělí předpostní, letos 13. února), následuje 1. a 2. neděle po Devítníku. Název je odvozen od skutečnosti, že je první z 9 neděl, které budeme prožívat v období předvelikonoční přípravy.

Latinské názvy předpostních nedělí Septuagesima, Sexagesima a Quinquagesima (70., 60. a 50. den před Velikonocemi), převzaté z řeckého Východu, vycházejí z počítání v desítkách (zaokrouhlování směrem nahoru, ve skutečnosti se jedná o 63., 56. a 49. den.) Pak už Popeleční středou začne postních 40 dní neboli Quadragesima.

Texty neděle Devítník (epištola a evangelium) nám připomínají, že tento pozemský svět a život v něm je naplněn prací, námahou, zápasem. Jako běžec drží své tělo v kázni, aby dosáhl vítězství, byť pomíjivého, tak my se máme učit ovládat sami sebe, abychom dosáhli věčného cíle. V evangeliu se čte podobenství o dělnících na vinici. Tady si možná říkáme: kdo více pracoval, zaslouží si přece větší odměnu.

Avšak ve vztahu k Bohu si člověk nezaslouží nic. Vše, co jsme od Boha dostali, je Jeho darem. I práce, kterou na Boží vinici odvádíme, není naše zásluha, ale Boží dar. To, že dobro chceme, i to, že ho pak konáme, v nás působí Boží milost.

P. Stanislav Trčka