Kde je v betlémě ďábel?

22.12.2022, RC Monitor 24/2022

Stavíte už betlém? Nebo se na to teprve chystáte? Neměl by chybět pod žádným stromečkem. Nejen dětem, ale i nám ukazuje, o co o Vánocích jde: Sám Bůh se nám narodil! V chudé stáji!

On zná náš často tak obtížný život, nejen proto, že je vševědoucí Bůh, ale i proto, že náš lidský život spojený s radostmi, ale i s mnoha obtížemi sám prožíval, když se stal člověkem... A to je, dle mého názoru, ještě něco úplně jiného, než znát ho jen proto, že je vševědoucí!

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

V betlémě je řada postav: Pán Ježíš v jeslích jako nově narozené dítě, Panna Maria, svatý Josef, vůl a oslík, pastýři, anděl... Ale jestlipak víte, kde je tam čert? (Nebo spíš ďábel, protože čert je pohádková postavička, ale ďáblové, tj. padlí andělé, opravdu existují a závidí nám to, o co oni sami přišli. Ve své zlobě pracují na tom, abychom dopadli jako oni.) Že nevíte, kde je v betlémě ďábel? Netrapte se tím, také jsem to netušil, než mi to řekl jeden starý moudrý kněz: Takový malý ďáblík je prý v každém betlémě. Není na první pohled vidět, je schovaný někde pod mechem, pod kůrou nebo pod kamenem. A co tam dělá? I to mi ten kněz prozradil: on se nám škodolibě směje, až se za břicho popadá. Díky tomu můžeme někdy poznat, kde je – mech nebo kůra se pak v tom místě lehce třese. A proč se nám směje? Má obrovsky škodolibou radost, když vidí, jak jsme během několika málo chvil o Vánocích vyčerpali veškerou dobrotu a vlídnost ke svým blízkým – a za pár dní jsme na ně zase takoví, jací jsme byli před Vánocemi, ne-li ještě horší.

Zkuste si o Vánocích občas prohlédnout mech a kameny ve vašem betlémě. Vidíte, jak se v některém místě začínají (třeba zajím jen lehce) třást? Pokud ne, tak je to zatím dobré, ďáblík se ještě nesměje, ještě nemá důvod k té škodolibé radosti. Ať to tak zůstane. Moc vám to přeji.

P. Mgr. Pavel Zahradníček, Th.D.

Další články

Dar milované Rodičce Boží

09.04.2026, RC Monitor 6/2026

Filmy jako Rosemary má děťátko, Vymítač ďábla, Satan přichází či V moci ďábla se dodnes těší velké oblibě. Tísnivá atmosféra těchto snímků, působivé efekty vyvolané přítomností Zlého, to vše jako by bylo cizorodé vůči všemu, čím dnes žijeme, a to je přitažlivé. Kniha Satan na Svaté Hoře P. Josefa Miklíka se jim po vnější stránce podobá, ale v jádru jde o jiný žánr. O jakousi až erbenovskou baladu v próze – a s dobrým koncem. Jako doplnění k rozhovoru s otcem Jaroslavem Brožem přinášíme předmluvu k této knize a v dalším čísle Monitoru zveřejníme pár komentovaných ukázek z ní.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.