Je to tady: obrovská naděje

11.12.2023, RC Monitor 23/2023

Miluji adventní dobu. Dříve jsem se spíše těšil z přípravy na Slavnost Narození našeho Pána, ale od svého povolání ke kněžství intenzivně vnímám Boží zaslíbení, které betlémské Dítě přináší. Zejména když pohlížím na sebe, svou nedokonalost a na současný svět, ve kterém žijeme, kterému mnohdy nerozumím a s jeho směřováním se často nedokážu ztotožnit, mě Boží zaslíbení přináší vjem obrovské naděje.

To ujištění, že náš Pán přišel, přichází a přijde, že nás nikdy neopustí a s nekonečnou trpělivostí volá k sobě – je to ohromné tajemství. Nejsme odsouzeni žít v tomto světě věčně a můžeme jednou zemřít; Bohu díky se do světa nemusíme vracet, abychom napravili nebo odpykali to, co jsme za minulého života zpackali. Pán je tak milosrdný a štědrý, že přišel na tento svět v chudé – v dnešním jazyce nízkoprahové – chýši, aby se nikdo nemusel ostýchat k Němu přijít. Přišel jako nahé, bezbranné dítě, aby žil náš život a byl nám podobný ve všem kromě hříchu. Tím, že se stal se člověkem naplnil Zákon, zanechal nám Evangelium, aby Ho každý dokázal nalézt a žít podle Jeho příkladu. Stal se člověkem, aby zemřel na kříži a nás vykoupil. Narodil se, aby mohl vstát z mrtvých, ukázal realitu spásy, a poslal Ducha Božího, který našemu duchu dosvědčuje, že jsme Božími dětmi, který nám přichází na pomoc v naší slabosti a přimlouvá se za nás u Otce. Narodil se, aby vstoupil na nebesa, kde nám připravil příbytek a slíbil, že nás přivede domů a odkryje, co bylo našim očím nepostřehnutelné. A dokud nedoputujeme do věčného domova nás toto dítě ujišťuje o Boží lásce a o tom, že si v nás učiní s Otcem příbytek, nakolik Ho budeme milovat a budeme zachovávat Jeho slovo. Ve své věrnosti s námi zůstane po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Když vidím malé dítě v betlémské stájí prolínají se mi pojmy advent, parúsia, epifaneia a apokalypsis, různé pohledy na událost Dne Páně, které dávají všemu v životě smysl..., a rozechvěje se mi srdce: to je náš Bůh, v Něho věříme, v Něho doufáme, Toho nade všechno milujeme. Kéž takového Boha v dítěti zabaleného v plenkách uvidí i zástupy přicházející k jesličkám, kéž Ho uvidí znovuzrozeného v nás a přijmou Ho po našem vzoru jako svého Pána a Spasitele.

R. D. Mr. Mgr. Tomas van Zavrel

Další články

Pokrok? Ano, ale se selským rozumem

02.09.2024, RC Monitor 16/2024

Ježíš Kristus jako dobrý Pastýř pracuje s dalšími zvěstovateli radostné zprávy, tedy s apoštoly. V evangeliu i jinde v Písmu je docela často použito obrazu dobrého pastýře. Jistý vliv na to asi má kulturní kontext. Asi se mnozí z nás kdysi ve školních škamnách v hodinách (zvláště řecké) literatury učili cosi o bukolické poezii. Tedy o textech, které idealizují život pastýřů v přírodě uprostřed zvířat a o pastýřském každodenním živobytí. Také v Novém zákoně, ale i v pozdějších vyobrazeních Krista (které můžeme spatřit v prvních kostelech), se tento příměr používá. My běžní lidé máme být ovcemi, které jsou chápany jako spíše hloupá a stádní zvířata.

Služba dušičkám

01.11.2024, RC Monitor 20/2024

Často se, nejen poslední dobou, hovoří o finanční negramotnosti a o nutnosti boje proti ní. Výsledkem tohoto „šturmování“ je, že se situace poněkud lepší. Možná je to i tím, že synové tohoto světa jsou prozíravější než ti, kteří (doufám) si ukládají poklady v nebi. Ale čas od času se setkám s určitými projevy neznalosti toho, jak ony poklady v nebi zúročit. Možná je to tím, že si děláme starosti spíše o naši současnost, která však je v porovnání s naší budoucností (ať již bude jakákoli) více než kraťoulilinká.

Zamlčování hříchů

24.10.2024, Slovo Boží

Každý hluchoněmý je člověkem, kterého musíme politovat. Neslyší, co se kolem něho děje, nevnímá sebekrásnější hudbu, a když vám chce něco povědět, namáhá se marně. Proto prokázal Spasitel veliké dobrodiní ubožákovi, o kterém vypravuje dnešní evangelium. Tato událost připomíná mi ještě větší ubožáky. Jsou také hluší a němí, ale svoji chorobu zavinili si sami, a prchají před lékařem, který by je mohl uzdravit. Snad již tušíte, koho míním. Jsou to lidé, kteří zamlčují ve zpovědi své hříchy. Nemluví, kde by mluvit měli, neslyší, kde by slyšet měli. Svatá zpověď, která mohla uzdravit rány, které jim zasadil hřích, stala se jim jedem, který otrávil jejich duši. Abych vás uchránil tohoto neštěstí, promluvím dnes o zamlčování hříchů. Ukáži vám, kdo se ho dopouští, zmíním se o důvodech, proč k němu dochází, a vyložím jeho smutné následky.

20. výročí kruté smrti P. Ladislava Kubíčka: „Nejde to? To slovo neznám!“

18.09.2024, RC Monitor 17/2024

Mezi lidmi se hovoří o jeho svatosti. Poslední den svého pozemského života P. Ladislav strávil v litoměřické vazební věznici, kde se každý pátek věnoval vězňům, v kapse svůj páteční oběd – suchý rohlík. Večer odsloužil mši svatou v kapli na faře, kde kázal o ceně mučednické krve. V noci z 10. na 11. září 2004 byl v místnosti nad touto kaplí ukopán, utlučen pěstmi a monstrancí, proboden nožem, polit hořlavinou a zaživa zapálen. Byl zabit dětmi, které chodily k němu na faru. Neumíral u oltáře, ale nad ním.

Rozhovor s Eugeniuszem Mrózem, přítelem z dětství papeže sv. Jana Pavla II.

13.11.2024, Catholic Culture

Eugeniusz Mróz žil ve Wadowicích ve stejném nájemním domě jako rodina Wojtyłových. Na gymnáziu studoval s Karolem Wojtyłou. Oba zůstali 70 let přáteli.

Nedělej ze sebe brouka Pytlíka

04.10.2024, RC Monitor 18/2024

Člověk se učí celý život. A pokud uvěří v Boha, zjistí, že je to cesta s dlouhou tratí.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.