Nešťastnost ve službách špinavé ekonomiky

26.09.2023, RC Monitor 17/2023

Reflexe k výzvě 66 firem českému premiérovi ohledně tzv. „manželství pro všechny“


Některé velké obchodní společnosti udeřily na českou vládu svým akcentem na prosazení tzv. „manželství pro všechny“. Zkusme pouvažovat, co je k tomu vede. Důvodů může být více, a já bych rád vypíchl jeden z nich, tedy postupně:

• Jedním z důvodů, který už obdobně komentovala Aliance pro rodinu, je, že velkému businessu vadí, když se žena vzdálí ze své kariéry k roli matky, protože tím vynakládá svou energii jinde než ve prospěch svého žárlivého zaměstnavatele. Totéž lze říci o otcích, pro něž není job pupkem světa, ale zdrojem obživy rodiny. V podstatě jde o akcent na vysoký stupeň vytěžování lidí jako výrobního faktoru (práce). Lidé, kteří netvoří tradiční rodiny – rozuměj manželé (muž a žena) + děti –, vychovávají statisticky významně méně dětí, tudíž odvedou víc práce v zaměstnání a jsou vlastně ideálními „mravenci–dělníky“. Lidé tohoto údělu se firmám hodí, a proto je preferují.

• Dalším důvodem může být poziční boj. Dovedu si představit i zájem nadnárodních korporálů na slabosti vlád národních států. Je představitelné, že aktuální výzvou zúčastněné firmy jen používají předmětné téma jako dílčí nástroj ve svém dlouhodobém úsilí o to, aby vlády byly vůči nim bezzubé či poddajné. Tzv. „manželství pro všechny“ je téma v tomto směru obzvlášť účinné – vláda zaměstnaná kulturní válkou a demografickými problémy nemá elán na dostatečný dohled nad hospodářskou soutěží a ochranou spotřebitele...

• Mezi důvody může být i strach. Strach o to, že se v komunitě úspěšných, sebevědomých a vlivných, do níž patřím a z níž mi plynou velké výhody, prospěch a zisky, shodím narážkami na – řečeno opisem – císařpánovu nahotu. Držení huby a kroku je vždy momentálně pohodlnější než disentování, jak na úrovni jednotlivců, tak na úrovni společností. Ozvat se bolí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

• Zatímco první tři důvody mají (hlubší či mělčí) oporu v ekonomicky racionálním a morálně indiferentním přístupu, čtvrtý důvod je jiný: Výzva totiž může být projevem zdegenerovanosti prostředí těchto firem a na jimi vyjádřený akcent lze nahlížet jako pošetilost či blbou módu, která před kalkulačkou (a natož před svědomím) neobstojí – prosazování jakékoli politiky, která má za následek úbytek obyvatelstva, se logicky musí projevit i na prosperitě firem. Zdá se, že je preferováno pohodlí a bohatství současného personálního obsazení firem před dlouhodobou stabilitou a skutečně odpovědným řízením.

• Poněkud stranou si lze klást otázku, proč za výzvou stojí právě 66 firem, a ne třeba 64 nebo 71. Možná má ty šestky v oblibě leader výzvy Vodafone (viz. jeho logo) nebo jiný zadavatel této kampaně (Zj 13,18). Každý o tom uvaž po svém.

• Já se chci držet ale pragmatičtějšího úhlu pohledu, a tím se dostávám k tomu, co chci zdůraznit. Důvodem výzvy totiž může být i důmyslný marketingový tah. (Následující řádky jsou postaveny na křesťanské premise, že jádrem štěstí člověka je uskutečňování Boží vůle.)

Cílem každé obchodní kampaně je zpracovat osloveného tak, aby se stal zákazníkem – aby koupil, aby nakupoval. Nejlépe často, hodně a rád. Obchodní řetězce zcela spolehlivě vědí, že více utratí ten, kdo není na nákup dostatečně koncentrovaný – ten, komu se valí v nákupním centru do uší dotěrná hudební kulisa (mimochodem dělají to už i u stojanu na benzínce, nevím k čemu, moje nádrž víc nepobere), důchodce opitý slevou z letáku, maminka obklopená kňourajícími dětmi, telefonující chlapík apod.

Ideální zákazník je tedy osoba odtržená od přítomnosti a od svých přirozených potřeb. Nejsem-li zakotven v přítomnosti a nejsou-li naplněny mé přirozené potřeby, jsem nešťastný a potřebuji to nějak kompenzovat, třeba nakupováním (věcí, zážitků a lecčeho, po čem bych normálně neprahl). Opačně: Jsem-li ve svém životě skutečně šťastný, má potřeba nakupovat je redukována na nezbytné minimum. Nešťastnost je pro obchodníka optimálním rozpoložením zákazníka.

A jsme u toho – hlas businessu prosazující homosexualitu či dokonce pohlavní tranzici vlastně míří k upevnění člověka v jeho nepřirozené poloze, poloze nešťastné a závislé, tedy také poloze nakupující. V tomto směru tento hlas táhne za jeden provaz s ďáblem, který dělá vše pro to, aby člověk neplodil a nemnožil se – neuskutečňoval Boží plán. To je špinavá ekonomika.

Nakonec si potřebuji rýpnout do uctívačů bůžka ESG: Pokud by všichni žili svůj osobní život v souladu se svým svědomím a přirozeností šťastně, spotřeba lidstva by dramaticky klesla a přestala by se vyrábět a poskytovat ta přezávratná spousta pitomostí ke kompenzaci lidské nešťastnosti. Tím by výrazně ubylo náporu na přírodní zdroje a planeta, klima, biodiverzita, udržitelnost a příroda by chrochtaly blahem. Nejsem naivní idealista, ale trvám na tom, že ideály jsou jako kompas a je zásadní, zda se směřuje, kam ukazují, nebo opačně.

Na závěr by se tedy dalo zvolat: Vodafone, Škodo, Prazdroji (a vy ostatní) - a komu tím prospějete?

Panu premiérovi přeji moudrou reakci.

Ing. Vojtěch Macek


Další články



Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

Opravdová láska a víra v rodinách

28.07.2025, RC Monitor 14/2025

O statistice se v jedné televizní pohádce zpívá: „Neklesejme na mysli, ona nám to vyčíslí.“ Mno, jeden by na mysli i klesl, kdyby se zamyslel nad tím, co spočítal Eurostat o dětech v tzv. „samostatných domácnostech“ (= buď jedna osoba žijící samostatně, nebo skupina osob, které nemusí být nutně příbuzné a žijí na stejné adrese se společným vedením domácnosti, tj. sdílejí alespoň jedno jídlo denně nebo obývací pokoj). Už v tom (alespoň já) vidím prapodivnou zvláštnost, že Eurostat necítí potřebu počítat rodiny (ale budiž).

Procesí Svaté krve k uctění Kristovy relikvie se v Bruggách účastnilo 45 000 lidí

15.07.2025, National Catholic Register

Podle tradice přivezl flanderský hrabě Dětřich Alsaský, který se účastnil křížové výpravy, roku 1150 z Jeruzaléma několik kapek Kristovy krve. Relikvie je od té doby uchovávána v kapli Svaté krve v Bruggách a denně přiláká množství turistů a poutníků z celého světa.

Srdce našeho Pána Ježíše Krista

27.06.2025, RC Monitor 12/2025

Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.