Kardinál Müller: Aby Německo mohlo vést Evropu, musí znovu získat morální sílu

20.08.2018, CNA

Ačkoli má Německo potenciál být hlavním evropským lídrem, musí i tamější církev zaujmout pevné stanovisko k jeho morálnímu směřování, řekl kardinál Gerhard Müller v nedávném rozhovoru. „Německo je vedoucí zemí v ekonomickém smyslu, ale potřebujeme vedení, i pokud jde o morálně-etickou orientaci,“ řekl bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry. Upozornil na to, že „většina evropských lídrů a lidí u moci je až příliš spojena s určitými ideologiemi,“ jako je například podpora potratů, eutanazie a manželství homosexuálů. „Domnívají se, že toto představuje pokrok pro lidstvo, ale ve skutečnosti jsou to kroky zpět.“

Müller hovořil s novináři z Catholic Outlook, listu australské diecéze Parramatta, během své návštěvy na tomto kontinentu, při níž přednášel pro skupinu kněží.

V rozhovoru, který vyšel 23. července, kardinál Müller odpovídal na otázku ohledně tlaku německé biskupské konference na to, aby bylo v určitých případech protestantským manželským partnerům katolíků umožněno přijímat eucharistii.

„Naši biskupové žel uvažují více v kategoriích politiky a moci, a ne v linii nové evangelizace,“ řekl Müller.

„Intercommunio není možné, naprosto a objektivně není možné, protože svaté přijímání je svátostným vyjádřením jednoty ve víře,“ uvedl. „Pokud nemáte plnou jednotu ve víře, není možné mít plné communio ve svátostném vyjádření, a obzvláště v eucharistii.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Nelze říci, že všem jde o to samé a že stačí mít zbožné pocity nebo cítit, že patříme k sobě. To všechno je velmi dobré, ale nestačí to pro svátostné společenství, a proto doufám, že němečtí biskupové naleznou cestu zpět ke zbožnějšímu a duchovnějšímu chápání Církve a k respektu vůči katolické víře, kterou není možné měnit.“

Kardinál Müller hovořil také o vztahu Církve a státu. Vláda má svou vlastní roli a omezení, řekl a podotkl, že ne vše, co je legální, je i morální.

„Státní moc se musí zodpovídat transcendentnu, vyššímu zákonu a vyšší skutečnosti,“ uvedl.

„Vláda nemá absolutní moc, ale musí se držet přirozeného mravního zákona, který je univerzálně platný, řekl. Snahy porušovat tento přirozený mravní zákon – například legalizací potratů nebo požadavkem, aby kněží porušovali zpovědní tajemství – jsou nespravedlivé.

Církev může společnosti pomáhat porozumět základům demokratického, pluralitního státu. „Stát musí být tolerantní a přijímat všechna rozličná náboženství, ale na základě lidských práv a přirozeného mravního zákona,“ řekl kardinál Müller.

„My jakožto katolická církev jsme propagátory náboženské svobody, nepožadujeme ji jen pro sebe. Nejsme jakousi lobby za sebe sama, ale podporujeme toto přirozené právo, které si zaslouží každý: náboženskou svobodu odvozenou z přirozeného mravního zákona a svobodu svědomí.“

Církev také pomáhá společnosti tím, že rozvíjí a propaguje katolické sociální učení, vzdělávání a otázky práv pracujících, řekl.

V souvislosti se současnými problémy by katolíci měli dbát na to, aby si nenechali přidělovat politické nálepky konzervativců nebo progresistů, uvedl kardinál.

„Je naprosto nezbytné, abychom překonali toto rozdělení, toto schisma v Církvi i v dalších křesťanských komunitách, kde se objevuje tento problém,“ zdůraznil.

„Boží slovo je realita, která spojuje, sjednocuje všechny. Nejsme rozděleni na politické strany... všichni jsme sjednoceni v Těle Kristově, jsme údy Kristova Těla a Kristus je hlavou svého těla, kterým je Církev.“

Rozdělování na „liberální“ a „konzervativní“ katolíky, řekl kardinál Müller, „je proti Duchu Svatému... který sjednocuje Církev a je protilátkou proti rozdělování a oddělování“.

Zásadní je pokorně následovat vedení Ducha Svatého, pokračoval.

„Nikdo, dokonce ani papež nebo koncil, nemá přímou linku k Duchu Svatému, protože nedostávají žádné nové zjevení. Je jedno zjevení, které nám navždy dal Ježíš Kristus, a proto je naším základem Písmo svaté.“

„V Církvi nemůžeme vytvářet nauku nebo výklad, který by byl v rozporu s Božím slovem v Písmu svatém a s vyjádřením katolické tradice,“ zdůraznil.

Další články

Křehká svoboda svatých míst: jeruzalémský incident s latinským patriarchou

31.03.2026, RC

Jeruzalém zažil na Květnou neděli mimořádně znepokojivý incident. Izraelská policie 29. března 2026 zabránila latinskému patriarchovi Jeruzaléma kardinálu Pierbattistu Pizzaballovi a kustodovi Svaté země P. Francescu Ielpovi OFM ve vstupu do baziliky Božího hrobu, kam směřovali k bohoslužbě Květné neděle.

Mariologie: Panenství Matky Boží

30.01.2026, RC Monitor 1/2026

Dnes bych se rád věnoval ustavičnému panenství nejblahoslavenější Matky Boží. Panenství obecně je snad ve všech náboženských kulturách považováno za výraz čistoty, nedotčenosti, neporušenosti, zasvěcení. Obsah naší víry tvoří jak věci přímo zjevené Bohem, tak i skutečnosti, které z nich logicky vyplývají nebo na ně mají nepochybnou návaznost. Byla-li Maria Matkou Božího Syna a nazývaná milostiplnou, nebylo problémem uznat její neposkvrněnost, včetně jejího vlastního neposkvrněného početí v těle její matky.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Co je růženec a proč ho církev doporučuje?

03.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle tradice sahající do 13. století se počátky modlitby růžence připisují svatému Dominiku Guzmánovi, kterému se měla zjevit Panna Maria a naučit ho této zbožnosti. Později, v 16. století, papež Pius V. ustanovil jeho liturgickou památku na 7. října, den, který připomíná výročí vítězství v bitvě u Lepanta. Od té doby tuto modlitbu římští papežové neustále doporučují jako veřejnou a všeobecnou modlitbu tváří v tvář běžným i mimořádným potřebám svaté církve, národů i celého světa.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.