30.12.2010, HPŽ ČR
Biskup Olmsted ve svém prohlášení mimo jiné uvádí: "S nástupem do katolických nemocnic by si věřící měli být jisti tím, že v nich mohou obdržet kvalitní zdravotní péči podle učení církve. Autentická katolická péče v institucích Catholic Healthcare West (CHW) v diecézi Phoenix byla předmětem diskusí mezi CHW a mnou od doby našeho prvního setkání téměř před sedmi roky. Na prvním setkání jsem zjistil, že CHW se již nepodřizuje etickému učení církve, které je jasně vyloženo v Etických a náboženských direktivách Konference katolických biskupů Spojených států. Řekl jsem vedoucím CHW, že kooperace se zlem musí být napravena; protože zdravotní zařízení, které si přeje být nazýváno katolické, musí přilnout k učení církve. Po celých sedm let jsem trval na tom, že skandální situace má být změněna, ale CHW se rozhodla tomu nevyhovět.
Počátkem tohoto roku upoutal mou pozornost potrat provedený v St. Joseph‘s Hospital ve Phoenixu. Je mou povinností deklarovat, že osobou zodpovědnou za toto připuštění potratu v nemocnici je sestra Margaret McBride, R.S.M, která upadla do exkomunikace pro svůj souhlas s usmrcením dítěte. Nadto jsem se pak dozvěděl, že během mého sedmiletého působení jako biskupa v Arizoně docházelo k mnoha dalším porušením Etických a náboženských direktiv v institucích CHW. Jedná se o:
poradenství ohledně antikoncepce, medikace a s tím spojená lékařská a laboratorní vyšetření, včetně orálně a injekčně podávaných antikoncepčních přípravků, nitroděložních tělísek, pesarů, kondomů;
dobrovolná sterilizace (mužů a žen);
potraty odůvodňované mentálním nebo fyzickým zdravím matky, nebo v případech těhotenství, která jsou důsledkem znásilnění či incestu.
Věřící katolíci mají svobodu využít péči v St. Joseph‘s Hospital, ale já nemohu garantovat, že poskytovaná péče bude plně v souladu s učením církve. Navíc, aby bylo zabráněno dojmu, že jde o katolickou nemocnici, jsou podniknuta další opatření, jako je zákaz sloužení mše v nemocnici a zákaz uchovávání Nejsvětější svátosti v nemocniční kapli."
29.10.2024, RC Monitor 20/2024
Opět zvolený (mnohým progrestivistickým aktivistům nepohodlný) senátor Zdeněk Hraba je otcem dvou dětí a žije v Říčanech u Prahy. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2004 pracuje jako advokát. Je také předsedou senátní Komise pro Ústavu a zastupitel města Říčany. V lednu 2024 byl jedním ze senátorů, kteří iniciovali odmítnutí ratifikace tzv. Istanbulské úmluvy a aktivně proti ní vystupoval. Hlásí se k římskokatolické církvi. V době, kdy vzniká náš rozhovoru s panem senátorem, publikuje příspěvek na síti X v tomto znění: „Často progresivisté křičí, že tu konzervativci ‚prosazují středověk‘. Je to naopak. Pro ‚návrat do středověku‘ nejvíc dělají ti, kteří sem do Evropy neustále chtějí pouštět lidi z kultur právě ve středověku uvízlých...“
30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů a esperantista. Max Kašparů působí v Pelhřimově. V roce 2015 byl v rodné obci Žirovnici vysvěcen na kněze v byzantském ritu. Svěcení přijal z rukou biskupa Apoštolského exarchátu Řeckokatolické církve Ladislava Hučka, jehož se stal členem. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a věnuje se přednáškové činnosti. Má dvě dcery.
23.12.2024, RC Monitor 24/2024
Za pár dní se ve většině našich domácností rozzáří vánoční stromek a následně se rozzáří i oči, především ty dětské, až spatří pod onou osvícenou a rozzářenou zelení dárky. A radostí se rozzáří i oči těch, kteří ony dárky kupovali a balili, neboť, jak časem zjistí i ti letos nejmenší, větší radost je dávat než dostávat. Tedy, pokud máte opravdu rádi. A protože Bůh nás má opravdu rád, dal nám to nejvíc, co nám mohl dát. Sebe.
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
02.12.2024, Catholic Stand
„Jak mám pustit plyn? Má to automatický zapalovač?“ zjišťuji. Moje manželka si povzdychne: „Ne! Tohle je domácí vařič s automatickým zapalováním, ne venkovní, na kterém si ohříváš kari.“
18.12.2024, RC Monitor 22/2024
Čteme-li dnes téměř jakoukoli stať o stavu lidstva, jeho hodnot, myšlení a směřování, sotva se vyhneme narážce, že žijeme v nějaké post–době. My křesťané s jistou dávkou nostalgie žehráme na postkřesťanskou dobu. Jako občané trneme, zda už nenastala doba postdemokratická. Informační zmatek, plynoucí z využití technologií pro šíření nepravd, označujeme jako dobu postfaktickou. Jednu zelenou hlavu jsem slyšel zaníceně hovořit o době postindustriální... A někteří si i dnes dokáží uvědomit, že už nějaký pátek žijeme v době postkomunistické, i když už tento pojem poněkud ztratil glanc.