Mávání do nebe Karlu Heřmánkovi?

08.10.2024, rkfzruc.cz

Režisér Jiří Strach reagoval na zprávu o dokonané sebevraždě pana Karla Heřmánka stručně: „Mávám ti do nebe, můj milovanej filmovej táto.“ Nejen jako kněz, ale i jako bývalý lékař a člověk, kterému podobným způsobem zemřel jeden z nejbližších lidí, si dovoluji zaprotestovat. Očekával bych totiž od věřícího jiný vzkaz. Budiž Jiřímu Strachovi omluvou, že se dneska často setkáme na parte zemřelých katolíků s texty, které vyjadřují jistotu, že dotyčný je v nebi. Vždyť byl tak hodný... Pokud je ale někdo určitě v nebi, tak se za něho nemusím už modlit. A co když v nebi ještě není? A tolik by naše modlitby potřeboval?

V případě pana Heřmánka navíc mluvíme o člověku, který zemřel násilně vlastní rukou. Nevidíme do mysli a srdce člověka, který se odhodlá k takovému činu. Někdy není pochyb o snížené či úplné nepříčetnosti, jindy tušíme velikou trýzeň způsobenou například fyzickým onemocněním. Často je to nečekané šokující překvapení. Ať ale bylo příčinou takového skutku cokoliv, my musíme jasně trvat na tomto: nikdy, nikdy není sebevražda dobré řešení problémů! Nikdy! Už kvůli blízkým. Když vám zemře někdo na rakovinu, je to velmi bolestné. Když vám zazvoní u dveří policie a řekne vám, že váš blízký zemřel při autonehodě, je to hrozné. Ale když zazvoní policie... nebo blízkého sami najdete, je to strašné.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ale i kdyby člověk neměl žádného blízkého, pořád tu je ten nejdůležitější důvod pro jasné „ne!“ Spása, záchrana naší nesmrtelné duše. My jsme si život sami nedali, nemáme si ho ani brát. Pokud nevěříte ve věčnost, můžete mi na 100 procent dokázat, že není? Co když je alespoň minimální možnost, že existuje? Pokud ano, pak z logiky věci bude náš další osud po smrti logickým vyústěním našeho pozemského života. Víra v Boží soud a spravedlnost je přítomna snad ve všech kulturách světa. My křesťané jsme přesvědčeni, že díky Pánu Ježíši, se můžeme dovolávat i Božího milosrdenství. Proto je pro nás tak důležitá modlitba za zemřelé. Protože moc dobře víme, i díky zkušenostem se sebou samými, že všichni budeme Boží odpuštění a milosrdenství tolik potřebovat.

Shrnuto a podrženo. Z celého srdce přeji a naléhavě vzhledem k okolnostem jeho úmrtí vyprošuji panu Karlovi Heřmánkovi nebe a jeho blízkým dostatek tolik potřebných sil. Nás ostatní pak co nejnaléhavěji vybízím, nikdy, nikdy ani neuvažujme o tom, že bychom řešili své problémy sebevraždou. A o tomto „nikdy“ také otevřeně mluvme, kdykoliv to bude třeba.

P. Mgr. MUDr. Jiří Korda

Další články

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Literátské roráty

15.01.2026, RC

Vydavatel nás v prvním lednovém týdnu požádal o zveřejnění tohoto počinu, čímž to vás vyzýváme, milí čtenáři, abyste už pomalu začali shánět dárky pod vánoční stromeček. Vyplatí se nenechávat věci na poslední chvíli!

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.