11.03.2024, RC
„Je mi líto, Déme II, ale papeže zápecníka už sotva uvidíme,“ kritizuje Démův bod (6) John Allen, podle nějž je představa, že papež je především zodpovědný za Itálii či Evropu, anachronická: „Dnešní papežství je úřad s globální odpovědností a cestování je hlavním prostředkem, jak jí dostát,“ míní Allen.
Andrea Gagliarducci uvažuje, kde se bere potřeba pro memoranda typu „Démos I“ a „Démos II“: „Jde hlavně o to, že ti, kdo je píší, mají strach, aby diskuse nebyla manipulována. Panují obavy, že papež František změní pravidla konkláve a zejména pravidla diskuse na generální kongregaci: vyloučí z ní kardinály nezpůsobilé účastnit se samotné volby, nebo bude požadovat, aby kardinálové diskutovali v malých kroužcích řízených moderátory.“ Gagliarducci však míní, že „v textu memoranda cosi chybí: proti nahodilosti Františkovy vlády se staví jiná nahodilost. Démos II předkládá něco, co se tváří jako konkrétní příklady a konkrétní stanoviska – např. „jasné hlásání nauky“. Nicméně „jeho celkový profil dělá dojem odtrženosti od reality“. A zde Gagliarducci mimo jiné rovněž kritizuje požadavek, aby se papež vzdal cestování. Nakonec si klade otázku zda „text memoranda není defétistický“ a zda namísto „strohé, specializované, detailní a kazuistické analýzy“ by lépe neposloužil „text hledící pozitivně do budoucna, na obnovu, na možnosti Církve“.
Papež František vyhověl žádosti Kněžského bratrstva svatého Petra (FSSP) a udělil soukromou audienci jeho zástupcům. Podle Thomase Coleyho se jednalo se o tom, že ačkoliv papež po podobném setkání v roce 2022 potvrdil poslání Bratrstva celebrovat tradiční („tridentskou“) liturgii (navzdory restrikcím obsaženým v motu proprio Traditionis custodes) a vyjádřil mu podporu, Bratrstvo stále čelí problémům ve vztazích s některými místními biskupy. „Zejména ve Francii preláti usilují o prosazení, jak se domnívají, vůle Svatého otce a omezují či ruší povolení celebrovat mši svatou v tradičním ritu,“ píše Coley a upozorňuje, že papež zástupce Bratrstva přijal navzdory svým přetrvávajícím zdravotním problémům, což někteří vnímají jako „významný moment v pokračující debatě o tradičním ritu“. Coley cituje vyjádření předsedy Latin Mass Society Josepha Shawa, podle nějž se ukazuje, že „kampaň proti tradiční latinské mši nemá podporu dokonce ani papeže Františka: vypadá to, že se nehlásí k tomu, co [dříve] napsal o důležitosti ’jediného ritu‘“. Otec Zuhlsdorf však událost interpretuje poněkud jinak. Nepochybuje o upřímnosti papežovy podpory FSSP, domnívá se však, že z toho nelze vyvozovat změnu postoje k tradiční liturgii jako takové: „Alespoň prozatím nejsou na mušce tzv. Ecclesia Dei skupiny, nýbrž ta nejzranitelnější figura v Církvi – tradičně orientovaní diecézní kněží,“ míní Zuhlsdorf.
Italští katolíci se vracejí ke starořímským bohům, věštcům a čarodějům, píše Jules Gomes v článku popisujícím rozkvět novopohanství v Itálii. „Přes 160 tisíc čarodějů čile provozuje své okultní řemeslo a New Age praktiky, přes tři milióny Italů se každoročně radí s „mágy“. Něco mezi 10 a 13 milióny Italů (skoro všichni z nich jsou pokřtění katolíci) se obrátilo na čaroděje alespoň jednou v životě, a 30 tisíc Italů vyhledává okultisty a věštce denně.“ Centrum těchto praktik je prý v Normandii, kde počty praktikujících okultistů a jejich klientů vysoce převyšují počet kněží a praktikujících katolíků. 37 % Italů prý věří na nekromancii nebo ji provozuje, 24 % na černou magii, 19 % na věštění z karet, 18 % na bílou magii a 17 % na okultní léčitelství. Paralelním fenoménem je pak návrat k pohanským bohům starověkého Říma. Nováčkům se doporučuje nejprve „vytvořit ve svém domě prostor zasvěcený bohům, abyste jim mohli začít přinášet oběti“ a poté „začít s rituály o hlavních svátcích podle Kalendária“. A vyznavači jsou poučováni, že „římské náboženství je bytostně kolektivní a společenské, neponechává příliš prostoru pro individualismus a osobní přístup, který často vedl – a i dnes vede – k odsouzeníhodným pověrečným praktikám.“
Papež František prohlásil, že „nejošklivějším nebezpečím dneška je genderová ideologie. Smazat rozdíly znamená smazat lidství. Muž a žena naopak vytvářejí plodné ’pnutí‘.“ Tato slova pronesl papež v rámci svého projevu na konferenci nazvané „Muž, žena, obraz Boží: za antropologii povolání“, která se konala v Římě na začátku března.
Mezitím německá biskupská konference ustanovila pověřence pro „queer-pastoraci“: stal se jím světící biskup essenský Ludger Schepers (doposud existovali „queer-pověřenci“ jen na úrovni diecézí). Phil Lawler komentuje zvolenou terminologii: „’Queer‘ je původně hanlivý termín; který si osvojili militantnější homosexuálové (aj.) jako výraz vzdoru proti konvenčním názorům (’We’re here; we’re queer‘). Nyní si právě toto slovo – výraz vzdoru – zvolili němečtí biskupové – a z toho mě přechází humor. Je totiž zřejmé, že si záměrně vybrali slovo, které signalizuje vzdor: a to nejen vzdor proti konvencím, nýbrž proti katolické morální nauce a Božímu zákonu. Biskupská konference přijala za svůj jazyk – a tím i logiku – těch, kdo odmítají křesťanské chápání lidské přirozenosti („jako muže a ženu je stvořil“). Slovní obrat „queer-pastorace“ je směšný; ale to, co se za ním skrývá, legrace není.“
A francouzská biskupská konference vyzývá k postu a modlitbám v reakci na zakotvení „práva na potrat“ do francouzské ústavy.
Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.
04.01.2024, RC
Papež František prý zvažuje reformu volby papeže – měla by získat více „synodní“ povahu a v konkláve by měli zasednout i laici. „Není pochyb o tom, že změnit složení volitelů v papežském konkláve by byla jedna z nejradikálnějších změn Františkovy vlády a jeden z nejvýznamnějších kroků v dějinách Církve,“ komentuje Eric Sammons, upozorňuje však, že „neexistuje žádný božsky ustanovený způsob výběru papeže či jakéhokoliv jiného biskupa. Dějiny Církve dokládají, že biskupové, a to včetně toho římského, nabývali svého úřadu nejrůznějšími způsoby: od losování po úplatkářství a nepotismus.“ Pro platnost papežské volby tudíž není nutná nějaká specifická hlasovací metoda.
04.03.2024, RC
V Miláně se bývalý prezident Papežské rady pro legislativní texty kardinál Francesco Coccopalmerio spolu s milánským arcibiskupem Mariem Delphinim, prezidentem Papežské teologické akademie Antoniem Staglianem a františkánským teologem Zbigiewem Sucheckim zúčastnili celodenního setkání za zavřenými dveřmi se třemi velmistry největších italských zednářských lóží.
18.12.2023, RC Monitor 23/2023
Známý katolický kněz a publicista, místopředseda etické komise Ministerstva zdravotnictví, přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a externí spolupracovník Katedry zdravotnického práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Marek (Orko) Vácha vyjádřil 28. listopadu 2023 na serveru iROZHLAS.cz svůj názor na bytostný status lidského plodu. Doslova řekl: „Zda je embryo něco nebo někdo, je otázkou nerozřešitelných debat. Ve chvíli porodu se již jedná o osobu, oocyt (vajíčko – pozn. red.) ani spermie osobami nejsou. Někdy v těch 280 dnech se něco stane, nenastane ovšem žádná magická transformace z bytosti na osobu, proces je kontinuální.“
16.02.2024, RC
„Papež je velkým příznivcem ženského diakonátu,“ tvrdí podle portálu katolisch.de italská teoložka a řeholnice Linda Pocherová. Vatikán prý v současnosti zvažuje, jak by bylo možné jáhenské svěcení žen zavést.
11.12.2023, RC Monitor 23/2023
Miluji adventní dobu. Dříve jsem se spíše těšil z přípravy na Slavnost Narození našeho Pána, ale od svého povolání ke kněžství intenzivně vnímám Boží zaslíbení, které betlémské Dítě přináší. Zejména když pohlížím na sebe, svou nedokonalost a na současný svět, ve kterém žijeme, kterému mnohdy nerozumím a s jeho směřováním se často nedokážu ztotožnit, mě Boží zaslíbení přináší vjem obrovské naděje.
16.01.2024, RC Monitor 1/2024
Začátkem roku si mnozí plánují, co chtějí stihnout, vidět, udělat do jeho konce. Jistě, plánovat se musí ale musí se plánovat s rozumem a je dobré počítat i s tím, že ne všechny naše plány vyjdou. Neboť, jak mnozí již z vlastní zkušenosti vědí; ne každý plán zcela vyjde tak, jak jsme si představovali.