Homilie biskupa Duky OP na Národní svatováclavské pouti

Homilie pronesená při slavnostní koncelebrované mši sv. v 10 hodin Mons. Dominikem Dukou OP, biskupem královéhradeckým

Milý otče kardinále, spolubratři v biskupské službě, bratři kněží, řeholnice a řeholníci, sestry a bratři v Kristu, milí poutníci a přátelé,

je to snad poprvé, kdy po znovunabytí svobody církve a suverenity naší země se setkáváme zde ve Staré Boleslavi, kde, jak napsal ve své básni o sv. Václavu dobrý konzul francouzský básník Paul Claudel:

"Však Čechy pily svého panovníka: každičké pole pro osev,

Každou píď půdy zkropila jeho krev,

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Veškeré srdce přijalo barvu nehynoucí krve.

Po sklizni jednoho dne po robotě hodiny prvé

Vyrůstá na štítu Evropy a svědčí pro náš věk,

Kde je střed Evropy, kde prameny jejích řek,

Vyrůstá znovu, zas září, zas žije, zas vzkvétá vítězněji,

Svědčí na věky nová a svěží ve věcech, které se dějí,

Ta skvrna Václavovy krve na závěji." ... (Svaté obrázky z Čech)

**Setkáváme se zde jakoby v předvečer slavnosti sv. Václava, hlavního patrona Českého národa před bazilikou Paládia České země. Stará legenda říká, že tento obrázek Staroboleslavské Panny Marie, křestní dar sv. Metoděje první české světici sv. Ludmile, nosil sv. Václav jako ochranu na hrudi, jako štít. Co nám chtějí tyto staré legendy zprostředkovat? Křesťanství Václavovo bylo křesťanstvím** mariánským. Mariánskou úctu do našeho prostoru přinesly naši věrozvěsti sv. Cyril a Metoděj. Byl to patriarcha Fotius, učitel sv. Cyrila, který zachránil město Cařihrad z obležení právě na přímluvu Panny Marie. Spolu s mariánskou úctou přinesli soluňští bratři i mariánský hymnus Akathistos a biblickou modlitbu Zdrávas Maria, která dostala svou podobu na Východě. Svatováclavské legendy jak staroslověnské, tak latinské hovoří o průsečíku křesťanské kulturní tradice, která našla svůj domov v naší vlasti. Stará Boleslav je spojnicí mezi cyrilometodějskou a svatováclavskou tradicí. Písmo a právní kodex přinesla cyrilometodějská misie na Moravu a vzdělanost a právní cítění tvoří pilíř vlády knížete sv. Václava.

Co znamená tento průsečík cyrilometodějské a svatováclavské tradice? Slovanská misie vytváří předpoklad pro vznik středoevropského prostoru. Tento prostor bude žít s vědomím nezávislosti na východním i západním císařství, ale především ve vědomí církevní tedy náboženské autonomie. O církevních záležitostech má rozhodovat nástupce apoštola Petra, římský biskup. Titul apoštolské veličenstvo vyjadřuje pověření, které bylo svěřeno panovníkům této oblasti, nositelům uherské koruny jako vyjádření velké důvěry. Možná, že už zde můžeme vytušit tíži a odpovědnost svobody a proto také základem pro soužití v tomto prostoru je právní řád bytostně spjatý s etickými normami evangelia. Toto velkolepé dílo je výsledkem moudrosti a tak kniha knih, Bible přichází jako dar našim předkům. Bohoslužba předpokládá vzdělanost. Kostel a škola, církev a vzdělanost jsou ochránci a šiřiteli kultury, odpovědnosti a svobody. S křestním darem - paladiem - od své babičky svaté Ludmily mystickou cestou přijímá sv. Václav také odkaz cyrilometodějské tradice. Proto mu není lhostejný osud otroků, které vykupuje a dává je pokřtít, aby jim zajistil svobodu. Odmítá tvrdost tehdejšího zvykového zákonodárství. Jeho vztyčená postava na bílém koni tyčí se v zápase se zličanským knížetem v duchu Kristova odkazu - dobrého pastýře chce riskovat svůj život za své druhy.

Také sv. Václav je postaven před rozhodnutí, kterou cestou půjde jeho národ. Velká Morava již neexistuje. V zápase s Jindřichem Ptáčníkem se rozhoduje moudře i pragmaticky. Jeho krok znamenal vstup naší země do evropského společenství, ale současně připravil také cestu sv. Vojtěcha do Magdeburku. Prohraná bitva neznamená prohraný zápas. O tom nám svědčí postavení sv. Václava na císařském sněmu, kde mu úctu projevil sám císař; také proto, že získává v českém knížeti cenného spojence proti Maďarům. Darování ostatků sv. Víta pro budování nového kostela je náznakem do budoucnosti. Podle názoru současníků měly ostatky sv. Víta tajemnou státotvornou moc. Od okamžiku, kdy se ostatky sv. Víta dostaly do Saska, se tato země osvobodila ze svého poddanství od Franků. Poddanská země se stala svobodnou a z poplatného knížectví byla učiněna paní a vládkyně mnoha národů. Tak i Praha obdarovaná ostatky sv. Víta měla mít podíl na této svobodě a vládě.

Opravdu málo víme z kritické historie o našem světci sv. Václavu. Možná, že někdo namítne, že jde jen o legendy. Legendy však nejsou mýty a báje. Ale mají svůj historický základ. Přestože tak málo o této postavě dědice České země víme, musíme s překvapením konstatovat, že žádný další panovník po své smrti neovlivňoval více život našeho národa a této země. Byl to lid této země, který ho provolal za svatého, protože znal jeho dobrotu, spravedlnost, opravdovost i pokoru.

Svatováclavská tradice nebyla jenom vlastní přemyslovské dynastii, je to Otec vlasti Lucemburk, Karel IV., autor středověké svatováclavské legendy, který nezapomněl na onu spojnici mezi svatými Cyrilem, Metodějem a sv. Václavem. Na rozdíl od nacistů a komunistů husité dobře věděli o statečnosti našeho knížete. Ke svatováclavské tradici se hlásil Komenský i Balbín. Nezapomněl na ni Karel Havlíček Borovský. Svatováclavská koruna se vrací domů z Vídně po bitvě u Hradce Králové jako symbol díků za záchranu České země a českého jazyka. Ke sv. Václavu se přihlásil i proslulý spisovatel Franz Kafka: "Já pražský nevěřící Žid, stal jsem se věřícím a změnil jsem svůj světový názor. Sv. Václav, plod ducha doby a výraz naděje 10. století v Čechách je také můj svatý Václav a projev mé víry, jakožto věřícího Žida, který je otevřen křesťanství Františka z Assisi a sv. Václava, jímž oběma děkuji za víru v posmrtný život." (z dopisu Robertu Klopstoskovi 1924) U sv. Václava na jeho náměstí v Praze hledal jeho národ pomoc ve chvílích rozhodujících, těžkých i tragických. ...1848, 1968, 1989.

Jak aktuální jsou slova: "Ano, svatý kníže náš, bývalo u nás chvílemi tak temno, že nám vyrážel na čele studený pot agónie. Nesčetní naši bratři úpěli v pekle žalářů, umírali v mukách, jakých se dosud neodvážila lidská obraznost. Padali v hromadných popravách pod sekyrou a pod kulkami vrahů, kteří se v sobě snažili zabít všecek zákon přirozený i Boží a vypěstovali se v obludy s tvářemi apokalyptickými. Pokoušeli se, náš svatý patrone, znásilnit i naše duše, pošpinit a zneuctít v nás to nejdražší, nejčistší a nejsvětější, čím žije člověk a národ, náš nejvznešenější sen, naši nejživotnější naději. Chtěli nám vzít a zneuctít to, co jsme dosud v sobě cítili jako nejhlubší totožnost své duchovní bytosti. Chtěli nám odcizit naše vlastní dějiny a udělat z nás parchanty a poběhlíky na zemi, kteří zapírají a tupí dědictví svých otců. Pokoušeli se ve své ďábelské zlobě brát nám i tebe, svatý kníže a udělat z tebe, který jsi nám byl vždy obrazem a zárukou života a slávy, nástroj naší hanby a smrti." Tyto řádky napsal spisovatel Jan Čep v červáncích svobody po skončení II. světové války. Tato slova, pokud by žil, mohl zopakovat 17. listopadu 1989 u sochy sv. Václava znovu.

Myslím, že je důležité, abychom vyslechli i my tato slova zde u Paladia České země. Nejsme zde proto, abychom v sobě živili nenávist a hněv, jsme zde proto, abychom děkovali s vědomím, že ta, která chránila a dávala odvahu, lásku i moudrost sv. Václavovi, je s námi, s jejími dětmi, Božími dětmi, dětmi svobody. Zvěst evangelia začíná rozhovorem mezi Bohem a člověkem, mezi Archandělem Gabrielem a Pannou Marií. Bůh čeká na její svobodné rozhodnutí, na její ANO, na její FIAT. Zde je důvod, proč sv. Václav nemůže vidět otroky. Václavův příběh končí bratrovraždou, ale zažehnutou pochodeň touhy po životě z evangelia bratr Boleslav nemůže uhasit. Nic nemění na Václavově politickém a náboženském rozhodnutí.

První prezident Tomáš Garigue Masaryk píše v předmluvě k sborníku k tisíciletému výročí úmrtí sv. Václava: "I my musíme pokračovat v duchu doby správným směrem. Život a smrt sv. Václava nás učí, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti, na mravnosti posvěcené pravou zbožností. Státy se udržují jen duchovním a fyzickým zdravím národa. Naše republika bude nezdolná, budou-li její občané vždycky hájit práva a spravedlnost uvnitř i navenek." Tato slova připomínám s přihlédnutím k zítřejšímu svátku Dne české státnosti, který je dnem mučednické smrti sv. Václava, hlavního patrona Českého národa, knížete české země. Je velikým darem pro náš národ i pro naše dějiny, že na počátku našeho státu stojí muž, který je vzorem odpovědnosti a služby a tento ideál vložil do vínku naší zemi. Podle něho se měří autorita i význam vlády v této zemi. Úcta sv. Václava k Panně Marii se stane podložím k duchovním postojům sv. Vojtěcha i sv. Jana Nepomuckého. Tato mariánská úcta byla položena sv. Ludmilou. Je opravdu historicky důležitým momentem toto spojení mezi sv. Václavem a Pannou Marií zde ve Staré Boleslavi, kam přicházíme, abychom si uvědomili, jaké jsou základy naší víry, naší kultury. Jaké jsou kořeny, z kterých jsme vyrostli. Amen.

Národní svatováclavská pouť 27. září 2003 ve Staré Boleslavi