Morální majáci

A každý takový maják má samozřejmě svůj fanklub, jehož členové do roztrhání těl (většinou svých oponentů, tedy členů fanklubu majáka, který bliká jinak a ukazuje jiný směr) bojují a nesou světlo do všech světových stran. Majáci tedy svítí do dáli ve dne v noci, takže by jeden mohl nabýt mylného dojmu, že fungují skvěle a určují ten správný směr. Jenže ouha, není tomu tak často, jak se zdá.

Jistě všichni známe ten typický obrázek z mořského pořeží: moře bouří, vlny se tříští o skálu, na které stojí bytelná věž, na jejímž vrcholu je prosklená kukaň a v ní lampa, která svítí do dáli.

Morální maják, to je jiná káva. Tyčí se za tzv. kecpultem a ohlašuje světu svá moudra nejmoudřejší, světlem míří do řad oponentů, aby osvětlil jejich lstivé pohnutky a vytáhl na světlo jejich špatné skutky. Čím hlasitěji do nich tepe, tím elegantněji mlčí o těch svých a hlavně se u toho tváří důležitě, asi jako klíště na stoleté lípě, neb on je ten maják nejmajákovější. A přitom všichni mají jedno společné, i přes rozdílnost toho, co hlásají – většinou jim pod nohama chybí ta pevná skála... A tak zatímco maják hlásí: pozor nebezpečí, tito vlastně hlásají: pozor já jsem nebezpečí. Jak se tedy v tomto moři rozbouřených idejí orientovat a neskončit na útesech? Naším majákem je Kristus, a kdo svítí jinak než On, který je Světlo světa, je jen pouhou bludičkou.

Blíží se doba postní. Chceme-li, aby pro nás byla časem milosti, dejme si půst od světských majáků a věnujme čas a síly následování Světla pravého, abychom neztroskotali cestou za bludičkami.

P. Evermod Jan Sládek O. Praem.