01.12.2019, RC Monitor 23/2019
Výsledek byl dramatický – odnesli to především profesoři a na prvním místě ředitel Bradáč, starší, slušný člověk. Několik profesorů to odneslo vyhazovem a vyhozen byl i ředitel Bradáč, jehož nahradil jakýsi Antonín Patejdl. Nevím, zda to někdo ze spolužáků věděl, ale já jsem tehdy nevěděla, že šlo o vedoucího kanceláře generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, který se angažoval v organizaci procesu Milady Horákové. Místo ředitele pražského LaGuardiova gymnázia (tehdy už pouhé „jedenáctiletky“) dostal zřejmě jako odměnu za zásluhy.
Třetina studentů našeho ročníku tehdy nebyla doporučena k vysokoškolskému studiu a když se jedna z profesorek pokoušela za mne u nového ředitele přimluvit, ten jí odsekl: „Vyloučeno. Klerikální rodina.“ Počítala jsem s tím – otec už tenkrát několik let rubal uran na příbramském lágru Bytíz. To tedy byla jedna z mých jistot.
Maturitu jsem složila na tři jedničky a jednu dvojku, na vysokou školu jsem nesměla a musela jsem nastoupit do práce. Jenže tu byl problém. Jako dcera politického vězně jsem nemohla sehnat zaměstnání, všude mě odmítli. I to byla jistota. Současně tehdy platilo, že každý občan musel mít zaměstnání, což mu zaměstnavatel musel potvrdit razítkem v občanském průkazu na straně 14 (občanský průkaz, milé děti, byla tehdy knížka, ne dnešní kartička). Pokud bych potvrzení neměla, stala bych se příživnicí (rozuměj, prostitutkou) a octla bych se v kriminále.
Situaci zachránila moje matka. Pracovala v národním podniku Zemstav, což byla původně stavební firma Záruba a Pfeferman, a do Zárubovy firmy nastoupila před lety, kdy jako dívka z venkova přišla do Prahy, takže ji tam ještě po letech znali a mnozí se jí snažili pomoci. (Přiznám se, že i to byla jistota: většina obyčejných lidí jsou lidé slušní.) Náměstci ředitele mi důrazně sdělili, že mě přijmou jen proto, že je o to soudružka M. velmi prosila. Později mi sdělili, že mě přijali jen z dobré vůle, takže nedostanu tabulkový plat (pro technickou kresličku 600 Kčs), ale o sto korun méně. S tím jsem počítala (další jistota) a byla jsem ráda, že jsem ráda.
Pak došlo k přesunům mezi podniky a já jsem se octla v jakési pobočce ostravské firmy, což byla výhoda – pobočka byla malá a o některých věcech jsme se mohli domluvit. Když se mi naskytla nabídka na místo sekretářky na jednom z ústavů Akademie věd, kde bych mohla uplatnit své jazykové znalosti, zkusila jsem to a slušné vedení pobočky mě podpořilo za cenu vlastního postihu, protože ostravské vedení mi chtělo přestup do jiné firmy zarazit: na to mělo právo, protože s výpovědí musel dosavadní zaměstnavatel souhlasit a bez jeho propouštěcího razítka v občanském průkazu nikdo nesměl dosavadní zaměstnání opustit. Na štěstí bylo pozdě, razítko jsem už měla. Když jsem ale u nového zaměstnavatele žádala o souhlas s večerním jazykovým studiem na brněnské universitě, sdělila mi Ústavní rada, že Ústav nemá na mém studiu zájem. I na to měli soudruzi vědečtí pracovníci právo.
Dál už pokračovat nebudu. Shrnu jen, že za „socialismu“ neměl člověk právo ani změnit místo, s lidmi se zacházelo jako s balíky, které bylo možné přesouvat z místa na místo bez jejich souhlasu. To byly naše jistoty, takto jsme všichni měli práci. Takto nám bylo „lépe“, není-liž pravda, soudruzi.
Michaela Freiová
08.08.2022, RC Monitor 15/2022
Vždy, když čtu onu část Lukášova evangelia, které se bude číst tuto neděli (Lk 12. 13–21), vzpomínám, kolikrát jsem už slyšel: „To víte, teď nemám moc času na chození do kostela. Když jsem byl kluk, to jsem i ministroval, a rád, pan farář byl moc hodný... Ale teď, práce, povinnosti vůči rodině, kterou musím zajistit. A víte přece, jak je dneska všecko drahý... Už se těším na důchod, to budu mít čas...“ nebo něco podobného.
25.07.2022, Denver Catholic
Od 15. května mohou katoličtí novináři na celém světě považovat jednoho ze svých řad za svatého, protože na Svatopetrském náměstí byl kanonizován Titus Brandsma, nizozemský karmelitán, který byl v roce 1942 zabit v koncentračním táboře Dachau.
20.07.2022, RC Monitor 14/2022
Dekret Druhého vatikánského koncilu o ekumenismu shledává, že církve pocházející z protestantské reformace se vyznačují „láskou a úctou k Písmu svatému, ba téměř jeho kultem“ (Unitatis redintegratio č. 21).
18.07.2022, RC Monitor 14/2022
Poznávání roste vzájemnou blízkostí a mnoha společnými aktivitami. Právě v těchto dnech si připomínáme 105 let od událostí ve Fatimě, které nám nabízí, mimo jiné, právě výzvu Matky. Že její Syn a náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus si přeje, abychom ji (Pannu Marii) více poznávali a více milovali. Ona stále naplňuje své poslání Matky Božího Syna, tak, jako před 2000 lety, tak také stále i nyní jako Matka Církve. Vždyť Církev – to jsme my. Jsme Kristovo mystické Tělo.
01.08.2022, The Catholic Thing
Naši současní vylepšovatelé světa jsou mnohem chytřejší než staří tvůrci revolucí; naši současníci a krajané totiž vědí, že chcete-li uspět v radikálním přetváření světa, musíte svou práci dělat postupně.