Stigmata lásky k Bohu i k bližním

29.04.2022, RC Monitor 8/2022

O svátku Božího milosrdenství, na druhou neděli velikonoční nás evangelium zve pohlédnout do Kristových ran. Evangelista Jan nám vypráví o nedělním setkání vzkříšeného Pána s učedníky: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

K utvrzení, že před učedníky stojí Pán, skutečně, a ne jako přízrak, Ježíš nabízí pohled do ran v rukou a boku. Setkání s Pánem pak vede k radosti.

Nám, kteří jsme byli připojeni ke Kristovu tělu prostřednictvím křtu a neseme jméno Kristovo světem, může být tato evangelijní zpráva užitečná. Jako lze vidět na vzkříšeném Kristově těle rány po umučení, tak je můžeme pozorovat i na mystickém Kristově těle, Církvi. Stigmata lásky k Bohu a duším.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jsou to ony meče, jimiž byli sťati mučedníci, kyje, jimiž byli ubiti, kopí a šípy nesoucí smrt, věže a vězení, z nichž není úniku, bunkry hladu a lůžka, na nichž se pomalu s úsměvem na rtu odchází ze slzavého údolí do radosti věčné. Atributy mučedníků všech dob, kterými se Církev zvěstující Kristovo vzkříšení a život věčný může bezostyšně chlubit.

Ano, slyšíme tě, apoštole Pavle, v Římě mučedníků sťatý mečem, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Slyšíme tě spolu s Barnabášem, jak utvrzuješ, že do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.

Vidíme-li tyto rány na těle Církve vítězné, opadají naše obavy, mizí přízraky a nově dokážeme rozumět onomu, co říká Vzkříšený: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“

S vírou ve vzkříšení těla a život věčný chceme i my přijímat ty každodenní rány, kterými nás svět trýzní, a chceme je – dej nám Bůh k tomu sílu – trpělivě snášet až do plné míry Kristových útrap, aby z toho mělo prospěch jeho tělo, to je Církev.

P. Václav Fojtík

Další články

Pravoslavné okouzlení

25.02.2026, RC Monitor 3/2026

V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.

Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Poručíme větru dešti?

16.03.2026, RC Monitor 5/2026

Tak se nám za přispění Evropského parlamentu zase pomalu otvírá další Overtonovo okno. Poslední dobou ze všech možných stran slyším povzdech, že svět se zbláznil. Jenže jediný ze všech tvorů pohybujících se po povrchu (občas i pod povrchem) planety Země, který se může zbláznit, je člověk. Svět jako takový je zcela v pořádku, dělá, co má.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.