Mariologie: Panenství Matky Boží

Tak můžeme pohlížet i na Mariino panenství. Už jsme připomněli, že jejím původním úmyslem bylo být zasvěcenou Bohu. Všimněme si – ten údiv „jak se to stane, vždyť muže nepoznávám“ při andělově zvěstování je vyjádřen přítomným časem. A to je důležité. Církev učí, že Maria byla pannou před porodem, ale i při porodu a po porodu. „U Boha není nic nemožného,“ říká archanděl Gabriel. Lidem zaměřeným pouze biologicky a fyzikálně to arci připadá nemožné: jako ostatně i kterékoli jiné zázraky, ke kterým nepochybně během dějin spásy došlo a ještě dojde. Vždyť je v Boží moci učinit výjimku z řádu, pokud má k tomu Stvořitel pádný důvod. A ten tu byl, když šlo o spásu celého lidstva.

Ovšem pozor, nejde nám jen a jen o to tělesné: Mariino panenství v sobě obsahuje tzv. virginitas mentis – tj. stálé panenské smýšlení – dále virginitas sensus – tj. osvobození od nezřízených hnutí pohlavní žádostivosti – a konečně tedy virginitas corporis, tj. neporušenost těla.

Mariino aktivní panenské početí Božího Syna předpověděl již ve Starém Zákoně prorok Izaiáš v proslulém proroctví o Emanuelovi, jehož počne čistá dívka. Souvislost vyžaduje význam panna, protože co by to bylo za mimořádné znamení, kdyby „mladá žena“ počala a porodila? Ne, je důvod věřit, že Maria počala z Ducha svatého bez spolupůsobení muže, jak to vyznáváme v Credu: Jenž se počal z Ducha Svatého – případně skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Zajímavé je i starozákonní proroctví Ezechielovo o zavřené bráně nebo slova Velepísně o uzavřené zahradě a zapečetěném prameni.

Omilostněná Anna Kateřina Emmerichová ve svém vidění spatřila, že Boží Syn přišel na svět, aniž Maria trpěla porodními bolestmi a tím, co s nimi souvisí. Ale i kdyby, a jen že by se o tom z cudnosti nepsalo: lidé se zajisté měli původně množit, ale jinak a čistším způsobem. Rozmnožení porodních bolestí ženy, které ohlašuje Bůh při vyhnání prvních lidí z ráje, rovněž odpovídá možnosti, že akt plodivého spojení muže a ženy neměl vypadat tak, jak nyní běžně vypadá.

Maria byla tedy pannou při porodu. Způsob porodu v Betlémě měl v sobě charakter nadpřirozeného. Bližší určení, v čem po stránce fyziologické spočívá panenská neporušenost při porodu, nenáleží k víře Církve. Lidově řečeno: nehrabeme se v podrobnostech. Teologické vysvětlení pouze uvádí tělesnou neporušenost při porodu do souvislosti s osvobozením od nezřízené žádostivosti, jak už bylo zmíněno: byla u ní jedinečná nadvláda duchovních sil nad tělesnými orgány a pochody. Z toho vyplývá, že Maria při Ježíšově zrození si počínala úplně aktivně, jak naznačuje i Písmo svaté; zavinula ho do plének a položila do jeslí. Tímto způsobem lze vysvětlit odstranění tělesné bolesti, která bývá s porodem u každé ženy spojena.

Někdo se pozastaví nad slůvkem v Lukášově evangeliu, že porodila svého prvorozeného syna. Proč ne jediného? Ten výraz prvorozený je tam kvůli zdůraznění následné povinnosti toho syna, který se narodil ženě jako první dítě, představit po 40 dnech v jeruzalémském chrámě, jak to předpisoval Mojžíšův Zákon, jehož platnost stále trvala. Tento akt si připomínáme o Hromnicích.

Ve prospěch ustavičného panenství Matky Boží se vyslovila i řada církevních Otců už od 2. století: Justin, Irenej, Ignác z Antiochie, později Ambrož, Jeroným a další. Ke znázornění tajemství Mariina panenství užívají Otcové i teologové různých analogií: Kristus vystoupil ze zapečetěného hrobu, prošel zavřenými dveřmi, sluneční paprsek také projde sklem a lidská myšlenka vyjde z pevné hlavy.

Katoličtí i pravoslavní křesťané stojí pevně za faktem Mariina panenství, na rozdíl od různých i třeba křesťanských racionalistů. Je ovšem zajímavé, že současná nebo novější protestantská teologie odmítá panenství Mariino – připouští, že je jen vyvolenou Matkou, ale nikoli Pannou – zatímco jejich „otcové zakladatelé“ Luther nebo Zwingli se rozhodně k stálému panenství Mariinu hlásili! Náš Jan Hus také.

Že liturgie dává Marii přídomek vždy panna – semper Virgo – už jsem zmínil. Veršík „po porodu jsi, Panno, zůstala neporušená“ ukazuje i na přesvědčení o dalším setrvání Mariině v panenském stavu, tedy že zůstala pannou i po porodu. O tom aspoň nepřímo svědčí svěření Panny Marie do ochrany svatého Jana: kdyby měla nějaké další vlastní děti nebo se po smrti sv. Josefa za někoho dalšího provdala, nemusel by Ježíš ustanovit apoštola Jana za jejího poručníka.

Kdo nechce věřit, věřit nebude a vždycky si najde nějaké ale. My ovšem věříme a chceme být ve víře pevní. Proto zde uvádím i ta zdůvodnění, která mohou naši víru utvrdit i posílit. Jsou a zůstávají platné tři momenty Mariina panenství: pannou byla při početí, pannou při porodu, pannou zůstala.

Panno slavná, oroduj za nás!

P. Jan Gerndt