Pozdravení pokoje

Agentura Zenit přinesla odpověď P. Edwarda McNamary, profesora liturgiky na Regina Apostolorum, na otázku věřících z Kalifornie: Je správné, aby si kněz při pozdravení pokoje potřásal rukou s celým shromážděním?

Podle Generální instrukce k římskému misálu (č.154) může kněz dát pozdravení pokoje ministrantům, ale zůstává vždy v kněžišti, aby** nerušil mešní obřad. Jen při zvláštních příležitostech (pohřeb, svatba), může dát pozdrav několika věřícím, kteří stojí v blízkosti kněžiště.

P. McNamara vysvětluje, že pozdravení pokoje je jen přípravný obřad k přijímání, a není povinné. Důvodem pozdravení je právě communio, ne dobré pocity vůči sousedům. Cituje z Generální instrukce: "Církev prosí o mír a jednotu pro sebe a pro celou lidskou rodinu, a věřící si vyjadřují vzájemně společenství a lásku před svátostným communio."

Chodí-li kněz po kostele a potřásá si s lidmi rukou, přitahuje pozornost ke své vlastní osobě, jako by to byl on, ne Pán, kdo je zdrojem pokoje, který může dát jen Kristus. "My kněží někdy zapomínáme, že 'pontifex' znamená 'stavitel mostu', a most slouží svému účelu, když se po něm chodí, ne když ho na dálku obdivujeme."

Na druhou stranu P. McNamara vyzdvihuje význam tohoto gesta pro mnohé: například dr. Bernard Nathanson, pohnut právě tímto gestem, se rozhodl opustit svůj radikální ateismus a hledat víru v Boha, což ho nakonec vedlo k přijetí katolické víry.