Matko Boží, zasvěcujeme Rusko a Ukrajinu: Význam zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie dne 25. března 2022

22.06.2022, RC Monitor 12/2022

Dne 25. března 2022 papež ve spojení s biskupy a kněžími celého světa zasvětil celé lidstvo, Církev a zvláště Rusko a Ukrajinu Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Jaký je význam a smysl tohoto zasvěcení? Co mu předcházelo a co k němu vedlo? Co bude jeho důsledkem? Na tyto otázky se následující úvaha snaží odpovědět.


Událost metafyzického významu
Dne 25. března tohoto roku, o slavnosti Zvěstování Páně, jsme se na závěr mše sv. v naší kapli sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí modlili modlitbu zasvěcení celého lidstva, Církve a zvláště Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (a zopakovali jsme to nyní, dne 13. května, o svátku Panny Marie Fatimské). Touto modlitbou jsme se připojili k Svatému otci, který ji zhruba ve stejné době přednášel v chrámu sv. Petra v Římě, ale i k biskupům a kněžím celého světa spolu s řeholníky, řeholnicemi a zástupy věřících. Jedna a tatáž modlitba zasvěcení se tak vznášela k nebi – k Panně Marii – z tisíců, ba miliónů úst a srdcí.

Je to událost, která nenaplňovala první stránky novin – maximálně první stránky katolických novin a časopisů – a také se zdá, že vše jede dál ve starých kolejích a nic se výrazně nezměnilo; že válka na Ukrajině pokračuje dál. Opravdu se to jen „zdá“, neboť ve skutečnosti je to událost metafyzického významu, jak se vyjádřil historik Roberto de Mattei; je to zasvěcení, které spojuje nebe a zemi, jak je pro změnu označila italská spisovatelka a teoložka Luisella Scrosati: zlomová událost dějin (Srov. Lid, papež a Maria: Zasvěcení spojuje nebe a zemi. RC Monitor, 19, č. 7 (2022), s. 8–9.).

Je to vidět už na tom, co řeckokatolický arcibiskup Svjatoslav Ševčuk a další nazývají „zázrakem na Dněpru“, totiž na tom, že se ruským vojskům nepodařilo dobýt ukrajinské hlavní město Kyjev, ne nepodobným „zázraku na Visle“, kdy se po První světové válce podařilo polskému vojsku s pomocí Matky Boží odrazit útok sovětských vojsk na Varšavu. A jistě mnohé věci ještě uvidíme.

Zasvěcení, které bylo s napětím očekáváno
Vraťme se však k samotnému obřadu zasvěcení dne 25. března v chrámu sv. Petra v Římě. Po intenzivní kající bohoslužbě, kdy se papež vyzpovídal a pak zpovídal a kdy spolu s ním zpovídalo mnoho kněží a vyzpovídalo se tolik přítomných lidí, nastal samotný akt zasvěcení. Papež se modlil před sochou Panny Marie Fatimské a občas k ní pozvedal oči: jejich pohledy se tak setkávaly.

Modlitba byla poměrně dlouhá, kající, ale její jádro, kolem něhož všechno ostatní kroužilo jako hvězdy kolem slunce, spočívalo v jedné jediné větě: „Matko Boží a Matko naše, proto slavnostně svěřujeme a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému Srdci nás samotné, Církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu.“ Dříve, než papež tato nejdůležitější slova modlitby zasvěcení pronesl, se na chvíli odmlčel. Jakoby svět a samotný Bůh s napětím v tichu očekávali jejich vyslovení – podobně jako svět a samotný Bůh s napětím očekávali odpověď Panny Marie na zvěstování archanděla Gabriela, které se toho dne oslavovalo. Toto odmlčení bylo tedy podobné oné chvíli ticha mezi archandělovým poselstvím a Mariinou odpovědí: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova!“ (Lk 1,38) (Srov. Lid, papež a Maria: Zasvěcení spojuje nebe a zemi. RC Monitor, 19, č. 7 (2022), s. 8–9.)

Dovršení předchozího procesu
Slova zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, vyslovená papežem, biskupy a kněžími celého světa, jsou dovršením dlouhého a mnohdy bolestného předchozího procesu; zpečetěním tolika a tolika modliteb, obětí a úsilí. Hlavní rysy tohoto procesu jsme již na stránkách našeho časopisu vykreslovali, a tak si je jen stručně připomeňme: Připomeňme si, jak nejsvětější Panna při svém třetím zjevení ve Fatimě dne 13. července 1917 pasáčkům Františkovi, Hyacintě a Lucii předpověděla, že bude žádat o zasvěcení Ruska svému Neposkvrněnému Srdci, a rozšíření ruských komunistických bludů po světě, nebudou-li přijaty její požadavky. Připomeňme si, jak tuto předpověď splnila v roce 1929 ve španělském městě Tuy, kdy ve vidění sestře Lucii žádala o zasvěcení Ruska svému Srdci papežem a biskupy celého světa, a jak tehdejší papež Pius XI. této prosbě nevyhověl.

Připomeňme si, jak následující papežové čas od času zasvěcení prováděli, zvláště ctih. Pius XII. a sv. Jan Pavel II., ale jak tato zasvěcení nebyla zcela dokonalá: buď zasvěcoval papež sám, bez biskupů světa, nebo Rusko nebylo výslovně zmíněno. A přesto nebe na tato zasvěcení alespoň určitým způsobem reagovalo.

Úplnost a smysl zasvěcení
Nyní, v zasvěcení z 25. března tohoto roku, je všechno. Jak píše již jmenovaná Luisella Scrosati, „je objektivně obtížné tvrdit, že způsob, jímž bylo provedeno zasvěcení Církve, světa a zvláště Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, neodpovídá tomu, co přesvatá Panna požadovala ve Fatimě.“ (Srov. Lid, papež a Maria: Zasvěcení spojuje nebe a zemi. RC Monitor, 19, č. 7 (2022), s. 8–9.) Je zde zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie; je zde papež s biskupy celého světa; je zde výslovně zmíněno Rusko. Připojení Ukrajiny je zcela legitimní, a to nejenom vzhledem k současným tamějším dramatickým událostem, ale zvláště kvůli tomu, že Kyjev je kolébkou ukrajinské a ruské křesťanské víry a civilizace.

Určitě k tomuto zasvěcení došlo pozdě – došlo mezitím, zvláště po druhé světové válce, k rozšíření ruských komunistických bludů po světě –, ale přece. Sestra Lucie si v roce 1936 Pánu Ježíši posteskla: „Ale, můj Bože, Svatý otec mi neuvěří, když ty sám jím zvláštním osvícením nepohneš!“ Na to jí Pán řekl: „Svatý otec! Modli se velmi za Svatého otce! On to učiní, ale bude již pozdě. A přesto Mariino Neposkvrněné Srdce musí spasit Rusko. Je mu svěřeno.“ (In: António Maria Martins (ed.): Documentos de Fátima. Porto: L. E., 1976, s. 415.)

Tato slova Pána Ježíše sestře Lucii také ukazují na smysl zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie: Rusko je mu svěřeno; Rusko mu patří; je to uznání a vyznání toho, že Maria má vládu na Ruskem, že je jeho Královnou, tak mocnou a mateřsky láskyplnou.

Očekáváme naplnění příslibu
Když Matka Boží v červenci 1917 mluvila prorocky o Rusku, řekla na závěr slavná slova: „Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“ Tento příslib je nepodmíněný a zcela jistý. (Srov. Joaquín María Alonso: La verdad sobre el secreto de Fátima: Fátima sin mitos. Madrid: Cor Mariae Centrum, 1976, s. 18.) Svatý otec konečně zasvětil Rusko. Očekáváme tedy jeho obrácení, tj. jeho návrat do lůna katolické Církve (Tak interpretuje obrácení Ruska především bl. Ildefons kardinál Schuster (srov. «Guardate il sole!» Rivista Diocesana milanese, 31 [1942], s. 297–298) a Joaquín María Alonso (srov. Fátima ante la Esfinge: El mensaje escatológico de Tuy. Madrid: Sol de Fátima, 1979, s. 121-126)) – a spolu s ním zřejmě i to, že Rusko, které bylo předtím propagátorem ateismu po celém světě, se nyní stane šiřitelem katolické víry. Očekáváme mír, zvláště na Ukrajině.

Očekáváme to a toto očekávání podporujeme prostředky spásy a míru, k nimž Fatima vybízí: modlitbou, zvláště modlitbou růžence, úctou k Eucharistii, svatou zpovědí, oběťmi.

„Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí.“

fr. Štěpán Maria Filip OP


Další články


Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

Dům ze skla: Požadavky pro světovou církev a Druhý vatikánský koncil

20.09.2022, RC Monitor 17/2022

Papež Jan Pavel II. vydal roku 1983 pokoncilní Kodex kanonického práva. Velmi trefně o něm prohlásil, že je vlastně „posledním dokumentem Druhého vatikánského koncilu“. A měl pravdu. Vždyť koncilní dokumenty neobsahují pouze abstraktní snění o lepším světě a krásnější církvi, nýbrž často vyjadřují jednoznačně formulovaná přání, podněty, ba striktní požadavky, které by mohly zůstat „viset ve vzduchu“, pokud by se jich znovu neujala nejvyšší, tedy papežská autorita církve, a nepřevedla je do jednoznačně formulovaných norem, stanovících konkrétní práva a povinnosti.

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.

Jak se připravit na nebe

01.09.2022, Catholic Exchange

Svatý Jan měl vidění nebeské liturgie, při níž všechna stvoření na nebi i na zemi, andělé i lidé, neustále chválili a uctívali vzkříšeného a oslaveného Krista: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení... Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,12.13).

Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.