Pozdravení pokoje

30.10.2003, Zenit

Agentura Zenit přinesla odpověď P. Edwarda McNamary, profesora liturgiky na Regina Apostolorum, na otázku věřících z Kalifornie: Je správné, aby si kněz při pozdravení pokoje potřásal rukou s celým shromážděním?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Podle Generální instrukce k římskému misálu (č.154) může kněz dát pozdravení pokoje ministrantům, ale zůstává vždy v kněžišti, aby** nerušil mešní obřad. Jen při zvláštních příležitostech (pohřeb, svatba), může dát pozdrav několika věřícím, kteří stojí v blízkosti kněžiště.

P. McNamara vysvětluje, že pozdravení pokoje je jen přípravný obřad k přijímání, a není povinné. Důvodem pozdravení je právě communio, ne dobré pocity vůči sousedům. Cituje z Generální instrukce: "Církev prosí o mír a jednotu pro sebe a pro celou lidskou rodinu, a věřící si vyjadřují vzájemně společenství a lásku před svátostným communio."

Chodí-li kněz po kostele a potřásá si s lidmi rukou, přitahuje pozornost ke své vlastní osobě, jako by to byl on, ne Pán, kdo je zdrojem pokoje, který může dát jen Kristus. "My kněží někdy zapomínáme, že 'pontifex' znamená 'stavitel mostu', a most slouží svému účelu, když se po něm chodí, ne když ho na dálku obdivujeme."

Na druhou stranu P. McNamara vyzdvihuje význam tohoto gesta pro mnohé: například dr. Bernard Nathanson, pohnut právě tímto gestem, se rozhodl opustit svůj radikální ateismus a hledat víru v Boha, což ho nakonec vedlo k přijetí katolické víry.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.