Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Snad každý z nás někdy prožil chvíli, kdy měl pocit, že Bůh mlčí a že už nezbývá nic než čekat. Právě do této lidské zkušenosti zaznívá v liturgii svátek svaté Marie Magdalény. Evangelium ji nezachycuje jako člověka, který má na všechno odpověď. Naopak. Stojí u prázdného hrobu a pláče. Její slzy nejsou projevem slabosti, ale lásky. Neutíká od bolesti ani ji nezakrývá rychlými vysvětleními. Zůstává. A právě tam, kde se zdá, že už nic nezbývá, ji oslovuje Kristus.

Když Ježíš vysloví její jméno: „Marie!“, všechno se změní. Slzy nezmizí proto, že by bolest přestala existovat, ale protože do ní vstoupil živý Kristus. Pláč se proměňuje v radost a beznaděj v poslání. Marie Magdaléna odchází oznámit apoštolům, že Pán žije. Církevní tradice ji proto nazývá „apoštolkou apoštolů“. Tento krásný titul připomíná svatý Tomáš Akvinský a v naší době jej znovu zdůraznil také papež Benedikt XVI.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Možná i naše doba potřebuje více lidí podobných Marii Magdaléně. Lidí, kteří se nenechají pohltit beznadějí, ale ani si nebudou nalhávat, že je všechno v pořádku. Křesťanská naděje totiž nevyrůstá z optimismu ani z příznivých okolností. Rodí se ze setkání s Kristem, který vstal z mrtvých. Dějiny nejsou v posledku řízeny těmi, kdo mají moc, ani proměnlivými náladami společnosti. Jsou v rukou Boha, který zůstává věrný, i když člověk ztrácí jistotu.

To neznamená, že máme být lhostejní k tomu, co se děje kolem nás. Právě naopak. Jsme posláni přinášet pokoj, povzbuzení a odvahu tam, kde lidé ztrácejí naději. Někdy stačí věrnost v každodenních povinnostech, laskavé slovo, ochota naslouchat nebo tichá modlitba za ty, kdo nesou těžký kříž.

Marie Magdaléna nám připomíná, že naděje nezačíná tehdy, když zmizí všechny důvody ke strachu. Začíná ve chvíli, kdy uprostřed našich obav uslyšíme Kristův hlas a dovolíme mu vstoupit do našeho života. Víra neodstraňuje všechny otázky, ale dává jistotu, že na ně nejsme sami. A právě takovou naději je dnes křesťan povolán přinášet světu.

P. ThLic. Juraj Begany SVD

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.