Až staneme na posledním soudu

09.05.2022, RC Monitor 9/2022

Tak nějak se mohl cítit člověk, který přišel ke zkoušce do kabinetu Prof. P. Ignáce Antonína Hrdiny O.Praem. V čele místnosti velký stůl za nímž seděla velká postava, jejíž mohutný hlas dokázal naplnit snad každou místnost. Ne bezdůvodně právě tento kněz Kristův profesně zasvětil svůj život kanonickému právu – projevu Boží spravedlnosti v tomto světě.

Spravedlivý při zkoušení pan profesor také byl, ale byl také milosrdný, neboť milosrdenství a spravedlnost usilují o stejné, aby se konalo dobro a zabraňovalo zlu. Dovolím si napsat, že pan profesor svým živým až jemu vlastním způsobem dokázal představit právo tak, že i obyčejný smrtelník dokázal se zaujetím poslouchat tři hodiny v kuse a někteří se dokonce i rozhodili právo dále studovat. Každý, kdo pana profesora znal jistě potvrdí, že smutný od něj odcházel pouze ten, kdo měl vyloženě potřebu a touhu profesora tzv. zvednout ze židle. Pan profesor se pro mě stal i kněžským vzorem, bylo milé na fakultě potkat kněze, který je veselý, nestrojený, a už vůbec ne rigidní. Prof. Hrdina byl kněz, který neplul po povrchu a vždy šel na dřeň i za cenu, že to bude bolet. Šlo mu o to, oč by mělo jít každému křesťanovi – o Boží věc. Když kněz kněze povzbuzuje ke službě naplňují se slova Žalmu 133: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. Takového povzbuzení se mi ne jednou dostalo od pana profesora. Dovolím si zde citovat jeho přání ke kněžskému svěcení: ,,díky za zprávu o Vašem svěcení – vždycky mě potěší, když se podaří dobré dílo, a tohle nepochybně dobré dílo je. Přeji Vám, aby Vás Pán Bůh chránil a aby Vás (tak jako doposud mne) ušetřil všech krizí povolání. Ať Vám žehná a kéž od něj jednou uslyšíte: „Pojď, služebníků dobrý a věrný...“ To Vám přeje, v modlitbě vzpomíná a o modlitbu prosí P. Ignác A. Hrdina, O.Praem.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Uzavřel bych tento malý medailonek jeho otázkou, kterou nás vyrušil, když jsme během přestávky o jeho přednáškách živě diskutovali o tom, kam půjdeme na pivo – ,, a jaká je causa bibendi, pánové? Odpovím na onu otázku Vašimi slovy, radost z toho, že vy jste již uslyšel a my – které Vám Bůh svěřil v různých etapách Vašeho života a na různě dlouhou dobu – uslyšíme na posledním soudu slova našeho Pána: „Pojď, služebníků dobrý a věrný...“

P. Dmytro Romanovský

Další články

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Realita zla ve světle víry

27.04.2026, RC Monitor 7/2026

V posledních měsících zaznívají z církevního prostředí výzvy, aby bylo více kněží připraveno na službu duchovního osvobozování, tedy exorcismu. Jak upozornily servery Aleteia, New York Post nebo the Telegraph, exorcisté mluví o rostoucím počtu lidí, kteří vyhledávají jejich pomoc, a volají po lepší formaci duchovních v této oblasti. Zároveň se objevují dokumenty a svědectví, které znovu otevírají téma ďábla a jeho působení.

Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

Inspirativní čtvernožec

31.12.2025, RC Monitor 24/2025

Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.