19.01.2024, RC Monitor 1/2024
Co je to maličkost? Když se oba rozhodneme, že nějakou věc není potřeba řešit, protože je to hloupost, tak ji prostě neřešíme. A je dobře, protože prostě není potřeba se tím zabývat. Když oba zjistíme, že je věc naopak velmi důležitá, začneme to spolu řešit. V tomto případě nemusí být dobře, můžeme se i pohádat, ale hledáme řešení, protože toto prostě nemůžeme „nechat plavat“. Oba totiž víme a chápeme, že je to důležité.
Maličkost je však záležitost, která je pro jednoho z nás velmi důležitá, zatímco pro toho druhého je to „absolutní blbost“. Tady totiž začínají hádky a konflikty, které na jedné straně mohou vést k zoufalství nad bezohledností, na druhé straně k zoufalství nad panovačností. Koho jsem si to vzal? Proč se tak změnil? Copak to nevidí, že mi ubližuje?
Když jsem byl ženatý asi tak rok a první zamilovanost začínala odcházet, dozvěděl jsem se, že jsem strašně nepořádný, protože večer v koupelně po mně zůstávala na podlaze voda. Podlahové topení jsme tehdy neměli, a tak jsem byl požádán, abych po sobě laskavě podlahu vždy setřel hadrem, když už nejsem schopen „nenacákat“. Naučil jsem se to. A bylo dobře, ale ne na dlouho. Za další dva měsíce jsem se dozvěděl, že je sice pěkné, že po sobě podlahu utřu, ale že je potřeba hadr pěkně rozvěsit, aby do rána vyschnul. Argumentoval jsem sice tím, že vodě je jedno, jestli vysychá z podlahy nebo z hadru, ale naučil jsem se pěkně utřít a rozvěsit přesně podle požadavku své velitelky. A ona si zase ode mne vyslechla stovky připomínek k tomu, jak se správně ustýlá, uklízí, jak se dělají knedlíky, aby skutečně chutnaly, apod.
Vlastností maličkostí je, že nikdy nemáme hotovo. Objevují se celý život. I tehdy, když si myslíme, že něco děláme dobře, protože to tak děláme už dlouho. Neděláme to dobře a vadilo to po celou dobu. Akorát to zatím nebylo vyřčeno. Ale jednoho dne se už pára nashromáždila a hrnec „vybouchnul“. A tehdy se to dozvíme. Taková maličkost, která už dlouho „hlodala“.
Když se o maličkosti dozvíme, máme dvě možnosti: buď můžeme říct: „Poslyš, tohle je fakt hloupost. Já už prostě jiný/jiná nebudu. Smiř se s tím a hotovo.“ Nebo můžeme říct: „Já myslím, že je to úplná blbost. Ale jestli chceš, zkusím to dělat jinak. Ale ne proto, že si myslím, že by to bylo potřeba, ale jen a jen z lásky k tobě.“ Nebo taky neříct nic, protože jinak by mohlo dojít k hádce, ale začít to dělat jinak, jako by ta druhá věta zazněla nahlas.
Vyřešíme tak všechno? Změníme se ve všem? Určitě ne. Ale co se počítá, je právě snaha. I pokus se počítá, říká sv. John Henry Newman. Často potřebujeme sportovní mentalitu – začínat a znovu začínat. Nikdo nezaběhne maraton napoprvé a bez mnoha tréninkových pokusů.
Vycházejme si tedy vstříc v maličkostech. Pro jednoho z nás to může být velmi důležité, pro toho druhého to může být úplná hloupost. Jistě to neplatí jen pro manželství, ale pro všechny vztahy – mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi kolegy, kamarády a sousedy, a zcela jistě na všech úrovních v církvi. Vzájemné soužití je jemné předivo přátelství a důvěry, které lze lehce narušit už jen tím, že různé záležitosti nemají pro každého z nás stejný význam.
V manželství však spolu žijeme „nablízko“ jako v žádném jiném vztahu. Proto zvláště manželům doporučujeme doplnit si svůj manželský slib právě na počátku nového roku o jednu drobnou větu: „Budu se snažit a chci ti vycházet vstříc v maličkostech“. Její naplnění nám usnadní restartovat i vztah, který tak trochu zevšedněl. Když totiž jeden z manželů začne poctivě a vytrvale vycházet vstříc v maličkostech, ten druhý se také přidá, protože to nevydrží. Ono se to totiž nedá vydržet, když nás někdo nablízko miluje, po všechny dny života svého. Jak říká Michelangelo Buonarroti: „Dokonalosti se dosahuje maličkostmi, ale dokonalost není maličkost.“ Dobrý nový rok!
Mgr. Ing. Martin Kvapilík FEng.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
13.06.2025, RC Monitor 11/2025
Sexualita je významnou součástí lidského života. Dotýká se jeho samotných základů, neboť díky ní vznikají noví lidští jedinci. O sexualitě lze pojednávat z různých hledisek, ale ptáme-li se, jakým způsobem by s ní mělo být skutečně lidsky nakládáno, nemůžeme se přitom orientovat podle závěrů speciálních oborů. Ty se totiž na člověka dívají vždy jen ze značně zúžené perspektivy, protože nejsou schopny uvažovat o člověku v jeho celistvosti.
19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.
04.08.2025, RC Monitor 14/2025
V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.
09.07.2025, Crisis Magazine
Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.
06.10.2025, Les Femmes – The Truth
Většina debat o Blízkém východě se týká konfliktu mezi Židy a muslimy. Další skupina však zůstává téměř neviditelná. Zatímco o Hamásu a Izraeli, judaismu a islámu se píšou stohy textu, o zapomenutém lidu, který rychle mizí ze země, v níž se narodil Kristus – tedy o křesťanech – se mluví jen velmi málo.