20.08.2018, CNA
V rozhovoru, který vyšel 23. července, kardinál Müller odpovídal na otázku ohledně tlaku německé biskupské konference na to, aby bylo v určitých případech protestantským manželským partnerům katolíků umožněno přijímat eucharistii.
„Naši biskupové žel uvažují více v kategoriích politiky a moci, a ne v linii nové evangelizace,“ řekl Müller.
„Intercommunio není možné, naprosto a objektivně není možné, protože svaté přijímání je svátostným vyjádřením jednoty ve víře,“ uvedl. „Pokud nemáte plnou jednotu ve víře, není možné mít plné communio ve svátostném vyjádření, a obzvláště v eucharistii.“
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Kardinál Müller hovořil také o vztahu Církve a státu. Vláda má svou vlastní roli a omezení, řekl a podotkl, že ne vše, co je legální, je i morální.
„Státní moc se musí zodpovídat transcendentnu, vyššímu zákonu a vyšší skutečnosti,“ uvedl.
„Vláda nemá absolutní moc, ale musí se držet přirozeného mravního zákona, který je univerzálně platný, řekl. Snahy porušovat tento přirozený mravní zákon – například legalizací potratů nebo požadavkem, aby kněží porušovali zpovědní tajemství – jsou nespravedlivé.
Církev může společnosti pomáhat porozumět základům demokratického, pluralitního státu. „Stát musí být tolerantní a přijímat všechna rozličná náboženství, ale na základě lidských práv a přirozeného mravního zákona,“ řekl kardinál Müller.
„My jakožto katolická církev jsme propagátory náboženské svobody, nepožadujeme ji jen pro sebe. Nejsme jakousi lobby za sebe sama, ale podporujeme toto přirozené právo, které si zaslouží každý: náboženskou svobodu odvozenou z přirozeného mravního zákona a svobodu svědomí.“
Církev také pomáhá společnosti tím, že rozvíjí a propaguje katolické sociální učení, vzdělávání a otázky práv pracujících, řekl.
V souvislosti se současnými problémy by katolíci měli dbát na to, aby si nenechali přidělovat politické nálepky konzervativců nebo progresistů, uvedl kardinál.
„Je naprosto nezbytné, abychom překonali toto rozdělení, toto schisma v Církvi i v dalších křesťanských komunitách, kde se objevuje tento problém,“ zdůraznil.
„Boží slovo je realita, která spojuje, sjednocuje všechny. Nejsme rozděleni na politické strany... všichni jsme sjednoceni v Těle Kristově, jsme údy Kristova Těla a Kristus je hlavou svého těla, kterým je Církev.“
Rozdělování na „liberální“ a „konzervativní“ katolíky, řekl kardinál Müller, „je proti Duchu Svatému... který sjednocuje Církev a je protilátkou proti rozdělování a oddělování“.
Zásadní je pokorně následovat vedení Ducha Svatého, pokračoval.
„Nikdo, dokonce ani papež nebo koncil, nemá přímou linku k Duchu Svatému, protože nedostávají žádné nové zjevení. Je jedno zjevení, které nám navždy dal Ježíš Kristus, a proto je naším základem Písmo svaté.“
„V Církvi nemůžeme vytvářet nauku nebo výklad, který by byl v rozporu s Božím slovem v Písmu svatém a s vyjádřením katolické tradice,“ zdůraznil.
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
06.02.2026, KSA
Klub sv. Athanasia a Kněžské bratrstvo sv. Petra zvou na setkání pobočky KSA v Českých Budějovicích, které se uskuteční ve čtvrtek 12. února 2026.
15.12.2025, RC Monitor 23/2025
Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...
30.01.2026, RC Monitor 1/2026
Dnes bych se rád věnoval ustavičnému panenství nejblahoslavenější Matky Boží. Panenství obecně je snad ve všech náboženských kulturách považováno za výraz čistoty, nedotčenosti, neporušenosti, zasvěcení. Obsah naší víry tvoří jak věci přímo zjevené Bohem, tak i skutečnosti, které z nich logicky vyplývají nebo na ně mají nepochybnou návaznost. Byla-li Maria Matkou Božího Syna a nazývaná milostiplnou, nebylo problémem uznat její neposkvrněnost, včetně jejího vlastního neposkvrněného početí v těle její matky.
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.