19.01.2024, RC Monitor 1/2024
Co je to maličkost? Když se oba rozhodneme, že nějakou věc není potřeba řešit, protože je to hloupost, tak ji prostě neřešíme. A je dobře, protože prostě není potřeba se tím zabývat. Když oba zjistíme, že je věc naopak velmi důležitá, začneme to spolu řešit. V tomto případě nemusí být dobře, můžeme se i pohádat, ale hledáme řešení, protože toto prostě nemůžeme „nechat plavat“. Oba totiž víme a chápeme, že je to důležité.
Maličkost je však záležitost, která je pro jednoho z nás velmi důležitá, zatímco pro toho druhého je to „absolutní blbost“. Tady totiž začínají hádky a konflikty, které na jedné straně mohou vést k zoufalství nad bezohledností, na druhé straně k zoufalství nad panovačností. Koho jsem si to vzal? Proč se tak změnil? Copak to nevidí, že mi ubližuje?
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Vlastností maličkostí je, že nikdy nemáme hotovo. Objevují se celý život. I tehdy, když si myslíme, že něco děláme dobře, protože to tak děláme už dlouho. Neděláme to dobře a vadilo to po celou dobu. Akorát to zatím nebylo vyřčeno. Ale jednoho dne se už pára nashromáždila a hrnec „vybouchnul“. A tehdy se to dozvíme. Taková maličkost, která už dlouho „hlodala“.
Když se o maličkosti dozvíme, máme dvě možnosti: buď můžeme říct: „Poslyš, tohle je fakt hloupost. Já už prostě jiný/jiná nebudu. Smiř se s tím a hotovo.“ Nebo můžeme říct: „Já myslím, že je to úplná blbost. Ale jestli chceš, zkusím to dělat jinak. Ale ne proto, že si myslím, že by to bylo potřeba, ale jen a jen z lásky k tobě.“ Nebo taky neříct nic, protože jinak by mohlo dojít k hádce, ale začít to dělat jinak, jako by ta druhá věta zazněla nahlas.
Vyřešíme tak všechno? Změníme se ve všem? Určitě ne. Ale co se počítá, je právě snaha. I pokus se počítá, říká sv. John Henry Newman. Často potřebujeme sportovní mentalitu – začínat a znovu začínat. Nikdo nezaběhne maraton napoprvé a bez mnoha tréninkových pokusů.
Vycházejme si tedy vstříc v maličkostech. Pro jednoho z nás to může být velmi důležité, pro toho druhého to může být úplná hloupost. Jistě to neplatí jen pro manželství, ale pro všechny vztahy – mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi kolegy, kamarády a sousedy, a zcela jistě na všech úrovních v církvi. Vzájemné soužití je jemné předivo přátelství a důvěry, které lze lehce narušit už jen tím, že různé záležitosti nemají pro každého z nás stejný význam.
V manželství však spolu žijeme „nablízko“ jako v žádném jiném vztahu. Proto zvláště manželům doporučujeme doplnit si svůj manželský slib právě na počátku nového roku o jednu drobnou větu: „Budu se snažit a chci ti vycházet vstříc v maličkostech“. Její naplnění nám usnadní restartovat i vztah, který tak trochu zevšedněl. Když totiž jeden z manželů začne poctivě a vytrvale vycházet vstříc v maličkostech, ten druhý se také přidá, protože to nevydrží. Ono se to totiž nedá vydržet, když nás někdo nablízko miluje, po všechny dny života svého. Jak říká Michelangelo Buonarroti: „Dokonalosti se dosahuje maličkostmi, ale dokonalost není maličkost.“ Dobrý nový rok!
Mgr. Ing. Martin Kvapilík FEng.
31.10.2025, The Catholic Herald
Papež Lev XIV. vydal svou první významnou papežskou exhortaci Dilexi Te (Miloval jsem Tě) – pastorační dokument o křesťanské povinnosti milovat a sloužit chudým. Text, podepsaný 4. října na svátek svatého Františka z Assisi a zveřejněný Vatikánem 9. října, představuje pokračování i završení díla, které krátce před svou smrtí zahájil papež František. Ve své předmluvě papež Lev prozrazuje, že jeho předchůdce připravoval tento dokument už v době své smrti na počátku roku.
22.09.2025, RC Monitor 17/2025
Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!
22.08.2025, RC Monitor 15/2025
V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
27.06.2025, RC Monitor 12/2025
Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.