02.12.2024, Catholic Stand
V životě potřebujeme mít rovnováhu mezi modlitbou a prací. Myslím, že právě to nám chce příběh o Martě a Marii říct. Obě dvě mají dobré vlastnosti potřebné pro křesťanský život, ale je jedna důležitější než druhá? Budu-li mluvit za sebe, stojí mě úsilí odtrhnout se od toho, když si čtu předem každodenní mešní texty, denně chodím na mši svatou a v krátkých chvílích adorace po mši svaté se nořím do klidné atmosféry s Kristem. Naproti tomu se moje lepší polovička musí starat o potřeby našich dětí školního věku a o další záležitosti spojené s chodem domácnosti.
Přemýšlím o slovech z Lukášova evangelia 10,38–42:
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Pán říká, že si Marie vybrala to lepší. Proč ale v hloubi duše cítím, že pokud Marta měla svou vlastní rodinu, o kterou se musela starat, ve skutečnosti si to lepší zvolila ona? Vybrala si, že nejprve obslouží druhé a až potom sebe. To je přece skutečný příklad vedení s postojem služebníka.
Další zprávy o Martě, Marii a jejich bratru Lazarovi nacházíme v J 11,1–15.43–44 a J 12,2. Všichni tři sourozenci měli s Ježíšem blízký vztah a často je navštěvoval. V J 11,5 se dokonce píše: „Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.“ Rád bych si myslel, že Marta se svou umíněnou a suverénní povahou měla srdce otevřené pro všechny. Její snaha přijímat doma sešlosti s vřelou pohostinností jí získávala přízeň hostů.
Že by se Pán tentokrát mýlil a to lepší si zvolila Marta? Vždyť sloužit druhým je jako sloužit Bohu. Co byste dělali, kdyby k vám dnes Ježíš přišel na návštěvu? Zachovali byste se jako Marta? Nebo jako Marie? Možná je správnou odpovědí směs obojího – rovnováha. Křesťanský život nevyžaduje, abychom byli buď Martou, nebo Marií, nýbrž abychom se snažili napodobovat, co je v obou nejlepší.
Co si o tom myslíte?
Tom Thomas
Přeložila Alena Švecová
22.08.2025, RC Monitor 15/2025
V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.
28.11.2025, RC Monitor 22/2025
Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.
18.07.2025, Catholic Culture
Při přípravě série článků a podcastů věnovaných magisteriu papeže Lva XIII. jsem četl úvod ke sbírce jeho nejvýznamnějších sociálních encyklik, který roku 1954 napsal katolický filozof Etienne Gilson. Poukazuje na některá témata, která by moderním lidem mohla připadat obzvláště náročná.
27.08.2025, Catholic Culture
Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
10.10.2025, Crisis Magazine
Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.