30.12.2010, HPŽ ČR
Biskup Olmsted ve svém prohlášení mimo jiné uvádí: "S nástupem do katolických nemocnic by si věřící měli být jisti tím, že v nich mohou obdržet kvalitní zdravotní péči podle učení církve. Autentická katolická péče v institucích Catholic Healthcare West (CHW) v diecézi Phoenix byla předmětem diskusí mezi CHW a mnou od doby našeho prvního setkání téměř před sedmi roky. Na prvním setkání jsem zjistil, že CHW se již nepodřizuje etickému učení církve, které je jasně vyloženo v Etických a náboženských direktivách Konference katolických biskupů Spojených států. Řekl jsem vedoucím CHW, že kooperace se zlem musí být napravena; protože zdravotní zařízení, které si přeje být nazýváno katolické, musí přilnout k učení církve. Po celých sedm let jsem trval na tom, že skandální situace má být změněna, ale CHW se rozhodla tomu nevyhovět.
Počátkem tohoto roku upoutal mou pozornost potrat provedený v St. Joseph‘s Hospital ve Phoenixu. Je mou povinností deklarovat, že osobou zodpovědnou za toto připuštění potratu v nemocnici je sestra Margaret McBride, R.S.M, která upadla do exkomunikace pro svůj souhlas s usmrcením dítěte. Nadto jsem se pak dozvěděl, že během mého sedmiletého působení jako biskupa v Arizoně docházelo k mnoha dalším porušením Etických a náboženských direktiv v institucích CHW. Jedná se o:
poradenství ohledně antikoncepce, medikace a s tím spojená lékařská a laboratorní vyšetření, včetně orálně a injekčně podávaných antikoncepčních přípravků, nitroděložních tělísek, pesarů, kondomů;
dobrovolná sterilizace (mužů a žen);
potraty odůvodňované mentálním nebo fyzickým zdravím matky, nebo v případech těhotenství, která jsou důsledkem znásilnění či incestu.
Věřící katolíci mají svobodu využít péči v St. Joseph‘s Hospital, ale já nemohu garantovat, že poskytovaná péče bude plně v souladu s učením církve. Navíc, aby bylo zabráněno dojmu, že jde o katolickou nemocnici, jsou podniknuta další opatření, jako je zákaz sloužení mše v nemocnici a zákaz uchovávání Nejsvětější svátosti v nemocniční kapli."
29.04.2025, RC Monitor 8/2025
Když roku 1934 malíř Evžen Kazimirowski dokončil obraz Božího Milosrdenství podle pokynů sestry Faustyny a ona ho poprvé spatřila, byla zklamaná a dala se do pláče. Ježíš totiž dle jejího vyjádření nebyl tak krásný, jak ho vídala. Dá se totiž pochopit obojí, jak zklamání sestry Faustyny, tak nedokonalou práci pana malíře. Není totiž v našich lidských silách popsat či jinak ztvárnit něco, co nás přesahuje. Jeví se to takřka nemožné.
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.
21.05.2025, RC Monitor 9/2025
Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.
19.05.2025, KSA
Klub sv. Athanasia zve na přednášku P. Mariána Kuffy "O milosti", která se uskuteční 20. května 2025 v Praze.
19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.