Návrat ke zpovědi

26.06.2026, adoremus.org / EWTN News

Nový průzkum během posledního postního období zjistil, že dvě třetiny katolíků, kteří v posledním roce nebyli u svátosti smíření, zvažují, že by ke zpovědi přišli. Podle průzkumu mezi 1500 dotazovanými katolíky, kteří „alespoň občas“ chodí na mši, 67 % respondentů, kteří loni u zpovědi vůbec nebyli, uvedlo, že zvažují návrat k této praxi, a polovina z nich vyjádřila přání chodit ke zpovědi častěji.

Z tohoto průzkumu, který provedla katolická nezisková organizace Vinea Research Group, vyplývá, že pravidelně (definováno jako minimálně čtyřikrát za uplynulý rok) ke zpovědi chodí pouze 20 % katolíků, zatímco 12 % jich během uplynulého roku přišlo ke zpovědi jednou až třikrát. Z těch, kdo ke zpovědi přistupují pravidelně, 83 % uvádí, že si tam chodí pro Boží milosrdenství a odpuštění. Z těch, kdo v uplynulém roce u zpovědi nebyli, 75 % říká, že milosrdenství je hlavním důvodem, proč by se k této svátosti vrátili.

„Ačkoli je zpověď pro život katolíků naprosto zásadní, hloubkových celonárodních průzkumů zaměřených na tuto svátost je překvapivě málo. Tato studie osvětluje nejen to, jak často katolíci ke zpovědi chodí, ale také proč k ní chodí, proč nechodí a co při tom prožívají,“ uvedl v tiskové zprávě Hans Plate, zakladatel výzkumné skupiny Vinea Research Group.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jako důvod, proč ke zpovědi nepřistupují, lidé nejběžněji uváděli přesvědčení, že k přijetí Božího odpuštění není zpověď nutná. Tento názor zastávalo 63 % všech dotazovaných, zatímco 73 % těch, kdo v uplynulém roce u zpovědi nebyli, uvedlo podle zmíněné zprávy totéž. Plate, který znění otázek pro tento průzkum konzultoval s teologem, sdělil, že existenci tohoto názoru nejspíš vysvětluje nedostatečná katecheze: „Ztratili ze zřetele, co jim zpověď dává.“ Přicházejí tak o „vědomí, že je jim odpuštěno. To je nejdůležitější ovoce pro ty, kdo ke zpovědi chodí,“ řekl. „Není to pocit. Na prvním místě je vědomí, nikoli pocit.“

Katechismus katolické církve učí, že „individuální a úplná zpověď a rozhřešení zůstávají jediným řádným způsobem, jímž se věřící smiřují s Bohem a s Církví, ledaže by je od této zpovědi omlouvala fyzická nebo jiná běžně nepřekonatelná nemožnost“. Polovina respondentů, kteří u zpovědi nebyli déle než rok, zmiňovala, že se stydí mluvit o svých hříších nahlas, a o něco víc než polovina (53 %) uvedla, že jim účast na této svátosti není příjemná. Přibližně 40 % katolíků, kteří chodí ke zpovědi zřídka, uvádí, že by uvítali větší důraz na Boží milosrdenství než na jeho soud. Přibližně stejný počet respondentů pak říká, že by ke zpovědi možná chodili častěji, kdyby věděli, že znovu a znovu zápasit se stejnými hříchy je normální. Z těch, kdo chodí ke zpovědi pravidelně, podle zprávy zhruba dvě třetiny zmiňují „jasné vědomí odpuštění, ujištění o Božím milosrdenství a vnitřní pokoj“.

Studie také zjistila, že „katolíci, kteří aspoň jednou měsíčně chodí na mši svatou, dosahují v oblasti lidského rozkvětu lepších výsledků, než je celkový průměr. Ti, kteří chodí pravidelně ke zpovědi, pak vykazují vůbec nejvyšší hodnoty – zejména pokud jde o smysl života, vnitřní klid a celkovou životní pohodu.“

přeložila Alena Švecová

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.