Pět pravidel pro věrný život v digitálním věku

Možná jako rodič přeceňuji svou vlastní mravní vůli nebo podceňuji vychytralost velkých technologických společností. Přesto se tato předpověď zakládá na věrohodné vizi budoucnosti, v níž se jednotlivci a rodiny vědomě rozhodnou ovládat vliv těchto technologií na svůj duchovní, emocionální a intelektuální život. Takové hnutí se objevuje dokonce i mezi sekulárními mysliteli, jako je například kritik technologií Cal Newport, který nás vyzývá, abychom zkoumali, zda digitální technologie „slouží našim hodnotám“, a nepřijímali poslední novinky ze Silicon Valley jen proto, že prostě jsou. Nejde o to vrátit kulturní hodiny do roku 1995. Jde o soustavný rozkvět v digitálním věku, který je možný pouze tehdy, pokud budeme zkoumat duchy doby (1J 4,1) a zároveň si budeme střežit svá srdce (Př 4,23).

S ohledem na to bych chtěl doporučit pět postupů, které nám pomohou žít věrně ve společnosti, která je závislá na obrazovkách.

1. Cvičte se v odporu
Za současnou krizí duševního zdraví teenagerů a předškoláků stojí krize rodičů, kteří nechtěli, aby jejich děti byly jediné ve škole nebo mezi vrstevníky, kdo nemá telefon a iPad. Možná si lichotíme, že jsme vyrostli z pubertálních obav z toho, že nejsme cool, ale v mnoha případech jsme se prostě rozhodli tento strach prožívat prostřednictvím svých dětí. I když věřím, že nadejde ústup technologií, nedojde k němu rychle a nastane jen tehdy, pokud se rozhodneme pro pravdu, dobro a krásu, i když je to společensky nákladné. Musíme se smířit s tím, že proplouvat touto dobou s neporušenou myslí a srdcem bude znamenat bolestné chvíle, kdy se nám lidé budou posmívat a vylučovat nás kvůli věcem, které nemáme, aplikacím, které nepoužíváme, a zábavě, o které nejsme schopni konverzovat.

2. Cvičte se v konverzaci
Epidemie osamělosti a izolace mezi naší nejvíce „připojenou“ generací prozrazuje, že tyto technologie vztahy spíše potlačují, než aby je kultivovaly. To, co lidé potřebují, je konverzace tváří v tvář. Naše hlasy a výrazy obličeje – dokonce i obávané „trapné ticho“ – nás navzájem propojují způsobem, jaký textové zprávy nebo „lajky“ nezvládnou. Jedním ze způsobů, jak přimět technologie sociálních sítí, aby sloužily vašim analogovým hodnotám, je zatelefonovat kamarádce, když vidíte její příspěvek o významné životní události, místo abyste přidali jen další komentář. Vyhraďte si v týdnu čas na obědy s druhými lidmi, místo abyste při jídle podlehli pokušení nekonečného procházení zpráv v telefonu. Opět je třeba počítat s tím, že takové praktiky zpočátku způsobí zmatek nebo rozpaky. Přítel, který pracuje na místní vysoké škole, mi nedávno řekl, že mladší studenti se sotva mohou podívat lidem do očí, tak moc si zvykli na dotykové obrazovky a elektronickou komunikaci. Překonejte počáteční nepohodlí kvůli lásce.

3. Cvičte se ve spokojenosti
C. S. Lewis kdysi poznamenal, že „člověk se závislostí je člověk, který jen stěží dokáže odolat prodejcům“. Tento bod platí i obráceně: Lidé s malou odolností vůči prodejcům mají tendenci se stávat lidmi se závislostí. Nejnovější technologie jsou svůdné svým příslibem, že vylepší náš život a odstraní nepříjemnosti a nepohodlí. Tyto novinky však často nutí své spotřebitele vyměnit svobodu za pohodlí. Například streamování odstraňuje „nepohodlí“ spojené s vlastnictvím pevných nosičů dat, ujišťováním se, že fungují, a vstáváním, abyste je vložili do přehrávače. Ale to, co streamujete, nevlastníte. Dokonce i „koupě“ streamu je pouhou licencí, kterou lze kdykoli zrušit nebo změnit. Vlastnictví výtisků knih, disků s filmy a hudbou nás s nimi jednak smysluplněji spojuje, jednak přirozeně omezuje naši spotřebu. (Také chrání tato díla před nenápadnou úpravou strážci správného smýšlení.) Spokojenost s tím, že vlastníme a užíváme si to, co vlastníme, kontrastuje s nevkusným maximalismem digitální zábavy. To, čím jsme zaplaveni, si nelze doopravdy vychutnat.

4. Cvičte se v účelnosti
Andy Crouch ve své velmi užitečné knize The Tech-Wise Family popisuje, jak si jeho rodina uspořádala domácnost, aby konverzace a analogové trávení volného času bylo snazší a používání internetu obtížnější. Televizor například není umístěn v centru obývacího pokoje (kde rodina tráví většinu společného času), ale v jiné, menší místnosti, kde nepředstavuje takovou hrozbu. Doporučuje také pravidelné chvíle odpočinku bez obrazovky: jednu hodinu denně, jeden den v týdnu a jeden týden v roce zcela bez digitálních médií. Takováto účelnost je nadějný koncept pro rodiny, které se obávají, že jejich jedinou volbou je buď uctívání technologií, nebo vyhýbání se jim. Pravidelné přestávky vykazují technologie na své místo a připomínají nám, že život je krásný a smysluplný i bez toho všeho, co dokážou.

Dalším příkladem účelnosti může být návrat k vlastnictví „rodinného počítače“. Místo notebooků v každé ložnici by mohl rodině sloužit jeden počítač ve společném prostoru, což by digitální technologie zbavilo tajnůstkářství a izolace, které je rychle proměňují v cosi toxického. Stejně jako nás aplikace sociálních sítí svou podstatou učí, jak bychom o nich měli přemýšlet a co k nim cítit, může nás naše domácí prostředí poučit o správném používání a omezeních webu.

5. Cvičte se v lásce
Říkejte tomu klišé, chcete-li, ale křesťanská láska je praxe, která nám nejlépe umožní být v digitálním věku věrní Bohu i sobě navzájem. Mělčiny internetové existence jsou vytvářeny tak, abychom se ještě více uzavírali sami do sebe, abychom nemuseli nic obětovat, abychom žili jen ve vlastní hlavě a srdci. Sociální sítě nejsou nelidské proto, že jsou tak zlé – jsou tak zlé proto, že jsou nelidské. Lékem je však láska. V nádherné scéně z filmu Lady Bird hlavní hrdinka diskutuje o své vysokoškolské eseji se starší řeholnicí, která poznamená, že popis Sacramenta v její eseji překypoval láskou k rodnému městu. „Zřejmě si všímám,“ říká mladá dívka. Moudrá řeholnice odpoví: „Nemyslíš, že je to možná totéž: láska a pozornost?“ Když nás evangelium vyvede z nás samých, staneme se takovými lidmi, kteří se nespokojí s rozptýlením. Výsledky budou dobré nejen pro nás, ale i pro nevěřící svět kolem nás, jenž se pak možná dokonce odváží zeptat těch zvláštních lidí, odkud se bere naděje, která v nich žije.

Samuel D. James
Přeložil Pavel Štička