Recenze oblíbeného filmu papeže Lva XIV.

06.03.2026, Catholic Stand

Naše komunitní divadelní společnost získala pro svou sváteční inscenaci roku 2025 nečekanou a zcela neobvyklou reklamu – a to od samotného papeže. V listopadu papež Lev XIV. oznámil, že jeho oblíbeným filmem je Život je krásný, klasika Franka Capry ze čtyřicátých let minulého století, natočená podle povídky The Greatest Gift Philipa Van Dorena Sterna.


Proč se papeži Lvovi tento film líbí?
Když se doslechneme o papežových oblíbených filmech, nejprve si pravděpodobně položíme otázku, jaké důvody asi za jeho volbou stojí. V případě filmu Život je krásný některé prvky v dějové linii ilustrují evangelijní témata. Nejzjevnější je pro-life poselství filmu. George Bailey, který celý život obětavě pomáhal druhým, čelí vážným finančním problémům a začne uvažovat o sebevraždě. Andělé, kteří sledují Georgeovu krizi z nebeské říše, naříkají nad tím, že by George mohl zahodit „největší Boží dar“. Později George říká svému andělu strážnému Clarencovi: „Kéž bych se byl nikdy nenarodil.“ Clarence mu pak ukáže, jak by jeho komunita vypadala, kdyby nikdy nežil, a poznamenává: „Zvláštní, že? Život každého člověka se dotýká tolika dalších životů. Když tu někdo není, zůstává po něm strašlivá prázdnota.“ Andělova slova dosvědčují vnitřní hodnotu každého člověka.

Druhým aspektem filmu Franka Capry, který odráží křesťanské hodnoty, je přítomnost modlitby. Když George v restauraci u Martiniho propadá zoufalství, modlí se: „Bože, nebeský Otče, nejsem zvyklý se modlit, ale jestli tam někde jsi a slyšíš mě, ukaž mi, prosím, cestu.“ Když si doma jeho děti všimnou, že má otec potíže, ze všeho nejdříve se zeptají maminky, zda by se za tatínka neměly modlit. Matka odpoví: „Ano, modlete se usilovně.“ Ostatně v první scéně filmu se ozývá více hlasů – sousedů, rodiny a dětí –, které prosí Boha, aby Georgovi pomohl. Jakým požehnáním by bylo, kdyby Hollywood nabízel více příkladů lidí, kteří se v nouzi obracejí k Bohu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Témata obětavé lásky a pomoci bližním
Obětavá láska je hlavním tématem filmu Život je krásný. George Bailey se obětuje pro druhé již od dětství. Ohluchl na jedno ucho poté, co skočil do ledové vody, aby zachránil mladšího bratra před utonutím. Snášel bití, když zabránil místnímu lékárníkovi, aby omylem přidal jed do kapslí pro nemocného pacienta. Vzdal se plánů na studium a cestování, aby po smrti otce mohl zůstat doma a vést rodinnou stavební a úvěrovou společnost. Právě tato společnost pomáhá jeho sousedům získat důstojné bydlení. Ironií je, že George svými oběťmi napodobuje Krista, o němž tvrdí, že ho příliš nezná.

Téma vzájemné sousedské pomoci zahrnuje i postavy v komunitě George Baileyho. Především jeho žena Mary je mu oddaná už od dětství. Když bankovní krize ohrožuje stavební a úvěrovou společnost, daruje peníze, které byly původně určené na svatební cestu. Promění starý, zchátralý dům ve skutečný domov a podporuje George i v jeho nejtěžších chvílích.

Děj, zasazený do období druhé světové války, připomíná také charitativní činnost obyčejných lidí na podporu válečného úsilí: sběr kovu a gumy, ženy v komunitě pracující pro organizace na pomoc vojákům. Abychom neprozradili děj těm, kdo film ještě neviděli, dodejme jen, že i závěr nabízí dojemný pohled na lásku k bližnímu.

Některé problematické prvky
Jako hollywoodské dílo obsahuje film Život je krásný několik teologicky problematických momentů. Příběh odráží běžný zmatek ohledně andělů a svatých. Anděl strážný Clarence naznačuje, že kdysi žil běžným lidským životem a na andělská křídla čekal přes sto let. Naznačuje se tím, že po smrti se lidé stávají anděly, což je samozřejmě nesprávné. Jak učí katechismus, andělé jsou nehmotní duchové, zatímco člověk je bytostí složenou z těla a duše. Jsou to dvě rozdílná stvoření a lidé se po smrti anděly nestávají. A pak je tu velmi líbivé rčení: „Pokaždé, když zazvoní zvon, dostane anděl křídla.“ Jakkoli to zní poeticky, je to jen pohádka.

Problematické je koneckonců i tvrzení nebeské bytosti, že George se chystá zahodit „největší Boží dar“. Největším Božím darem lidstvu je jeho Syn, Ježíš Kristus – Vtělení, přítomný v eucharistii. Ano, život je velký dar, ale ještě větší je Boží příchod mezi jeho stvoření, aby nám umožnil vstup do věčnosti trávené s ním.

Obyčejní lidé jako skuteční bližní
Navzdory teologickým nepřesnostem a Georgeovým občasným nevhodným výbuchům (dokonce zvolá: „Tomu říkáš šťastná rodina? Proč jsme museli mít tolik dětí?“) představuje film Život je krásný obyčejné lidi, kteří zápasí, modlí se, obětují se a chovají se k sobě jako opravdoví bližní. Nemůžeme s jistotou vědět, zda našeho Svatého otce oslovují právě tyto aspekty filmu. Můžeme však ocenit tu výhodu, že máme papeže, který pochází z naší vlasti a sdílí s námi drahocenný kus naší kultury.

Mary Ennis Meo
přeložil Pavel Štička


Další články



Svatý Valentin, patron zamilovaných

13.02.2026, RC Monitor 2/2026

Vážení a milí čtenáři Monitoru, v posledních letech se (především z komerčních důvodů) čím dál víc šíří připomínání si památky sv. Valentina 14. února jakožto dne zamilovaných. Dovolil bych si stručně připomenout několik zajímavostí spojených s touto postavou z dob dávno minulých.

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

Literátské roráty

15.01.2026, RC

Vydavatel nás v prvním lednovém týdnu požádal o zveřejnění tohoto počinu, čímž to vás vyzýváme, milí čtenáři, abyste už pomalu začali shánět dárky pod vánoční stromeček. Vyplatí se nenechávat věci na poslední chvíli!

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.