20.08.2018, CNA
V rozhovoru, který vyšel 23. července, kardinál Müller odpovídal na otázku ohledně tlaku německé biskupské konference na to, aby bylo v určitých případech protestantským manželským partnerům katolíků umožněno přijímat eucharistii.
„Naši biskupové žel uvažují více v kategoriích politiky a moci, a ne v linii nové evangelizace,“ řekl Müller.
„Intercommunio není možné, naprosto a objektivně není možné, protože svaté přijímání je svátostným vyjádřením jednoty ve víře,“ uvedl. „Pokud nemáte plnou jednotu ve víře, není možné mít plné communio ve svátostném vyjádření, a obzvláště v eucharistii.“
„Nelze říci, že všem jde o to samé a že stačí mít zbožné pocity nebo cítit, že patříme k sobě. To všechno je velmi dobré, ale nestačí to pro svátostné společenství, a proto doufám, že němečtí biskupové naleznou cestu zpět ke zbožnějšímu a duchovnějšímu chápání Církve a k respektu vůči katolické víře, kterou není možné měnit.“
Kardinál Müller hovořil také o vztahu Církve a státu. Vláda má svou vlastní roli a omezení, řekl a podotkl, že ne vše, co je legální, je i morální.
„Státní moc se musí zodpovídat transcendentnu, vyššímu zákonu a vyšší skutečnosti,“ uvedl.
„Vláda nemá absolutní moc, ale musí se držet přirozeného mravního zákona, který je univerzálně platný, řekl. Snahy porušovat tento přirozený mravní zákon – například legalizací potratů nebo požadavkem, aby kněží porušovali zpovědní tajemství – jsou nespravedlivé.
Církev může společnosti pomáhat porozumět základům demokratického, pluralitního státu. „Stát musí být tolerantní a přijímat všechna rozličná náboženství, ale na základě lidských práv a přirozeného mravního zákona,“ řekl kardinál Müller.
„My jakožto katolická církev jsme propagátory náboženské svobody, nepožadujeme ji jen pro sebe. Nejsme jakousi lobby za sebe sama, ale podporujeme toto přirozené právo, které si zaslouží každý: náboženskou svobodu odvozenou z přirozeného mravního zákona a svobodu svědomí.“
Církev také pomáhá společnosti tím, že rozvíjí a propaguje katolické sociální učení, vzdělávání a otázky práv pracujících, řekl.
V souvislosti se současnými problémy by katolíci měli dbát na to, aby si nenechali přidělovat politické nálepky konzervativců nebo progresistů, uvedl kardinál.
„Je naprosto nezbytné, abychom překonali toto rozdělení, toto schisma v Církvi i v dalších křesťanských komunitách, kde se objevuje tento problém,“ zdůraznil.
„Boží slovo je realita, která spojuje, sjednocuje všechny. Nejsme rozděleni na politické strany... všichni jsme sjednoceni v Těle Kristově, jsme údy Kristova Těla a Kristus je hlavou svého těla, kterým je Církev.“
Rozdělování na „liberální“ a „konzervativní“ katolíky, řekl kardinál Müller, „je proti Duchu Svatému... který sjednocuje Církev a je protilátkou proti rozdělování a oddělování“.
Zásadní je pokorně následovat vedení Ducha Svatého, pokračoval.
„Nikdo, dokonce ani papež nebo koncil, nemá přímou linku k Duchu Svatému, protože nedostávají žádné nové zjevení. Je jedno zjevení, které nám navždy dal Ježíš Kristus, a proto je naším základem Písmo svaté.“
„V Církvi nemůžeme vytvářet nauku nebo výklad, který by byl v rozporu s Božím slovem v Písmu svatém a s vyjádřením katolické tradice,“ zdůraznil.
30.12.2024, RC Monitor 24/2024
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, člen Obce spisovatelů a esperantista. Max Kašparů působí v Pelhřimově. V roce 2015 byl v rodné obci Žirovnici vysvěcen na kněze v byzantském ritu. Svěcení přijal z rukou biskupa Apoštolského exarchátu Řeckokatolické církve Ladislava Hučka, jehož se stal členem. Je autorem řady knih s duchovní tematikou a věnuje se přednáškové činnosti. Má dvě dcery.
13.01.2025, The Catholic Thing
Stále častěji zjišťuji, že nejméně tolerantní lidé, se kterými se setkávám, jsou právě ti, kteří se neustále ohánějí slovem „tolerance“. Neměli bychom to považovat za pokrytectví. Není to jako chování farizeů, kteří si dávají záležet na tom, aby každý viděl, jak dávají almužnu. Tím z dobročinnosti dělají divadelní představení, aby si vysloužili chválu lidí, a pokud stojí především o ni, pak ji také dostanou. „Odpovídající odměnu,“ jak píše Milton, „prázdnou jako jejich skutky.“
30.01.2025, Zrcadlo církve 12/2024
Dne 17. září 2024 z tohoto světa odešla zakládající členka Společnosti pro církevní právo a blízká přítelkyně nás všech paní Ing. Marta Peroutková, rozená Šťastná, ekonomka, kdysi pracovnice v zahraničním obchodu, poté zástupkyně Naumannovy nadace v České republice. Ing. Peroutková pozorně provázela životem nejen svého manžela i celou svou rodinu, ale i své přátele a přátele svého manžela. Po řadu let nevynechala ani jednu z akcí Společnosti pro církevní právo; v roce 2008, kdy společnost byla pro nedostatek místa v dominikánském klášteře z jeho prostor vypovězena, se rozhodným způsobem zasloužila o její další trvání tak, že zajistila pro Společnost pro církevní právo dvě krásné místnosti v domě svém a své rodiny na Žižkově v Sudoměřské ulici č. 25.
04.12.2024, Zenit.org
Výroční zpráva organizace OIDAC pro Evropu poukazuje nárůst nenávistných zločinů proti křesťanům, z nichž většinu představují skutky vandalství a žhářství.
03.03.2025, RC Monitor 4/2025
Jeden z četných papežů Františků, a to jako náhodou zrovna ten skutečný a nevysněný, praví v úvodu k novele církevního trestního práva, dohnán na poslední chvíli akutním nebezpečím disciplinárního rozkladu v církvi: „Užití trestů ze strany pastýřů a představených se jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně.“
06.01.2025, RC Monitor 24/2024
Tento článek by měl být publikován v souvislosti se slavností Zvěstování Páně, ale jistě není úvaha na téma Vtělení Božího Slova nevhodná ani v souvislosti s oslavou vánočních svátků. Rozhodl jsem se nabídnout čtenářům zamyšlení nad událostí, která má zcela zásadní význam v dějinách spásy. Proto také nepochybuji, že modlitby spojené s připomínkou této události jsou pro nás velmi důležité.