16.02.2024, RC
„Jsem ráda, že kněz nikdy nepožehnal mému stejnopohlavnímu manželství (ani tomu druhému, neregulérnímu),“ nazvala svůj text v magazínu Crisis Linda Grayová. „Při pozdravení pokoje jsem vždycky byla nesvá, zda lidé poznají, že spolu žijeme, když se takhle objímáme. A stejné to bylo, když jsme šly ke svatému přijímání – říkala jsem si: jestlipak se na mě někdo dívá a ví? Dnes je mi jasné, že to byl Ježíš, kdo se díval – a věděl.“ Grayová následně popisuje, jak ji stejnopohlavní manželství odvedlo od víry a jak po jeho rozpadu uzavřela civilní manželství se svým současným manželem. „Po čtyřech bezdětných letech jsme oba zároveň zažili hlubokou konverzi. Věděli jsme, že potřebujeme svátost smíření, ale netušili jsme, že je třeba přijmout i svátost manželství. Čekat šest týdnů předmanželské přípravy na možnost přijmout Eucharistii byla zkouška, a byl to dar. Období, kdy mi byla Eucharistie odepřena, v mém srdci vyvolalo silnou touhu po Ježíši a hlubokou kajícnost. Její společné přijetí o našem svatebním dnu pak bylo něco jako První svaté přijímání: radost, kterou bych nevyměnila za nic na světě. A dostali jsme také novomanželské požehnání, jež uděluje milosti potřebné k tomu, abychom ve svém povolání vytrvali. Slzy se mi draly z očí, když kněz pronášel katolickou žehnací formuli nad nevěstou, modlitbu za plodnost a za děti. O co všechno bych byla přišla, kdyby nás prostě jen přijal zpět na mši s nějakým ad hoc uděleným požehnáním našeho neregulérního svazku!“
Kryštof Dokoupil v Katolických novinách přináší reportáž z debaty kandidátů na děkana pražské Katolické teologické fakulty. Těmi byli doc. ThLic. Jaroslav Brož, Th.D., a Dr. theol. Albert-Peter Rethmann. Zatímco biblista Brož podle Dokoupila sliboval především kontinuitu a získání nových studentů, v Německu žijící manažer a bývalý kněz Rethmann akcentoval pluralitu názorů a dialog s dnešními lidmi. Zvolen byl doc. Brož. „Pozoruhodným jevem vylíčené besedy obecně byl fakt, jak málo se skoro všichni tazatelé zajímali o budoucnost těch, kdo se na teologické fakultě nejen učí, ale také na ní bydlí a jsou v jejím rámci komplexně formováni – tedy seminaristů. Je to snad zapříčiněno jejich nepočetností, jenže o to důležitější přece bude každý jednotlivec, který s Boží pomocí ke kněžství dospěje. Při všelijakých nárocích, jež se dnes na děkana kladou, se pak zapomíná na jeden – že by měl být pro bohoslovce vzorem,“ vyjadřuje na závěr Dokoupil své osobní hodnocení debaty, se zřejmou narážkou na fakt, že Rethmann v roce 2010 opustil kněžskou službu a oženil se.
Přední analytický tomista Edward Feser tvrdí, že woke ideologie se v mnoha ohledech překvapivě shoduje s herezí Albigenských (katarů): „Je tu charakteristická teze, že běžný svět je skrznaskrz zahlcen zlem – ’systémový rasismus‘, ’bílá nadřazenost‘, ’patriarchát‘, ’heteronormativita‘, ’transfobie‘ a tak dále, to vše provázáno v dusivé struktuře ’intersekcionálního‘ útlaku. Ideologie se dovolává různých forem gnoze (kritická rasová teorie, feministická teorie, genderová studia atd.), která má adeptu umožnit tento útlak nahlédnout pro jiné nedostupným způsobem. A je zde manichejská propast mezi těmi, kdo byli touto gnozí osvíceni a jejími zkaženými odpůrci,“ vypočítává Feser shodné rysy woke ideologie a gnosticismu obecně. „Ale pokud si všimneme detailů, objevíme další znepokojivé paralely specificky s katarstvím, ačkoliv se neprojevují v teologické, nýbrž sekulární podobě,“ pokračuje Feser a následně tyto paralely vypočítává: odcizení od tělesnosti a přirozeného cíle sexuality (transgenderismus), sexuální nevázanost podmíněná zabráněním plození, odsouzení tělesného života a rozmnožování („lidstvo je rakovinou planety“), normalizace potratů, euthanasie a bezdětnosti, odmítání státní autority („defund the police“), moralizující veganství… „Obecně vzato, podstatou woke ideologie je stejně jako u katarství radikální rozvrat normálního lidského života ve jménu paranoidních metafyzických bludů. Stejně jako u katarství jde o módní záležitost, takže nachází podporu u mnoha bohatých a mocných. A stejně jako v případě katarství byl vzestup této ideologie umožněn stavem Církve, který je natolik žalostný, že není schopna jí účinně čelit,“ uzavírá Feser.
Mgr. Lukáš Novák, Ph.D.
08.02.2024, TAN Direction
1. Chrání nás v nebezpečí
Z Písma svatého, ze života světců i z každodenních zkušeností obyčejných lidí lze uvést bezpočet případů, kdy andělé někoho ochránili uprostřed fyzického nebezpečí. K těm zmíněným v Písmu patří záchrana Lota a jeho rodiny ze Sodomy, ochrana tří hebrejských mládenců v babylonské ohnivé peci, pomoc poskytnutá Judovi Makabejskému a jeho vojsku a vysvobození sv. Petra z vězení.
04.03.2024, RC
V Miláně se bývalý prezident Papežské rady pro legislativní texty kardinál Francesco Coccopalmerio spolu s milánským arcibiskupem Mariem Delphinim, prezidentem Papežské teologické akademie Antoniem Staglianem a františkánským teologem Zbigiewem Sucheckim zúčastnili celodenního setkání za zavřenými dveřmi se třemi velmistry největších italských zednářských lóží.
22.05.2024, RC Monitor 10/2024
No, nejásejme příliš, neboť se nám nevrací věk, kterým jsme se mohli, my v šedesátých a sedmdesátých letech a před těmito narození, honosit. Spíše, alespoň já mám ten pocit, se vrací určité „lidové záliby“ s dobou minulou spojené. A jednou z takovýchto, někdy až příliš, rozšířenou zábavou bylo kádrování. Myslím, že mnozí mají osobní zkušenosti a netřeba tedy tuto zábavu podrobně popisovat. Snad jen že se kádrovalo téměř všude a málokdo, ani ti nejvýše postavení kádrováci, byl toho ušetřen. A díky církevním tajemníkům se kádrovalo i v církvi.
19.02.2024, RC Monitor 3/2024
V průběhu liturgického roku slavíme velké množství svatých, kteří v nejrůznějších dobách a nejrůznějším způsobem svědčili o Boží lásce a tím samým i o Božím království. Dějiny církve jsou přímo nabité svatostí četných mužů a žen, kteří se nebáli být pravdivými svědky víry i v těch nejtěžších chvílích.
30.04.2024, RC
„Nikdy člověk není tak velký jako tehdy, když klečí." (sv. Jan XXIII.)
25.03.2024, RC Monitor 6/2024
Asi každý z nás se již několikrát v životě přesvědčil o pravdivosti lidového moudra Panská láska po zajících skáče, a tudíž i na vlastní kůži i okusil, jaké je to býti oním pověstným zajícem. A nyní v době nedávné se této cti dostalo i Svatému otci Františkovi. A to od nikoho jiného, než od tzv. Sedmé velmoci, tedy od médií. K této velmoci se samozřejmě přidali i jiní drobní páni a též veřejnost (žel Bohu i někteří katolíci) statečně komentující papežovo vyjádření o bílé vlajce na sociálních sítích.