Svatý Valentin, patron zamilovaných

Především je třeba hned na úvod zdůraznit, že o jeho osobě nemáme dostatek pramenů, což je ale dáno tím, že ve 3. století po Kristu jsou v římské říši křesťané stále ještě pronásledováni a mnoho písemností se nedochovalo. Každopádně Jeronýmské martyrologium z 5. století a Vita Sancti Valentini ze století následujícího nám poskytují základní rámec. Přední italští historici pak docházejí na základě těchto a dalších zdrojů k následujícím závěrům. Náš hrdina pocházel z umbrijského městečka Terni a stal se zde biskupem. Setkáváme se ale i s jeho působením v Římě za vlády císaře Claudia II. Gothica (268–270). Ten se domníval, že ženatí muži nepodávají v boji tak chrabré výkony, jelikož se bojí o svůj život s ohledem na manželky a děti. Zakazoval tedy vojákům vstupovat do manželství. Na toto nařízení se odkazují legendy, jež biskupa Valentina líčí jako toho, kdo přes císařský zákaz tajně oddával zamilované páry (jiné zase líčí, jak smiřoval rozhádané partnery skrze květinové dary). Jeho zatčení a odsouzení k hrdelnímu trestu stětím na Via Flaminia v noci 14. února (rok je nejistý a údaje kolísají mezi lety 270–273) ale bývá spojováno spíš se skutečností, že byl křesťanem a duchovním, takže byl na základě udání vybídnut jako mnoho jiných, aby buď obětoval pohanským bohům a zřekl se své víry, nebo přijal trest smrti. Legendy uvádějí, že důvodem zatčení byly mnohé zázraky uzdravení nemocných a následné křty těch, kdo se na jejich základě nebo pod vlivem Valentinova kázání obrátili. Vyskytuje se i verze, která nemluví o oficiálním odsouzení, ale o jakémsi lidovém lynči, kdy byl vyvlečen z domu pohanskou lůzou a následně zabit.

Zatímco v Itálii putují zamilované dvojice do městečka Terni, kde se nachází tělo tohoto jejich patrona, v Praze je možné jeho ostatky uctít 14. února v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Můžeme jej vzývat s prosbou, aby chránil naše srdce a vyprošoval nám stále větší zamilovanost do Krista.

P. ThLic. Petr Havlík Ph.D.