Realita zla ve světle víry

27.04.2026, RC Monitor 7/2026

V posledních měsících zaznívají z církevního prostředí výzvy, aby bylo více kněží připraveno na službu duchovního osvobozování, tedy exorcismu. Jak upozornily servery Aleteia, New York Post nebo the Telegraph, exorcisté mluví o rostoucím počtu lidí, kteří vyhledávají jejich pomoc, a volají po lepší formaci duchovních v této oblasti. Zároveň se objevují dokumenty a svědectví, které znovu otevírají téma ďábla a jeho působení.


Tyto tendence tematizovat ďábla mohou budit dojem, že se zlo nějak vrací na scénu a sílí. Ve skutečnosti se ale spíše vrací naše schopnost ho rozpoznat. Moderní člověk totiž často váhá, jestli vůbec brát řeči o ďáblu vážně. Důraz na pozitivní myšlení, eliminaci nepohody a všeho jen zdánlivě nepříjemného je dnes ve společnosti velmi populární. Křesťanská tradice je v tomto však překvapivě střízlivá. Jak připomíná sv. Tomáš Akvinský, démoni nejsou žádné pohádkové bytosti s rohy a kopyty. Jsou to padlí andělé – bytosti s rozumem a vůlí, které se svobodně rozhodly proti Bohu. Zároveň ale nejsou žádnou „protisílou“, která by s Bohem soupeřila na stejné úrovni. Tato dualistická představa stejně silného dobra a zla, které spolu bojují, není křesťanská. Zlo podle Akvinského nemá vlastní podstatu. Zlo je vždy jen jakýmsi nedostatkem dobra. I proto je jeho působení omezené: může člověka svádět, ale nemůže ho donutit. To je důležité si připomenout právě ve chvíli, kdy se mluví o duchovním osvobozování. Protože i když může působit poněkud dramaticky a tajemně, je spíše vrcholem ledovce. Skutečný duchovní boj se většinou odehrává úplně jinde – v obyčejném každodenním životě, kdy se rozhodujeme o malých věcech.

Každý z nás zná pokušení. Je to součást života. Někdy přichází nenápadně: jako myšlenka, která se zdá nevinná, jako malé ospravedlnění, schovává se za zdánlivé dobro. Právě na tuto rovinu upozorňuje Ignác z Loyoly, když mluví o rozlišování duchů. Zlý duch přichází nenápadně, postupně nás vede k neklidu, uzavření do sebe a ztrátě naděje. Naopak Boží působení, i když se může jevit jako náročné, ve finále přináší pokoj.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Duchovní osvobozování má v životě církve své místo. Pro většinu z nás je ale spíš výjimečnou službou než každodenní realitou. Církev k němu přistupuje opatrně a pečlivě rozlišuje, co je skutečně duchovní problém a co patří do oblasti psychologie nebo medicíny. Většina věřících se s exorcismem nikdy nesetká. To ale neznamená, že by se jich boj se zlem netýkal nebo že by nemělo smysl porozumět jeho povaze a způsobům působení. I proto dnes vznikají iniciativy, které se tomuto tématu věnují systematičtěji. Na Katolické teologické fakultě v Praze například probíhá kurz Teologie duchovního osvobozování, který vyvolal bouřlivé kritické reakce – někteří se ptají, zda je vhodné taková témata otevírat, jiní v tom vidí zbytečné nebo dokonce nebezpečné zaměření. Tyto obavy jsou do určité míry pochopitelné, skutečně není žádoucí, aby nás zlo fascinovalo. Přesto však platí, že v jakémkoli boji nikdy nebyla dobrou obranou neznalost. Právě neochota o zlu mluvit nebo snaha ho vytěsnit z našeho uvažování může být paradoxně jedním z jeho nejúčinnějších způsobů působení. Jak často zdůrazňoval Benedikt XVI. ve svých encyklikách, víra je život ve světle pravdy, která má poslední slovo, nikoli boj s temnotou založený na strachu.

Jako vždy, i zde je potřeba hledat rovnováhu. Nepředstírat, že zlo neexistuje, ale zároveň se jím nenechat pohltit. Křesťanská tradice vždy nabízela velmi praktické a konkrétní tipy pro prevenci před působením zla: pravidelný život ze svátostí, zvláště ze zpovědi a eucharistie, věrnost každodenní modlitbě a poctivé naplňování vlastního povolání. Církev vždy doporučovala i poměrně jednoduché, ale účinné prostředky: modlitba k Panně Marii nebo svatému Michaelu, vracet do našich domovů znamení víry, jako jsou kříže na stěnách, ikony a užívání svěcené vody. Není to magie, ale připomínka, komu patří náš život.

Magdaléna Misterková


Další články



Společenství svatých

30.10.2026, RC Monitor 20/2026

V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Úžasné proroctví z doby, kdy byl Fulton Sheen ministrantem

14.10.2026, Catholic Arena

Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.