16.02.2024, RC
„Jsem ráda, že kněz nikdy nepožehnal mému stejnopohlavnímu manželství (ani tomu druhému, neregulérnímu),“ nazvala svůj text v magazínu Crisis Linda Grayová. „Při pozdravení pokoje jsem vždycky byla nesvá, zda lidé poznají, že spolu žijeme, když se takhle objímáme. A stejné to bylo, když jsme šly ke svatému přijímání – říkala jsem si: jestlipak se na mě někdo dívá a ví? Dnes je mi jasné, že to byl Ježíš, kdo se díval – a věděl.“ Grayová následně popisuje, jak ji stejnopohlavní manželství odvedlo od víry a jak po jeho rozpadu uzavřela civilní manželství se svým současným manželem. „Po čtyřech bezdětných letech jsme oba zároveň zažili hlubokou konverzi. Věděli jsme, že potřebujeme svátost smíření, ale netušili jsme, že je třeba přijmout i svátost manželství. Čekat šest týdnů předmanželské přípravy na možnost přijmout Eucharistii byla zkouška, a byl to dar. Období, kdy mi byla Eucharistie odepřena, v mém srdci vyvolalo silnou touhu po Ježíši a hlubokou kajícnost. Její společné přijetí o našem svatebním dnu pak bylo něco jako První svaté přijímání: radost, kterou bych nevyměnila za nic na světě. A dostali jsme také novomanželské požehnání, jež uděluje milosti potřebné k tomu, abychom ve svém povolání vytrvali. Slzy se mi draly z očí, když kněz pronášel katolickou žehnací formuli nad nevěstou, modlitbu za plodnost a za děti. O co všechno bych byla přišla, kdyby nás prostě jen přijal zpět na mši s nějakým ad hoc uděleným požehnáním našeho neregulérního svazku!“
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Přední analytický tomista Edward Feser tvrdí, že woke ideologie se v mnoha ohledech překvapivě shoduje s herezí Albigenských (katarů): „Je tu charakteristická teze, že běžný svět je skrznaskrz zahlcen zlem – ’systémový rasismus‘, ’bílá nadřazenost‘, ’patriarchát‘, ’heteronormativita‘, ’transfobie‘ a tak dále, to vše provázáno v dusivé struktuře ’intersekcionálního‘ útlaku. Ideologie se dovolává různých forem gnoze (kritická rasová teorie, feministická teorie, genderová studia atd.), která má adeptu umožnit tento útlak nahlédnout pro jiné nedostupným způsobem. A je zde manichejská propast mezi těmi, kdo byli touto gnozí osvíceni a jejími zkaženými odpůrci,“ vypočítává Feser shodné rysy woke ideologie a gnosticismu obecně. „Ale pokud si všimneme detailů, objevíme další znepokojivé paralely specificky s katarstvím, ačkoliv se neprojevují v teologické, nýbrž sekulární podobě,“ pokračuje Feser a následně tyto paralely vypočítává: odcizení od tělesnosti a přirozeného cíle sexuality (transgenderismus), sexuální nevázanost podmíněná zabráněním plození, odsouzení tělesného života a rozmnožování („lidstvo je rakovinou planety“), normalizace potratů, euthanasie a bezdětnosti, odmítání státní autority („defund the police“), moralizující veganství… „Obecně vzato, podstatou woke ideologie je stejně jako u katarství radikální rozvrat normálního lidského života ve jménu paranoidních metafyzických bludů. Stejně jako u katarství jde o módní záležitost, takže nachází podporu u mnoha bohatých a mocných. A stejně jako v případě katarství byl vzestup této ideologie umožněn stavem Církve, který je natolik žalostný, že není schopna jí účinně čelit,“ uzavírá Feser.
Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
22.09.2025, RC Monitor 17/2025
Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
10.12.2025, The Catholic Herald
Počet žen mladších osmnácti let, které v Anglii a Walesu usilovaly o potrat, klesl za posledních deset let téměř na polovinu a mezi mladými Brity významně narůstají pro-life postoje. Údaje z roku 2022, tedy nejnovější data, která jsou k dispozici, vykazují prudký pokles počtu žen mladších 18 let, které podstoupily interrupci. V roce 2012 to bylo 12,8 na 1000 žen, zatímco do roku 2022 jejich počet klesl na 7,5, což je pokles o 41,1 procent. Projevuje se zde celkový pokles míry početí, která v roce 2021 činila 13,2 na 1000 žen, což představuje výrazný pokles oproti 30,9 v roce 2011.
09.02.2026, RC Monitor 2/2026
O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.
25.02.2026, RC Monitor 3/2026
V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.