Ramadánová večeře v katolickém kostele: Molenbeek hostil muslimský iftar v chrámu sv. Jana Křtitele

18.04.2025, RC, brusselstimes.com

Více než 500 lidí zasedlo v neděli ke společnému charitativnímu iftaru v kostele svatého Jana Křtitele v Molenbeeku. Akce se konala v rámci snahy městské části získat titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2030. Iftar je jídlo, kterým muslimové po západu slunce přerušují půst během posvátného měsíce ramadánu. Letos připadl začátek tohoto období na březen, tedy i na dobu křesťanského postu. I právě tato časová souhra byla zřejmě jedním z důvodů, proč se pořadatelé rozhodli umístit tuto slavnost přímo do katolického kostela.

Lidé z různých kulturních a společenských prostředí společně usedli k iftaru na oslavu prvního jarního víkendu. Z křesťanského pohledu však nelze přehlédnout, že kostel je výsostně náboženský prostor, který má sloužit ke slavení Eucharistie a uctívání Boha – nikoli k rautu jinověrcům, byť vedené dobrými úmysly.

Tuto iniciativu uspořádalo sdružení Molenbeek For Brussels 2030 ve spolupráci s místními organizacemi a obyvateli Molenbeeku. Cílem akce bylo „vyzdvihnout solidaritu a štědrost jako hodnoty hluboce zakořeněné v identitě této komunity“. Zastánci akce argumentují, že šlo o symbolické gesto mezináboženského dialogu. Vyvstává však otázka, zda tímto gestem není relativizována posvátnost sakrálního prostoru a zda se tím nenarušuje křesťanská identita, která by měla být svědectvím právě v odlišnosti a věrnosti své víře.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Tyto hodnoty solidarity a štědrosti, které se odrážejí v duchu zakátu napříč kulturami, jsou jádrem naší kandidatury. To je to, co chceme Evropě ukázat,“ uvedli Fatima Zibouhová a Jan Goossens, spolukoordinátoři iniciativy Molenbeek For Brussels 2030. Ponechme stranou, že tyto hodnoty jsou sice univerzálně sdílené, ale v křesťanské tradici mají svůj hlubší kořen ve vztahu k Bohu a nejsou pouhou kulturní nebo lidskoprávní kategorií. Během akce bylo podáváno teplé jídlo, sladkosti a nápoje, které připravili členové místní komunity a účastníci je darovali. Atmosféru během jídla doprovázela hudba v podání členů muslimských i křesťanských komunit Molenbeeku. Otázkou zůstává, zda tato forma setkání přináší skutečný duchovní dialog, nebo spíše povrchní synkretismus, v němž se rozdíly víry rozplývají v kulturní kulisy.

Deset let po pařížských útocích v listopadu 2015 a devět let po útocích v Bruselu v březnu 2016 se Molenbeek snaží překonat stigmatizaci, která některé části jeho komunity provázela, a zdůraznit bohatství své kulturní rozmanitosti. Kandidatura na Evropské hlavní město kultury je klíčovým pilířem těchto snah – ale musíme si také odpovědět, za jakou cenu a s jakým vztahem k náboženské pravdě.

Další články

Na poušť, do ticha

22.01.2026, RC Monitor 1/2026

To nám ten rok pěkně začíná, by si mohl mnohý povzdychnout při i velmi zběžném sledování světového i tuzemského dění.

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Odešel kardinál Dominik Duka OP

04.11.2025, cirkev.cz

V úterý 4.listopadu byl ve tři hodiny ráno Pánem života povolán na věčnost ve věku 82 let kardinál Dominik Duka OP, emeritní pražský arcibiskup. Pohřební mše svatá se uskuteční v sobotu 15. listopadu v 11.00. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Kondolenční kniha bude k dispozici od úterý 4. listopadu 12.00 v recepci arcibiskupského paláce.

PARTE

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.