Je to tady: obrovská naděje

11.12.2023, RC Monitor 23/2023

Miluji adventní dobu. Dříve jsem se spíše těšil z přípravy na Slavnost Narození našeho Pána, ale od svého povolání ke kněžství intenzivně vnímám Boží zaslíbení, které betlémské Dítě přináší. Zejména když pohlížím na sebe, svou nedokonalost a na současný svět, ve kterém žijeme, kterému mnohdy nerozumím a s jeho směřováním se často nedokážu ztotožnit, mě Boží zaslíbení přináší vjem obrovské naděje.

To ujištění, že náš Pán přišel, přichází a přijde, že nás nikdy neopustí a s nekonečnou trpělivostí volá k sobě – je to ohromné tajemství. Nejsme odsouzeni žít v tomto světě věčně a můžeme jednou zemřít; Bohu díky se do světa nemusíme vracet, abychom napravili nebo odpykali to, co jsme za minulého života zpackali. Pán je tak milosrdný a štědrý, že přišel na tento svět v chudé – v dnešním jazyce nízkoprahové – chýši, aby se nikdo nemusel ostýchat k Němu přijít. Přišel jako nahé, bezbranné dítě, aby žil náš život a byl nám podobný ve všem kromě hříchu. Tím, že se stal se člověkem naplnil Zákon, zanechal nám Evangelium, aby Ho každý dokázal nalézt a žít podle Jeho příkladu. Stal se člověkem, aby zemřel na kříži a nás vykoupil. Narodil se, aby mohl vstát z mrtvých, ukázal realitu spásy, a poslal Ducha Božího, který našemu duchu dosvědčuje, že jsme Božími dětmi, který nám přichází na pomoc v naší slabosti a přimlouvá se za nás u Otce. Narodil se, aby vstoupil na nebesa, kde nám připravil příbytek a slíbil, že nás přivede domů a odkryje, co bylo našim očím nepostřehnutelné. A dokud nedoputujeme do věčného domova nás toto dítě ujišťuje o Boží lásce a o tom, že si v nás učiní s Otcem příbytek, nakolik Ho budeme milovat a budeme zachovávat Jeho slovo. Ve své věrnosti s námi zůstane po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Když vidím malé dítě v betlémské stájí prolínají se mi pojmy advent, parúsia, epifaneia a apokalypsis, různé pohledy na událost Dne Páně, které dávají všemu v životě smysl..., a rozechvěje se mi srdce: to je náš Bůh, v Něho věříme, v Něho doufáme, Toho nade všechno milujeme. Kéž takového Boha v dítěti zabaleného v plenkách uvidí i zástupy přicházející k jesličkám, kéž Ho uvidí znovuzrozeného v nás a přijmou Ho po našem vzoru jako svého Pána a Spasitele.

R. D. Mr. Mgr. Tomas van Zavrel

Další články

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Shakespearovská filozofie

09.03.2026, The Imaginative Conservative

Kdopak by si pomyslel, že se v tak krátkých verších skrývá tolik filozofie? Kdopak by si pomyslel, že tak málo slovy lze vyjádřit takové množství významu? Až příště budete číst Shakespeara, čtěte pozorně a možná v jeho dílech najdete více filozofie, než by se na první pohled zdálo.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.