Kardinál Müller: Aby Německo mohlo vést Evropu, musí znovu získat morální sílu

20.08.2018, CNA

Ačkoli má Německo potenciál být hlavním evropským lídrem, musí i tamější církev zaujmout pevné stanovisko k jeho morálnímu směřování, řekl kardinál Gerhard Müller v nedávném rozhovoru. „Německo je vedoucí zemí v ekonomickém smyslu, ale potřebujeme vedení, i pokud jde o morálně-etickou orientaci,“ řekl bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry. Upozornil na to, že „většina evropských lídrů a lidí u moci je až příliš spojena s určitými ideologiemi,“ jako je například podpora potratů, eutanazie a manželství homosexuálů. „Domnívají se, že toto představuje pokrok pro lidstvo, ale ve skutečnosti jsou to kroky zpět.“


Müller hovořil s novináři z Catholic Outlook, listu australské diecéze Parramatta, během své návštěvy na tomto kontinentu, při níž přednášel pro skupinu kněží.

V rozhovoru, který vyšel 23. července, kardinál Müller odpovídal na otázku ohledně tlaku německé biskupské konference na to, aby bylo v určitých případech protestantským manželským partnerům katolíků umožněno přijímat eucharistii.

„Naši biskupové žel uvažují více v kategoriích politiky a moci, a ne v linii nové evangelizace,“ řekl Müller.

„Intercommunio není možné, naprosto a objektivně není možné, protože svaté přijímání je svátostným vyjádřením jednoty ve víře,“ uvedl. „Pokud nemáte plnou jednotu ve víře, není možné mít plné communio ve svátostném vyjádření, a obzvláště v eucharistii.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Nelze říci, že všem jde o to samé a že stačí mít zbožné pocity nebo cítit, že patříme k sobě. To všechno je velmi dobré, ale nestačí to pro svátostné společenství, a proto doufám, že němečtí biskupové naleznou cestu zpět ke zbožnějšímu a duchovnějšímu chápání Církve a k respektu vůči katolické víře, kterou není možné měnit.“

Kardinál Müller hovořil také o vztahu Církve a státu. Vláda má svou vlastní roli a omezení, řekl a podotkl, že ne vše, co je legální, je i morální.

„Státní moc se musí zodpovídat transcendentnu, vyššímu zákonu a vyšší skutečnosti,“ uvedl.

„Vláda nemá absolutní moc, ale musí se držet přirozeného mravního zákona, který je univerzálně platný, řekl. Snahy porušovat tento přirozený mravní zákon – například legalizací potratů nebo požadavkem, aby kněží porušovali zpovědní tajemství – jsou nespravedlivé.

Církev může společnosti pomáhat porozumět základům demokratického, pluralitního státu. „Stát musí být tolerantní a přijímat všechna rozličná náboženství, ale na základě lidských práv a přirozeného mravního zákona,“ řekl kardinál Müller.

„My jakožto katolická církev jsme propagátory náboženské svobody, nepožadujeme ji jen pro sebe. Nejsme jakousi lobby za sebe sama, ale podporujeme toto přirozené právo, které si zaslouží každý: náboženskou svobodu odvozenou z přirozeného mravního zákona a svobodu svědomí.“

Církev také pomáhá společnosti tím, že rozvíjí a propaguje katolické sociální učení, vzdělávání a otázky práv pracujících, řekl.

V souvislosti se současnými problémy by katolíci měli dbát na to, aby si nenechali přidělovat politické nálepky konzervativců nebo progresistů, uvedl kardinál.

„Je naprosto nezbytné, abychom překonali toto rozdělení, toto schisma v Církvi i v dalších křesťanských komunitách, kde se objevuje tento problém,“ zdůraznil.

„Boží slovo je realita, která spojuje, sjednocuje všechny. Nejsme rozděleni na politické strany... všichni jsme sjednoceni v Těle Kristově, jsme údy Kristova Těla a Kristus je hlavou svého těla, kterým je Církev.“

Rozdělování na „liberální“ a „konzervativní“ katolíky, řekl kardinál Müller, „je proti Duchu Svatému... který sjednocuje Církev a je protilátkou proti rozdělování a oddělování“.

Zásadní je pokorně následovat vedení Ducha Svatého, pokračoval.

„Nikdo, dokonce ani papež nebo koncil, nemá přímou linku k Duchu Svatému, protože nedostávají žádné nové zjevení. Je jedno zjevení, které nám navždy dal Ježíš Kristus, a proto je naším základem Písmo svaté.“

„V Církvi nemůžeme vytvářet nauku nebo výklad, který by byl v rozporu s Božím slovem v Písmu svatém a s vyjádřením katolické tradice,“ zdůraznil.



Další články



Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

Co je růženec a proč ho církev doporučuje?

03.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle tradice sahající do 13. století se počátky modlitby růžence připisují svatému Dominiku Guzmánovi, kterému se měla zjevit Panna Maria a naučit ho této zbožnosti. Později, v 16. století, papež Pius V. ustanovil jeho liturgickou památku na 7. října, den, který připomíná výročí vítězství v bitvě u Lepanta. Od té doby tuto modlitbu římští papežové neustále doporučují jako veřejnou a všeobecnou modlitbu tváří v tvář běžným i mimořádným potřebám svaté církve, národů i celého světa.

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.