Víme vůbec, co je mše svatá?

29.01.2024, RC Monitor 2/2024

Jednou za čas je možná vhodné zamyslet se nad tím, co to je vůbec farnost, jaké má úkoly a jak by měla žít. Především je každá farnost součástí všeobecné Církve. A to není jen tak ledajaký spolek, ale je to společenství lidí, které založil sám Boží Syn.

Hlavní úkol, který se týká farností i každého křesťana, je oslava Boha a služba člověku. Farnost tu není jen sama pro sebe, má oslovovat i ty, kteří jsou Bohu a víře vzdáleni. Podívejme se blíže na první úkol farnosti, kterým je ona bohoslužba. Mše sv. má být středem života farnosti. Je též důležité stále více pronikat do obsahu naší víry, abychom dobře věděli, čemu vlastně věříme a proč, jaké jsou důvody naší víry, abychom nebyli věřící jen nějak ze zvyku.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Neměl by být nikdo, kdo by pravidelně nečetl nějakou dobrou náboženskou literaturu, knihy nebo časopisy. Ctihodný papež Pius XII. říkával, že největším nepřítelem katolíků je nevzdělanost. Vedle vzdělávání v nauce je dále potřebné i vzdělávání srdce. Máme nejen číst a porozumět tomu, co čteme, ale pak ony pravdy víry musíme přijmout v rozjímání, v modlitbě, děkovat za plán spásy, který pro nás nebeský Otec připravil. Jsme povoláni k osobní modlitbě, klíčová je pravidelná společná modlitba v rodinách. Všichni jsme vyzýváni, abychom zajeli na hlubinu. Na cestě spásy musíme začít očistou, snažit se o obrácení, pokání, sebezápor, o boj s hříchem, který nás od Boha vzdaluje a ničí jeho plány na záchranu lidí. Je nesmírně důležité, abychom do hloubky chápali, co se při mši svaté vlastně odehrává. Občas někdo řekne, že nějaká mše svatá byla krásná. Ano, někdy vnější provedení bohoslužby může být krásnější než jindy, ale každá mše sv. je vlastně nekonečně krásná, protože v ní k nám sestupuje sám Všemohoucí Bůh, dokonce se stává pokrmem naší duše.

Také ale kdosi jednou řekl: „Dnešní mše sv. mě nijak neoslovila, nic jsem si neodnesl.“ Určitě se může stát, že někdo či něco při ní působí rušivě. Ovšem my bychom se ani tak neměli ptát, jak se mi dnes mše svatá líbila, ale jak se líbila Bohu moje účast na ní! S jakou úctou jsem ji prožil, s jakou zbožností, jak asi Pán přijal mou chválu, za vše, co mi dává, s jakou důvěrou jsem přednesl své prosby, s jakou láskou přináším to, co bych chtěl spojit s Ježíšovou obětí, s jakou lítostí se dívám na svá selhání, za něž se Pán při každé mši svaté vydává. Nemáme do kostela přicházet jako do kina, kde očekáváme, že nás budou bavit, že tam budeme zažívat vzrušení nebo dojetí. Samozřejmě platí, že si ze mše svaté odnášíme nesmírně mnoho Božích darů, ale nejprve to musím být já sám, který přináším svou víru, naději a lásku!

P. Mgr. Jaroslav Jirásek

Další články

Cesta k hodnotám – kritické myšlení a kontemplace

22.04.2026, RC Monitor 7/2026

Obstojí, kdo zná a ctí hodnotu. Jak ale objevit a uchovat hodnotu v bezhodnotovém prostředí?

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.