Pět pravidel pro věrný život v digitálním věku

16.08.2022, First Things

Věřím, že generace mých dětí bude podstatně méně závislá na digitálním světě a méně do něj ponořená než ta moje. Myslete si třeba, že mi přeskočilo, ale zdá se mi, že ohromné množství výzkumů týkajících se děsivých účinků sociálních sítí a chytrých telefonů na duševní zdraví a pohodu je jen špičkou ledovce. Argumenty proti těmto technologiím budou jen sílit s tím, jak se budeme o nich a o dětech, které svět bez nich nikdy nepoznaly, dozvídat více.


Možná jako rodič přeceňuji svou vlastní mravní vůli nebo podceňuji vychytralost velkých technologických společností. Přesto se tato předpověď zakládá na věrohodné vizi budoucnosti, v níž se jednotlivci a rodiny vědomě rozhodnou ovládat vliv těchto technologií na svůj duchovní, emocionální a intelektuální život. Takové hnutí se objevuje dokonce i mezi sekulárními mysliteli, jako je například kritik technologií Cal Newport, který nás vyzývá, abychom zkoumali, zda digitální technologie „slouží našim hodnotám“, a nepřijímali poslední novinky ze Silicon Valley jen proto, že prostě jsou. Nejde o to vrátit kulturní hodiny do roku 1995. Jde o soustavný rozkvět v digitálním věku, který je možný pouze tehdy, pokud budeme zkoumat duchy doby (1J 4,1) a zároveň si budeme střežit svá srdce (Př 4,23).

S ohledem na to bych chtěl doporučit pět postupů, které nám pomohou žít věrně ve společnosti, která je závislá na obrazovkách.

1. Cvičte se v odporu
Za současnou krizí duševního zdraví teenagerů a předškoláků stojí krize rodičů, kteří nechtěli, aby jejich děti byly jediné ve škole nebo mezi vrstevníky, kdo nemá telefon a iPad. Možná si lichotíme, že jsme vyrostli z pubertálních obav z toho, že nejsme cool, ale v mnoha případech jsme se prostě rozhodli tento strach prožívat prostřednictvím svých dětí. I když věřím, že nadejde ústup technologií, nedojde k němu rychle a nastane jen tehdy, pokud se rozhodneme pro pravdu, dobro a krásu, i když je to společensky nákladné. Musíme se smířit s tím, že proplouvat touto dobou s neporušenou myslí a srdcem bude znamenat bolestné chvíle, kdy se nám lidé budou posmívat a vylučovat nás kvůli věcem, které nemáme, aplikacím, které nepoužíváme, a zábavě, o které nejsme schopni konverzovat.

2. Cvičte se v konverzaci
Epidemie osamělosti a izolace mezi naší nejvíce „připojenou“ generací prozrazuje, že tyto technologie vztahy spíše potlačují, než aby je kultivovaly. To, co lidé potřebují, je konverzace tváří v tvář. Naše hlasy a výrazy obličeje – dokonce i obávané „trapné ticho“ – nás navzájem propojují způsobem, jaký textové zprávy nebo „lajky“ nezvládnou. Jedním ze způsobů, jak přimět technologie sociálních sítí, aby sloužily vašim analogovým hodnotám, je zatelefonovat kamarádce, když vidíte její příspěvek o významné životní události, místo abyste přidali jen další komentář. Vyhraďte si v týdnu čas na obědy s druhými lidmi, místo abyste při jídle podlehli pokušení nekonečného procházení zpráv v telefonu. Opět je třeba počítat s tím, že takové praktiky zpočátku způsobí zmatek nebo rozpaky. Přítel, který pracuje na místní vysoké škole, mi nedávno řekl, že mladší studenti se sotva mohou podívat lidem do očí, tak moc si zvykli na dotykové obrazovky a elektronickou komunikaci. Překonejte počáteční nepohodlí kvůli lásce.

3. Cvičte se ve spokojenosti
C. S. Lewis kdysi poznamenal, že „člověk se závislostí je člověk, který jen stěží dokáže odolat prodejcům“. Tento bod platí i obráceně: Lidé s malou odolností vůči prodejcům mají tendenci se stávat lidmi se závislostí. Nejnovější technologie jsou svůdné svým příslibem, že vylepší náš život a odstraní nepříjemnosti a nepohodlí. Tyto novinky však často nutí své spotřebitele vyměnit svobodu za pohodlí. Například streamování odstraňuje „nepohodlí“ spojené s vlastnictvím pevných nosičů dat, ujišťováním se, že fungují, a vstáváním, abyste je vložili do přehrávače. Ale to, co streamujete, nevlastníte. Dokonce i „koupě“ streamu je pouhou licencí, kterou lze kdykoli zrušit nebo změnit. Vlastnictví výtisků knih, disků s filmy a hudbou nás s nimi jednak smysluplněji spojuje, jednak přirozeně omezuje naši spotřebu. (Také chrání tato díla před nenápadnou úpravou strážci správného smýšlení.) Spokojenost s tím, že vlastníme a užíváme si to, co vlastníme, kontrastuje s nevkusným maximalismem digitální zábavy. To, čím jsme zaplaveni, si nelze doopravdy vychutnat.

4. Cvičte se v účelnosti
Andy Crouch ve své velmi užitečné knize The Tech-Wise Family popisuje, jak si jeho rodina uspořádala domácnost, aby konverzace a analogové trávení volného času bylo snazší a používání internetu obtížnější. Televizor například není umístěn v centru obývacího pokoje (kde rodina tráví většinu společného času), ale v jiné, menší místnosti, kde nepředstavuje takovou hrozbu. Doporučuje také pravidelné chvíle odpočinku bez obrazovky: jednu hodinu denně, jeden den v týdnu a jeden týden v roce zcela bez digitálních médií. Takováto účelnost je nadějný koncept pro rodiny, které se obávají, že jejich jedinou volbou je buď uctívání technologií, nebo vyhýbání se jim. Pravidelné přestávky vykazují technologie na své místo a připomínají nám, že život je krásný a smysluplný i bez toho všeho, co dokážou.

Dalším příkladem účelnosti může být návrat k vlastnictví „rodinného počítače“. Místo notebooků v každé ložnici by mohl rodině sloužit jeden počítač ve společném prostoru, což by digitální technologie zbavilo tajnůstkářství a izolace, které je rychle proměňují v cosi toxického. Stejně jako nás aplikace sociálních sítí svou podstatou učí, jak bychom o nich měli přemýšlet a co k nim cítit, může nás naše domácí prostředí poučit o správném používání a omezeních webu.

5. Cvičte se v lásce
Říkejte tomu klišé, chcete-li, ale křesťanská láska je praxe, která nám nejlépe umožní být v digitálním věku věrní Bohu i sobě navzájem. Mělčiny internetové existence jsou vytvářeny tak, abychom se ještě více uzavírali sami do sebe, abychom nemuseli nic obětovat, abychom žili jen ve vlastní hlavě a srdci. Sociální sítě nejsou nelidské proto, že jsou tak zlé – jsou tak zlé proto, že jsou nelidské. Lékem je však láska. V nádherné scéně z filmu Lady Bird hlavní hrdinka diskutuje o své vysokoškolské eseji se starší řeholnicí, která poznamená, že popis Sacramenta v její eseji překypoval láskou k rodnému městu. „Zřejmě si všímám,“ říká mladá dívka. Moudrá řeholnice odpoví: „Nemyslíš, že je to možná totéž: láska a pozornost?“ Když nás evangelium vyvede z nás samých, staneme se takovými lidmi, kteří se nespokojí s rozptýlením. Výsledky budou dobré nejen pro nás, ale i pro nevěřící svět kolem nás, jenž se pak možná dokonce odváží zeptat těch zvláštních lidí, odkud se bere naděje, která v nich žije.

Samuel D. James
Přeložil Pavel Štička


Další články


Proč chodit do kostela? Anebo slovo k našim hledajícím bližním

26.09.2022, RC Monitor 18/2022

Kostel je zvláštní místo. Obvykle ho v obci najdeme na nějakém centrálním nebo jinak privilegovaném pozemku, a přitom není příliš využitý. Nemluvím tady přitom o dnešku a o sekularizaci, kdy do kostela chodí jen málo lidí. Ani v dobách rozvinuté zbožnosti nebývaly kostely nějak zvlášť využívané. Mše sv. byly v neděli možná 3, ale ve všední den 1–2. Přidejme k tomu nějakou tu farní modlitbu růžence a vyjde nám, že využití kostela bylo a je tak maximálně 3 hodiny denně. V práci a podnikání jsme zvyklí na úplně jiná čísla efektivity. Mít provozovnu na nejlukrativnějším místě ve středu nebo poblíž středu obce a přitom ji využívat maximálně 3 hodiny denně? Co je vlastně ten kostel za místo, když je takto jakoby zbytečný a neefektivní? Proč vlastně kostel mít a proč do něj chodit?

Jak reagovat, když lidé říkají, že Ježíš měl bratry a sestry?

22.09.2022, National Catholic Register

Od prvních dnů po zmrtvýchvstání církev věří, že Marie byla vždy panna a že Ježíš neměl žádné biologické bratry ani sestry. „Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nejsou jeho sestry tady u nás?“ (Mk 6,3) Měl Ježíš bratry a sestry? Někteří lidé se domnívají, že Markovo evangelium právě to tvrdí.

Hlásit se ke Kristu, ale ne k církvi znamená, že Ježíši nerozumíme

15.09.2022, Aleteia

Ježíš vůbec nezpochybňuje Zákon, nýbrž výklad tohoto Zákona a zkostnatělé uplatňování tradice. Velkou část Ježíšova veřejného života provází určité nepochopení: představa, že napadal Zákon, jako by byl heretik, který nebezpečně ohrožoval lid a tradici. V dnešním textu z evangelia Ježíš jednou provždy vysvětluje, jaká je jeho skutečná úloha: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit“ (Mt 5,17).

Jak se připravit na nebe

01.09.2022, Catholic Exchange

Svatý Jan měl vidění nebeské liturgie, při níž všechna stvoření na nebi i na zemi, andělé i lidé, neustále chválili a uctívali vzkříšeného a oslaveného Krista: „Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení... Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!“ (Zj 5,12.13).

On je zbraní a štítem proti nepříteli

12.09.2022, RC Monitor 17/2022

Asi každý z nás má svého oblíbeného světce, bylo by asi divné kdyby neměl, na kterého se obrací s důvěrou v jeho přímluvu u Božího trůnu. Sice nám to naši tzv. odloučení bratři (normálně zvaní heretici) vyčítají a někteří se nám i (asi v rámci ekumenismu) pošklebují, ale to by nám zase tak příliš nemělo vadit, neb už jsme měli mnoho desítek, ba stovek, let čas si zvyknout. Pravda, někdy to i zabolí, neboť to z jejich strany můžeme vnímat i jako určitou nespravedlnost. A přitom by se nám mohli pošklebovat i oprávněně a u mnoha z nás by důvod našli celkem snadno „na první dobrou“.

Jediná oběť a jediné kněžství: Rozjímání o Kristově oběti a kněžství a naší účasti na nich podle listu Židům a sv. Augustina

05.09.2022, RC Monitor 16/2022

Nedávná kněžská svěcení nás vedou k úvaze o velké hodnotě kněžství. Ta je dána především tím, že kněz reprezentuje samotného Krista velekněze. Jedině Kristus je knězem v plnosti a jedině jeho oběť na kříži je dokonalá. A kněz při slavení mše sv. tuto jedinou dokonalou oběť znázorňuje a zpřítomňuje.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.