Co by měl katolík udělat, když uvidí relikvii na prodej?

19.12.2025, Aleteia

Prodávat posvátné ostatky je přísně zakázáno, přesto na webových stránkách jako eBay a Etsy najdeme nespočet prodejců nabízejících údajné relikvie. Co má v takovém případě katolík udělat? Při procházení webových stránek jako eBay nebo Etsy, nebo dokonce při návštěvě místního bazaru či obchodu se starožitnostmi je možné narazit na něco nečekaného: na relikvie. Na eBay lze najít celé stránky údajných relikvií, často i s důvěryhodně působícími certifikáty. Některé jsou nabízeny za tisíce dolarů. (Aleteia kontaktovala muže, který na svém účtu na eBay nabízel k prodeji stovky relikvií, ale nedostala žádnou odpověď.)

Prodávat relikvie není dovoleno, ale co má katolík dělat, když na ně narazí? Má povinnost je koupit? Nebo je doporučeno je koupit?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Proč mít relikvii?
„Katolická církev uctívá relikvie svatých a blahoslavených jako předměty úcty, které mají povzbudit duchovní život věřících,“ řekl v rozhovoru pro server Aleteia monsignor Jason Gray, J.C.D. Monsignor Gray je církevní právník a kněz z diecéze Peoria. Relikvie, řekl monsignor, „mají být vystaveny v kostele nebo v posvátném modlitebním prostoru, či uloženy v oltáři jako znamení blízkosti věřících k danému světci, když se shromažďují na mši.“ Jejich prodej – ať už online nebo osobně – je naprosto nepřípustný. „Církev odsuzuje jakoukoli komercializaci relikvií. Kánon 1190 §1 Kodexu kanonického práva z roku 1983 stanoví: ’Je zakázáno prodávat posvátné ostatky.‘ Kodex používá nejsilnější možnou formulaci, aby tuto praxi zakázal,“ řekl. Slova „je zakázáno – nebo nefas est – se vyskytují pouze na několika místech,“ řekl monsignor Gray. „Jedním z nich je zmínka o relikviích a dalším je porušení zpovědního tajemství zpovědníkem.“

Dále „článek 25 norem Dikasteria pro blahořečení a svatořečení o ’Relikviích v církvi: autenticitě a uchovávání‘ z roku 2017 uvádí: ’Obchodování (tj. výměna relikvie za něco jiného nebo za peníze) a prodej relikvií (tj. změna vlastnictví relikvie za odpovídající cenu), jakož i jejich vystavování na profánních nebo neoprávněných místech, je naprosto zakázáno.‘“

Ale co tedy dělat?
Přesto se stává, že lidé, ať už z neznalosti nebo záměrně, tato pravidla občas nedodržují. Co tedy máme dělat? Je v pořádku koupit relikvii, která je na prodej? Podle monsignora Graye je taková situace poněkud komplikovaná. „Někteří lidé možná chtějí tyto relikvie ’zachránit‘ tím, že je odkoupí, aby s nimi bylo zacházeno s patřičnou úctou,“ řekl. „Nic nebrání tomu, aby to někdo udělal, pokud s relikviemi následně zachází důstojným způsobem.“ Zároveň bychom měli být opatrní, pokud jde o nechtěné důsledky nákupu relikvie od distributora. „Osobně bych však lidi od nákupu relikvií spíše odrazoval,“ řekl. „Dáte-li prodávajícímu peníze, pravděpodobně ho to povzbudí k tomu, aby hledal a prodával další relikvie. Domnívám se tedy, že by se tato skandální činnost neměla žádným způsobem finančně podporovat.“

Christine Rousselle
přeložil Pavel Štička

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.