Deset způsobů, jak se můžeme postit

Mojžíš se na hoře čtyřicet dní postil a Ježíš strávil čtyřicet dní půstem na poušti. Církev nás v období předvelikonočního půstu povzbuzuje, abychom se ponořili do hlubokých zákoutí svého srdce a prosili o jeho obrácení.

Toto obrácení se může uskutečnit pomocí tří tradičních praktik: modlitby, dávání almužen a půstu (Mt 6,1–18). V modlitbě pozvedáme svou mysl k Bohu, při dávání almužen se snažíme naplnit potřeby svých trpících bratří a sester a při půstu pronikáme do hloubi svého srdce a prosíme Pána o milost opustit svou náklonnost k hříchu.

Jak by tedy náš půst mohl konkrétně vypadat? Zde je důležité poznamenat, že půst není pouhá dieta s cílem shodit pár kilo navíc. Účelem půstu je potěšit Boha, obrátit své srdce a také prosit za obrácení druhých. Jinými slovy, půst musí mít horizontální či nadpřirozený záměr.

Deset způsobů, jak se můžeme postit
1. Méně jíst a častěji přijímat Nejsvětější Eucharistii
Touto praxí připisujeme větší důležitost svému duchovnímu životu a spáse své duše. Ježíš řekl: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť“ (J 6,27 – O chlebu života).

2. Ovládat svůj jazyk
Svatý Jakub říká: „Máme být pomalí k mluvení a rychlí k naslouchání.“ Přečtěte si třetí kapitolu Jakubova listu – jednu z nejlepších výzev na světě o ovládání svého jazyka.

3. Okamžiky hrdinství
Zakladatel Opus Dei razil slovní spojení „Okamžik hrdinství“. Svatý Josemaría tvrdí, že jakmile uslyšíme budík, měli bychom vyskočit z postele, modlit se a začít plnit úkoly nového dne. Démon lenosti nás povzbuzuje, abychom buzení odložili. Nemyslím si, že ve slovníku a životě svatých něco jako „odložené buzení“ vůbec existuje. Co o tom soudíte vy?

4. Ovládat toulavé oči.
Oči jsou zrcadlem duše. Svatý král David se vrhl do hříchu a ještě dalšího hříchu, který vedl k vraždě, jen proto, že svým očím dovolil toulat se. Jeho oči se toulaly a zahleděly se na vdanou ženu – Batšebu. Cizoložné myšlenky vedly k fyzickému cizoložství, k zapírání vlastního hříchu a nakonec k zabití nevinného člověka – manžela Batšeby (2. Samuelova 11–12). Snažme se svým životem naplňovat blahoslavenství: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha“ (Mt 5,8).

5. Přesnost
Ježíš říká: „Kdo je věrný v malém, bude věrný i ve větších věcech“ (Mt 25,23). Přesnost a dochvilnost je známkou řádu a úcty k druhým a prostředkem k správnému a včasnému plnění úkolů.

6. Naslouchat druhým
Je až příliš snadné přerušovat druhé, když mluví, a snažit se vnucovat jim své vlastní myšlenky, ještě než oni dokončí svou myšlenku. Křesťanská láska, tedy láska k Bohu a druhým, nás učí respektovat druhé, umožnit jim mluvit bez přerušování a nevnucovat jim naše vlastní myšlenky.

Naslouchat druhým je také projev pokory – upřednostňování druhých. Ježíši, který jsi tichý a pokorného srdce, učiň mé srdce podobné tvému (Mt 11,28–30 – Ježíš své srdce popisuje jako tiché a pokorné...).

7. Být vděční, místo abychom si stěžovali
Nikdy nedopusťte, aby minul den, aniž byste poděkovali Bohu. Měli bychom Bohu děkovat neustále. Navíc bychom si měli navyknout často děkovat druhým. „Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné“ (Ž 118,1; v angl. citaci je doslova „vzdávejte Hospodinu díky“ – pozn. překl.).

8. Usmát se, i když se nám třeba nechce
To může být opravdu těžké pokání – usmát se na někoho, i když jsme unavení a trápí nás bolest hlavy nebo nachlazení. Je to hrdinská ctnost. Úsměv je drobnost, ale nakažlivá. Ve skutečnosti dokáže upřímný úsměv ty, kdo ho vidí, pozvednout ze skleslosti do stavu útěchy. Jednou z nejviditelnějších známek toho, že člověk následuje Ježíše, je radostný úsměv, který mu září na tváři. „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se“ (Fp 4,4).

9. Modlit se, i když se nám nechce
Mnozí z nás svůj duchovní život nešťastně zakládají na pouhých pocitech, které jsou prchavé, přechodné a pomíjivé jako rosa, která se na jitřním slunci vysuší. Naším nejlepším příkladem je samozřejmě náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus v zahradě Getsemane (Lk 22,39–46). Když Ježíš zakoušel tak silná muka a soužení, že z pórů jeho kůže kanuly obrovské krůpěje krve, opravdu neměl chuť se modlit. Modlil se však o to usilovněji.

Proto ve svém životě praktikujme půst a pokání, vyhraďme si čas a místo na modlitbu a modleme se, i když se nám nebude chtít. To je pokání a opravdová láska k Bohu. Svědčí to o skutečné zralosti ve víře.

10. Povzbuzování
„Barnabáš“ ve skutečnosti znamená „Syn povzbuzení“ (Sk 4,36). Vyjděme ze své egotistické skořápky a zaměřme se víc na Boha a na to, abychom v druhých viděli Ježíše – po vzoru milosrdného Samařana (Lk 10). Učme se být Šimonem z Kyrény a pomáhat svým bratřím a sestrám, kteří nesou tíhu velmi těžkého kříže. Nadlehčujme ho povzbudivými slovy, motivujícími gesty a srdcem plným lásky a soucitu. Pamatujme na zlaté pravidlo: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi“ (Mt 7,12). V těžkých bouřích pozemského boje mohou být slova povzbuzení opravdu mocným větrem do plachet.

Pročtěte si s modlitbou těchto deset návrhů, jak se postit – jak zapřít sám sebe – a vyberte si alespoň jeden nebo dva, s nimiž budete moci hned začít. Kéž nás Panna Maria, Matka dobré rady, povzbudí, abychom zapřeli sami sebe a přitakali Boží lásce tím, že budeme svým bratřím a sestrám sloužit štědrým srdcem (Lk 1,38).

P. Ed Broom, OMV
Přeložila Alena Švecová