16.12.2016, Fides
„S prvními případy jsme se setkali v naší nemocnici,“ řekl agentuře Fides Emile Katti, chirurg a ředitel aleppské nemocnice v Raja, kterou podporuje Kustodie Svaté země – „jsou symbolem situace, v níž v těchto čtvrtích žijeme: muž má sedm měsíců zlomenou ruku po zásahu střepinou a již podstoupil špatně provedenou operaci, kterou vykonal egyptský lékař. Tamhle je dítě, kterému se za čtyři roky nedostalo vhodné léčby jeho onemocnění; pak je tu další chlapec s šrapnelem v hlavě, který naštěstí nepoškodil důležité části jeho těla. Jeho otec byl zabit před několika měsíci.“
Příběhy lidí ze čtvrtí, které byly donedávna v rukou povstaleckých skupin a
džihádistických milicí, poukazují na detaily často opomíjené mainstreamovými médii: „Před několika dny,“ říká Emile Katti, který v listopadu hovořil o svých zkušenostech lékaře v Aleppu na zajímavé konferenci organizované biomedicínskou univerzitou v Římě - „byla odstřelovačem zabita sestra a celá rodina jednoho z našich zaměstnanců, když se snažili opustit východní Aleppo humanitárním koridorem. Nemocní a ranění, kteří přicházejí z těchto čtvrtí, uvádějí, že hladověli a byli nuceni jíst trávu a že jídlo bylo dostupné pouze pro bojovníky a jejich příznivce.“
Ve čtvrtek 15. prosince vyjela z východního Aleppa několikrát kolona 20 zelených autobusů, vezoucích pokaždé asi 1200 lidí do oblasti v blízkosti hranice s Tureckem. Dohoda o evakuaci příslušníků milicí a civilistů z východního Aleppa, zprostředkovaná Ruskem a Tureckem, umožnila zároveň ukončení obléhání dvou šíitských vesnic v provincii Idlib, jež byly dlouhou dobu obklíčeny džihádistickými milicemi. Zdá se, že je obtížné ověřit počty civilistů, kteří zůstali v oblastech Aleppa až do nedávna ovládaných povstaleckými skupinami: „Mnozí bez ověření opakují, že v této části města je více než 250 000 obyvatel, ale reálné číslo je pravděpodobně mnohem nižší. A nyní je prakticky nemožné je spočítat, protože lidé utíkají různými směry, jakmile k tomu mají příležitost. „A mnohé z nich vítají v duchu solidarity jejich příbuzní a známí, kteří se s nimi několik let nemohli setkat.“
20.09.2024, Hnutí duchovní obnovy národa
Hnutí duchovní obnovy národa ve spolupráci s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a Arcibiskupstvím pražským pořádá v předvečer slavnosti sv. Václava a státního svátku Dne české státnosti Svatováclavské putování Prahou s Palladiem Země české, které se uskuteční v Praze dne 27. 9. 2024.
18.09.2024, RC Monitor 17/2024
Mezi lidmi se hovoří o jeho svatosti. Poslední den svého pozemského života P. Ladislav strávil v litoměřické vazební věznici, kde se každý pátek věnoval vězňům, v kapse svůj páteční oběd – suchý rohlík. Večer odsloužil mši svatou v kapli na faře, kde kázal o ceně mučednické krve. V noci z 10. na 11. září 2004 byl v místnosti nad touto kaplí ukopán, utlučen pěstmi a monstrancí, proboden nožem, polit hořlavinou a zaživa zapálen. Byl zabit dětmi, které chodily k němu na faru. Neumíral u oltáře, ale nad ním.
24.10.2024, Slovo Boží
Každý hluchoněmý je člověkem, kterého musíme politovat. Neslyší, co se kolem něho děje, nevnímá sebekrásnější hudbu, a když vám chce něco povědět, namáhá se marně. Proto prokázal Spasitel veliké dobrodiní ubožákovi, o kterém vypravuje dnešní evangelium. Tato událost připomíná mi ještě větší ubožáky. Jsou také hluší a němí, ale svoji chorobu zavinili si sami, a prchají před lékařem, který by je mohl uzdravit. Snad již tušíte, koho míním. Jsou to lidé, kteří zamlčují ve zpovědi své hříchy. Nemluví, kde by mluvit měli, neslyší, kde by slyšet měli. Svatá zpověď, která mohla uzdravit rány, které jim zasadil hřích, stala se jim jedem, který otrávil jejich duši. Abych vás uchránil tohoto neštěstí, promluvím dnes o zamlčování hříchů. Ukáži vám, kdo se ho dopouští, zmíním se o důvodech, proč k němu dochází, a vyložím jeho smutné následky.
17.06.2024, RC Monitor 12/2024
Kardinál Štěpán Trochta zlobil. Nepochybně to byl člověk srdečný, „otevřený“, „člověk dialogu“, jak se dnes s oblibou říká. Ale taky důsledný. Muž Tradice a pevné víry.
02.09.2024, RC Monitor 16/2024
Ježíš Kristus jako dobrý Pastýř pracuje s dalšími zvěstovateli radostné zprávy, tedy s apoštoly. V evangeliu i jinde v Písmu je docela často použito obrazu dobrého pastýře. Jistý vliv na to asi má kulturní kontext. Asi se mnozí z nás kdysi ve školních škamnách v hodinách (zvláště řecké) literatury učili cosi o bukolické poezii. Tedy o textech, které idealizují život pastýřů v přírodě uprostřed zvířat a o pastýřském každodenním živobytí. Také v Novém zákoně, ale i v pozdějších vyobrazeních Krista (které můžeme spatřit v prvních kostelech), se tento příměr používá. My běžní lidé máme být ovcemi, které jsou chápany jako spíše hloupá a stádní zvířata.
08.10.2024, rkfzruc.cz
Režisér Jiří Strach reagoval na zprávu o dokonané sebevraždě pana Karla Heřmánka stručně: „Mávám ti do nebe, můj milovanej filmovej táto.“ Nejen jako kněz, ale i jako bývalý lékař a člověk, kterému podobným způsobem zemřel jeden z nejbližších lidí, si dovoluji zaprotestovat. Očekával bych totiž od věřícího jiný vzkaz. Budiž Jiřímu Strachovi omluvou, že se dneska často setkáme na parte zemřelých katolíků s texty, které vyjadřují jistotu, že dotyčný je v nebi. Vždyť byl tak hodný... Pokud je ale někdo určitě v nebi, tak se za něho nemusím už modlit. A co když v nebi ještě není? A tolik by naše modlitby potřeboval?
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.