Požehnán budiž ten, kdo nejdříve pozdvihne ratolest olivovou

25.03.2024, RC Monitor 6/2024

Asi každý z nás se již několikrát v životě přesvědčil o pravdivosti lidového moudra Panská láska po zajících skáče, a tudíž i na vlastní kůži i okusil, jaké je to býti oním pověstným zajícem. A nyní v době nedávné se této cti dostalo i Svatému otci Františkovi. A to od nikoho jiného, než od tzv. Sedmé velmoci, tedy od médií. K této velmoci se samozřejmě přidali i jiní drobní páni a též veřejnost (žel Bohu i někteří katolíci) statečně komentující papežovo vyjádření o bílé vlajce na sociálních sítích.

To, že se válkychtivým (a tudíž i hekatombchtivým) médiím a politikům papežovo vyjádření nelíbí, lze pochopit. Konec konců válka je výnosný byznys, ale že se nelíbí těm, kteří sami sebe označují za věřící, tak to mi hlava nebere. Vždyť jen odpověděl na otázku redaktora, co si myslí o tom, že na Ukrajině jsou lidé, kteří volají po odvaze kapitulovat, zatímco jiní oponují, že by to legitimizovalo útok silnějšího.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Je to výklad. Ale věřím, že ti, kteří vidí situaci, ti, kteří myslí na lidi, ti, kteří mají odvahu vztyčit bílou vlajku a vyjednávat, jsou silnější. A dnes se to dá vyjednat s pomocí mezinárodních mocností. Slovo vyjednávat je odvážné slovo. Když vidíte, že jste poraženi, že věci nejdou dobře, musíte mít odvahu vyjednávat. Stydíte se, ale s kolika úmrtími to skončí? Vyjednávat včas, hledat nějakou zemi, která bude působit jako prostředník. Dnes, například ve válce na Ukrajině, je mnoho těch, kteří chtějí působit jako prostředníci. Turecko se k tomu nabídlo. A další. Nestyďte se vyjednávat, než se věci zhorší.“

Těm, kterým slova Svatého otce nelezou pod vousy, bych rád poradil, ať si najdou Lk 14,31–32, či si připomenou slova Benedikta XV.: „Požehnán budiž ten, kdo nejdříve pozdvihne ratolest olivovou a podá pravici nepříteli, nabídne mu rozumné podmínky míru.“

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.

Další články

O exorcismu s doc. Jaroslavem Brožem

02.12.2025, KSA

Klub sv. Athanasia zve na přednášku docenta Jaroslava Brože o exorcismu. Přednáška se uskuteční v úterý 16. prosince v Praze.

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Ten, který je Světlo světa

30.03.2026, RC Monitor 6/2026

Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.