Utrpení Kristovo, posiluj mě!

24.06.2026, RC Monitor 12/2026

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Jeho rodina byla otevřená životu a víře. Matčino povzbuzení ke studiím teologie připomíná, že povolání zraje v lásce a doprovázení. I my potřebujeme „někoho po boku“: duchovního průvodce, společenství, bratry a sestry, kteří nás nesou modlitbou.

Cesta k oltáři u něj nevedla přímo. Když se svěcení oddálilo a dveře zůstaly zavřené, proměnil zklamání v rozhodnutí jít tam, kde je potřeba. To je lekce odvahy pro chvíle, kdy se naše plány hroutí: Bůh neodvolává své dary, jen ukazuje jiný směr.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jako redemptorista přijal styl služby chudým, přistěhovalcům a těm, kdo se ocitli na okraji. Naučil se osm jazyků, aby mohl zpovídat v mateřštině těch, které mu Pán poslal do cesty. To není strategie, ale milosrdenství: vidět v druhém „někoho“, ne „něco“.

Neumann stavěl kostely a školy, protože věděl, že víra potřebuje domov a srdce potřebuje formaci. Chtěl vždy děti a mladé vést ke Kristu, aby obstáli v prostředí, které je ne vždy přátelské. I dnes jsme zváni investovat čas a síly do katecheze, do rodin a do škol, kde se spojuje pravda s láskou.

Uprostřed činorodosti zůstal ale vždy mužem modlitby. Když zakusil osamělost a únavu, vstoupil do řeholního společenství – ne proto, aby ubylo práce, ale aby jeho srdce odpočívalo v Bohu. Jeho biskupské heslo Passio Christi, conforta me (Utrpení Kristovo, posiluj mě) je jednoduchou školou vytrvalosti: nést s Kristem, ne sám.

Sv. Jan N. Neumann je pohřben ve Filadelfii. Putovat k jeho hrobu i přes dnešní rychlé dopravní prostředky, je přece jen náročné. A tak vás zvu vykonat pouť do jeho rodného domu v Prachaticích, kde je mu zasvěcená kaple. Je na místě, kde měla rodina Neumannova ložnici, tedy kde se Jan narodil. Zde u Eucharistického Ježíše se můžeme posílit Boží přítomností a umocnit svou modlitbu přímluvou u obrazu a relikvie sv. Jana. Provedeme vás jeho galerií, klášterním parkem, ukážeme vám hospic, který nese jméno sv. Jana N. Neumanna. Dále můžete navštívit kostel sv. Jakuba na náměstí v Prachaticích, kde byl světec pokřtěn. Pouť k J. N. Neumannovi není jen cestou do minulosti. Je to možnost posílit se u Eucharistického Ježíše a svěřit Mu, co právě neseme.

S. M. Bohuslava Kubačáková SCB

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.