Ach, ty poutě!

27.08.2026, RC Monitor 15/2026

Začnu tou nejneuvěřitelnější z prázdninových příhod, pejskem mých chalupářských sousedů, fenkou Miou. Chystala jsem se na jednu z prázdninových poutí, při níž měl být vysvěcen v Kryštofově údolí jáhen Jakub, který tam kostelničí už nějaký čas a bydlí na místní faře. Jdu k brance a spěchám na autobus.


Tu se ke mně přidá Mia a zoufale štěká. Vysvětluju jí, že buřta nemám a spěchám na autobus. Ale Mia se nedá. Přestane sice štěkat, ale přilepí se na mě a jde se mnou až na zastávku. Marně jí vysvětluju, že přes silnici nesmí. Sedne si vedle mě a čeká. Soused už si všiml, že se Mia chystá odjet, a volá na ni: „Mio, pojď domů!“ Mia dělá, že neslyší, naopak si položí čenich na moji nohu. „Mio, běž domů! Já teď jedu na pouť a tam se mnou nemůžeš!“ Mia krátce štěkne, že ví, kam jedu, a že pojede se mnou. „Neblázni, nemůžeš jet se mnou! Pejsci do kostela nesměj, jenom ti, co voděj slepce, rozumíš?“ Mia začne žalostně výt, jak to jen ona umí. Autobus přijíždí, snažím se nenápadně vstát, ale kdepak, Miu nikdo neošidí. „S tím psem nemůžete!“ ozve se řidič. „Nemá náhubek ani vodítko!“ Horlivě přikyvuju a odstrkuju Miu ze schůdků. „Mio, promiň,“ řeknu nakonec, když vidím ty psí oči. Zaplatím a otáčím se ještě na zastávku. Tam sedí Mia a provází autobus „smutnýma očima“.

V Hodkovicích už čeká auto s místním paterem, který je tak hodný, že své farníky vozí na poutě. Ale v autě nikdo nesedí. „Nikdo nejede, jenom já?“ Pater si povzdechne. „Někdo byl nemocný a jiným do toho něco vlezlo.“ Ale nezdá se, že by mu to zkazilo náladu, už přivykl chladnému severskému podnebí. „Vidíte, a jeden pejsek by bejval tak rád jel!“ zakončím příhodu, která teprve teď dává smysl.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Pouť v Kryštofově údolí byla krásná. Sám o sobě je to krásný kout, skoro až skanzen, který svými opečovávanými chaloupkami konzervuje minulé doby. Kostelíček malovaný od podlahy po strop a nakonec až po strop narvaný. Přijel pan arcibiskup Stanislav, ještě pořád biskup litoměřický, a dával k dobru různé narážky, kterým rozumějí zasvěcení, přátelé pana biskupa, co s ním chodí na pivo. Ale i ti, co přesně nevěděli, se zapojili a s radostí se svezli v lodičce zvané česká církev, která po té radostné bohoslužbě, kdy se svěcenec permanentně smál, ukázala svou skrytou, utajenou – veselou tvář. Ten den mi přišel mail od mého vnuka s odkazem na novináře Báru s Jirkou. Ti byli v Americe, kde se v texaském Austinu zúčastnili bohoslužby presbyteriánského pastora Jima Richbyho, který přivedl k víře, vychoval a do politiky nasměroval mladého muže Talarika, jenž ve své kampani spojuje levicovou politiku s křesťanskou vírou. Novináři referují o bohoslužbě a o všech těch přítomných v nadšených superlativech. Jak byli všichni autentičtí, radostní, přirození, jak si na nic nehráli. Zkrátka jak oba cítili obrovskou vzájemnost, kterou lze poznat pouze daleko od rodné hroudy. Já bych podobnými superlativy ověnčila i jáhenské svěcení v Kryštofově údolí. Stejná radost, stejná vzájemnost, autentičnost, nikoli však v Americe, ale v nedalekém Podještědí. Někdy musí člověk vyjet do Ameriky, nebo až do Indie, aby mu spadly ironické šupiny z očí, kdy doma je všechno špatně a to pravé ořechové můžeme najít až na druhém konci světa.

Koneckonců, něco na tom je. Proto se odjakživa konaly poutě. A nejen do Compostely, ale třeba za kopec, k nějakému mariánskému obrázku, protože pár kroků sami ujít musíme. Na mnoho věcí jsme my, motorizovaní, všemožnou technikou ověnčení lidé zapomněli. Zato pejsci, ti to vědí nabeton. Stejně jako ryby v Rimini, kterým sv. Antonín kázal, když ho lidé nechtěli poslouchat. Ale jedno je jisté. Nemusíme jezdit až do Ameriky. Někdy stačí Kryštofovo údolí.

Věra Eliášková


Další články



Proč nás tolik baví sledovat úpadek světa?

05.10.2026, RC Monitor 18/2026

Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Filosofický kompas pro neklidnou dobu: Nová kniha Romana Cardala

16.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nakladatelství Academia Bohemica vydalo v září novou knihu filosofa Romana Cardala "Filosofický kompas pro neklidnou dobu". Jedná se o praktického průvodce, který srozumitelně provází důležitými filosofickými a etickými otázkami dnešní doby a nabízí čtenáři pevnější orientaci uprostřed společenského neklidu.

Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.