Opovážlivost není víra

27.04.2025, RC Monitor 8/2025

Díky sv. papeži Janu Pavlu II. je druhá neděle velikonoční zasvěcena Božímu milosrdenství. V předvečer této neděle, dne 2. dubna 2005, si náš Pán povolal svého svatého služebníka do Božího království. Současný papež František vyhlásil rok 2015 jako mimořádný rok Božího milosrdenství a nynější rok 2025 je jubilejním rokem spásy, ve kterém je dán též zvláštní zřetel na velikost Božího milosrdenství.

Proto by se za jistou devalvaci této Boží vlastnosti, která je nám tak hojným způsobem nabízena, mohlo považovat dosti rozšířené falešné mínění, že Pán Bůh nám stejně vždy všechno odpustí, a tak na jeho milosrdenství můžeme určitým způsobem i hřešit. Není to tedy otázka nezměrné a nepochopitelné lásky Boží k člověku, zaplacená jeho výkupnou krví, ale „samozřejmost“, která vyplývá z Boží existence, jež jakoby „nemůže jednat jinak“. V tom spočívá hřích, který nazýváme opovážlivým spoléháním na Boží milost.

Máme za sebou svaté triduum, kde jsme si bytostně uvědomovali, co to znamená hřích a jak veliká cena byla zaplacena za naše vykoupení, a to z lásky k nám, protože On – Kristus miluje do krajnosti. Není proto možné jen lacině přijímat ochotu k obrácení a pokání a žít z jeho milosrdenství. Dovolím si nyní citovat krásná slova velikého duchovního autora, biskupa Fulton J. Sheena, se kterým probíhá proces blahořečení:

„Kdyby milosrdenství spočívalo v odpuštění všech provinění bez nutnosti patřičného trestu a bez spravedlnosti, vedlo by k rozbujení špatných skutků. Milosrdenství je pro ty, kteří ho nezneužívají, a nebude ho zneužívat ten, kdo začal s nápravou spáchaného zla, jak to vyžaduje spravedlnost. To, co se dnes nazývá milosrdenstvím, není vůbec žádným milosrdenstvím, nýbrž peřinou pro ty, kteří se provinili proti spravedlnosti; a ti jen znásobují vinu a zlo, zásobují-li se takovými matracemi. Stát se předmětem milosrdenství není totéž jako dostat beztrestnost, neboť jak praví Písmo: Bůh kárá ty, které miluje... Mravným není ten, kdo je nemastný neslaný nebo kdo v sobě uhasil jasný cit pro spravedlnost, ale spíše ten, jehož mírnost a milosrdenství jsou součástí většího organismu, jehož oči se umějí rozzářit spravedlivým rozhořčením a jehož svaly dokážou ztvrdnout jako ocel, aby po vzoru sv. archanděla Michaela bránil spravedlnost a práva Boží.“

P. ThLic. Vít Uher, Th.D.

Další články

O milosti s P. Marianem Kuffou

19.05.2025, KSA

Klub sv. Athanasia zve na přednášku P. Mariána Kuffy "O milosti", která se uskuteční 20. května 2025 v Praze.

Mediálně zdatní kněží

11.04.2025, RC Monitor 6/2025

Nelze zamlčet, že jedním z nově nastražených lákadel se po roce 1989 stala i pro katolické kněze možnost osobního sebezviditelňování v médiích. To však s sebou nese nemalé riziko ohrožení vlastní kněžské svátostné identity.

Alkohol, erotika a Ježíš

14.04.2025, RC Monitor 6/2025

Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...

Za biskupem Andreasem Launem. R.I.P.

23.01.2025, RC Monitor 1/2025

Dr. Andreas Laun, emeritní pomocný biskup salcburské arcidiecéze, zemřel 31. prosince 2024 ve věku 82 let. Jeho život se vyznačoval neúnavnou oddaností církvi a živému svědectví žité katolické víry i věrnému naplňování biskupského povolání.

Osm málo známých skutečností o katedrále Notre-Dame

06.02.2025, National Catholic Register

Tento středověký gotický klenot – který byl až do svého uzavření nejnavštěvovanějším místem Francie se zhruba 13 miliony návštěvníky ročně, tedy mnohem více, než kolik jich přijde na Eiffelovu věž – je nerozlučně spjata s velkolepými dějinami Francie a s duší jejího lidu.

Bez Evropanů nemá Evropa budoucnost

22.04.2025, The European Conservative

Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.