Realita zla ve světle víry

27.04.2026, RC Monitor 7/2026

V posledních měsících zaznívají z církevního prostředí výzvy, aby bylo více kněží připraveno na službu duchovního osvobozování, tedy exorcismu. Jak upozornily servery Aleteia, New York Post nebo the Telegraph, exorcisté mluví o rostoucím počtu lidí, kteří vyhledávají jejich pomoc, a volají po lepší formaci duchovních v této oblasti. Zároveň se objevují dokumenty a svědectví, které znovu otevírají téma ďábla a jeho působení.

Tyto tendence tematizovat ďábla mohou budit dojem, že se zlo nějak vrací na scénu a sílí. Ve skutečnosti se ale spíše vrací naše schopnost ho rozpoznat. Moderní člověk totiž často váhá, jestli vůbec brát řeči o ďáblu vážně. Důraz na pozitivní myšlení, eliminaci nepohody a všeho jen zdánlivě nepříjemného je dnes ve společnosti velmi populární. Křesťanská tradice je v tomto však překvapivě střízlivá. Jak připomíná sv. Tomáš Akvinský, démoni nejsou žádné pohádkové bytosti s rohy a kopyty. Jsou to padlí andělé – bytosti s rozumem a vůlí, které se svobodně rozhodly proti Bohu. Zároveň ale nejsou žádnou „protisílou“, která by s Bohem soupeřila na stejné úrovni. Tato dualistická představa stejně silného dobra a zla, které spolu bojují, není křesťanská. Zlo podle Akvinského nemá vlastní podstatu. Zlo je vždy jen jakýmsi nedostatkem dobra. I proto je jeho působení omezené: může člověka svádět, ale nemůže ho donutit. To je důležité si připomenout právě ve chvíli, kdy se mluví o duchovním osvobozování. Protože i když může působit poněkud dramaticky a tajemně, je spíše vrcholem ledovce. Skutečný duchovní boj se většinou odehrává úplně jinde – v obyčejném každodenním životě, kdy se rozhodujeme o malých věcech.

Každý z nás zná pokušení. Je to součást života. Někdy přichází nenápadně: jako myšlenka, která se zdá nevinná, jako malé ospravedlnění, schovává se za zdánlivé dobro. Právě na tuto rovinu upozorňuje Ignác z Loyoly, když mluví o rozlišování duchů. Zlý duch přichází nenápadně, postupně nás vede k neklidu, uzavření do sebe a ztrátě naděje. Naopak Boží působení, i když se může jevit jako náročné, ve finále přináší pokoj.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Duchovní osvobozování má v životě církve své místo. Pro většinu z nás je ale spíš výjimečnou službou než každodenní realitou. Církev k němu přistupuje opatrně a pečlivě rozlišuje, co je skutečně duchovní problém a co patří do oblasti psychologie nebo medicíny. Většina věřících se s exorcismem nikdy nesetká. To ale neznamená, že by se jich boj se zlem netýkal nebo že by nemělo smysl porozumět jeho povaze a způsobům působení. I proto dnes vznikají iniciativy, které se tomuto tématu věnují systematičtěji. Na Katolické teologické fakultě v Praze například probíhá kurz Teologie duchovního osvobozování, který vyvolal bouřlivé kritické reakce – někteří se ptají, zda je vhodné taková témata otevírat, jiní v tom vidí zbytečné nebo dokonce nebezpečné zaměření. Tyto obavy jsou do určité míry pochopitelné, skutečně není žádoucí, aby nás zlo fascinovalo. Přesto však platí, že v jakémkoli boji nikdy nebyla dobrou obranou neznalost. Právě neochota o zlu mluvit nebo snaha ho vytěsnit z našeho uvažování může být paradoxně jedním z jeho nejúčinnějších způsobů působení. Jak často zdůrazňoval Benedikt XVI. ve svých encyklikách, víra je život ve světle pravdy, která má poslední slovo, nikoli boj s temnotou založený na strachu.

Jako vždy, i zde je potřeba hledat rovnováhu. Nepředstírat, že zlo neexistuje, ale zároveň se jím nenechat pohltit. Křesťanská tradice vždy nabízela velmi praktické a konkrétní tipy pro prevenci před působením zla: pravidelný život ze svátostí, zvláště ze zpovědi a eucharistie, věrnost každodenní modlitbě a poctivé naplňování vlastního povolání. Církev vždy doporučovala i poměrně jednoduché, ale účinné prostředky: modlitba k Panně Marii nebo svatému Michaelu, vracet do našich domovů znamení víry, jako jsou kříže na stěnách, ikony a užívání svěcené vody. Není to magie, ale připomínka, komu patří náš život.

Magdaléna Misterková

Další články

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

Pravoslavné okouzlení

25.02.2026, RC Monitor 3/2026

V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Ten, který je Světlo světa

30.03.2026, RC Monitor 6/2026

Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.