Týden ve světě katolickýma očima - 11. 12. 2020

„Sama Smrt se třese, když se křesťan modlí, neboť ví, že každý, kdo se modlí, má spojence silnějšího než ona: vzkříšeného Krista,“ prohlásil papež při středeční generální audienci. „Smrt již byla poražena v Kristu.“

Podle Andrea Gagliarducciho vstoupil nedávným jmenováním nových kardinálů pontifikát papeže Františka do závěrečné fáze papežova projektu obnovy Církve.

Arcibiskup Georg Gänswein popřel zprávy, že Benedikt XVI. ztratil hlas. Benediktův hlas je však již delší dobu „velmi slabý a tenký“, upřesnil Gänswein.

„Evropská unie jde po katolících,“ tvrdí profesor Jan Chodakiewicz s poukazem na roztržku mezi EU na jedné straně a Polskem a Maďarskem na straně druhé. „Vypadá to jako spor o rozpočet, který Varšava a Budapešť odmítají podepsat. V podstatě však jde o střet postmodernismu na jedné straně a tradicionalismu na straně druhé. Brusel se snaží brutálně diktovat svá sociálně-inženýrská schémata Polákům a Maďarům, kteří toto nevybíravé chování pokládají za porušení své státní svrchovanosti,“ domnívá se Chodakiewicz. „Poláci a Maďaři nejsou žádní rasisté či sex-fobové libovolného druhu. Jen se brání proti zločinným důsledkům módních ideologií, které EU vzala za své: ideologií, které se zásadně podepsaly na rozvratu západní Evropy,“ tvrdí tento americký profesor.

Známé kanadské pro-life aktivistce Mary Wagnerové, která strávila téměř šest let v kanadském vězení za své pro-life aktivity (např. rozdávání rudých růží ženám v čekárně potratové kliniky) se podařilo předložit otázku práv nenarozených dětí kanadskému Nejvyššímu soudu. Wagnerová tvrdí, že kanadský trestní zákon, který stanoví, že „dítě se stane lidskou bytostí ve smyslu trestního zákona, v okamžiku, kdy živé zcela opustí tělo matky“, je v rozporu s kanadskou Listinou práv a svobod. Spor se týká toho, zda zájmeno „každý“, použité ve formulaci práv osob v Listině, se vztahuje opravdu na všechny biologicky lidské jedince, tj. i na ty nenarozené.

Slovenský magazín Postoj zveřejnil překlad článku bývalého Sekretáře pro veřejné záležitosti Konference biskupů Spojených států Russella Shawa, který shrnuje problematickou situaci ohledně připuštění pravděpodobného budoucího prezidenta Joe Bidena ke svatému přijímání. „Dokonce i když člověk nesouhlasí s odhodláním kardinála Gregoryho ’neodchýlit se‘ od vysluhování přijímání obhájci potratů Joe Bidenovi, měl by dokázat pochopit situaci, v níž se nový kardinál nalézá. Nebylo by lehké kritizovat prezidenta Spojených států ve věci náboženské praxe, nebo mu dokonce odpírat přijímání. Navíc je možné, že biskupové, a nebylo jich málo, kteří se Bidenovi a jemu podobným celé ty roky přizpůsobovali, místo aby jim připomínali – v soukromí, slušně, ale důrazně, v rámci výkonu svého pastoračního úřadu – že se strašlivě, katastrofálně mýlí a ohrožují svoji věčnou spásu, dnes nesou větší zodpovědnost než samotní propotratoví politici. Z pastoračního hlediska bude inkluzivní přístup ’otevřeného domu‘ velmi obtížné reformovat, neboť mnozí vnímají svaté přijímání tak, jako kdyby dostávali sušenku a šálek čaje…“ píše Shaw.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Mezitím se k problému vyjádřil americký arcibiskup Charles Chaput v článku zveřejněném v magazínu First Things. „Nejde o politickou záležitost, a ti, kdo ji takto popisují, buď nevědí, o čem mluví, anebo záměrně matou. Jde o věc výlučné zodpovědnosti biskupů před Pánem za neporušenost svátostí. A k tomu přistupuje naléhavá pastorační starost o spásu jistého člověka. Přinejmenším má každý biskup povinnost tyto klíčové mravní otázky a destruktivní dopad nehodného přijímání s veřejně působícími osobami, které jednají v rozporu s učením Církve, probrat v soukromí. Svaté přijímání není právo, nýbrž dar a výsada; a pokud jde o ’práva‘, společenství věřících má přednostní právo na neporušenost své víry a praxe,“ píše emeritní arcibiskup.

George Weigel, známý životopisec Jana Pavla II., referuje o reakci kardinála Camilla Ruiniho (bývalého římského papežského vikáře Jana Pavla II.) na zpochybňování svatosti Jana Pavla II. s ohledem na skutečnosti zveřejněné v McCarrickově zprávě. „Ti, kdo vznášejí toto obvinění, jsou ’zaslepeni předsudky a nevědí, o čem mluví.‘ Kardinál následně hovořil o svém ’těsném kontaktu‘ s polským papežem trvajícím po dvě dekády a o tom, jak ’byl od počátku ohromen intenzitou papežovy modlitby: zcela… se do ní ponořil… a nic z toho, co se dělo kolem, ho nerozptylovalo,“ shrnuje Weigel kardinálovu reakci.

„Proč už to mediální kritici kardinála Pella nenechají plavat?“ ptá se Michael Cook v reakci na neschopnost Pellových kritiků ani po Pellově očištění před Nejvyšším soudem z obvinění ze sexuálního zneužívání připustit jeho nevinu a vysvětluje ji psychologicky jako tzv. „True-believer syndrome“: kognitivní poruchu, kdy osoba nadále věří v nějakou paranormální skutečnost či událost (např. návštěvu mimozemšťanů), přestože bylo dokázáno, že k ní nedošlo.

Münsterský biskup Felix Glenn vede kanonické vyšetřování proti kolínskému arcibiskupu, kardinálu Reineru Maria Woelkimu, podle pravidel stanovených v motu proprio Vos estis lux mundi. Woelki byl místním tiskem obviněn z krytí sexuálního zneužívání. Kardinál hodlá obviněním čelit; podle církevního právníka Thomase Schüllera však bude muset tak jako tak rezignovat, a kdyby tak učinil neprodleně, „velmi by tím prospěl jak sobě, tak arcidiecézi, a ušetřil by si velmi nepříjemné vyšetřování, které podle církevního práva nevyhnutelně musí následovat.“

Zatímco někteří katoličtí moralisté se domnívají, že je v principu přípustné použít vakcínu, která byla pouze testována na buňkách získaných z potracených dětí (ale tyto buňky nebyly použity při její výrobě), biskup texaského Tyleru Joseph Strickland nesouhlasí: „Naléhavě vás vyzývám, abyste odmítli každou vakcínu, která využívá ostatky potracených dětí, ať už při výzkumu, testování, vývoji či výrobě,“ píše ve svém oficiálním stanovisku.

Peter Kwasniewski podává dvě odpovědi na otázku, proč číst Bibli: odpověď lidskou, a odpověď víry.

V roce 2022 bude dokončen projekt nahrávky kompletního existujícího repertoáru gregoriánského chorálu. Od března 2019 pořizuje americký hudebník John Anderson nahrávky liturgického zpěvu kontemplativních benediktinek z kláštera Notre-Dame de Fidélité v provensálském Jouques. Nahrávky budou k dispozici zdarma například skrze aplikaci pro smartphone.

Václav Girsa, památkový architekt, a vedoucí Ústavu památkové péče na FA ČVUT se s odstupem času ještě jednou z odborného hlediska vyjádřil k obnově pražského Mariánského sloupu. Pokud jde o architekturu sloupu, říká Girsa: „V případě Mariánské statue byla zásadně důležitá existence většího počtu dobových fotografií, které umožnily s využitím fotogrammetrické metody získat spolehlivě přesné plány zbořené architektury. Složitý proces umožnil na základě digitalizace vytvoření přesných podkladů. Důležitou roli hrály také informace, vytěžené z písemných pramenů v kombinaci s oměřením původní korintské hlavice, rohových sloupků, částí balustrády, soklů soch – tedy originálních částí, uložených v Lapidáriu Národního muzea. Další podmínkou opodstatněnosti vědecké rekonstrukce představuje schopnost přesné reprodukce díla v materiálu i detailním opracování podle originálu. K tomu v našem případě sloužilo nejen studium torzálních částí originálu, ale studium písemných pramenů a dobových analogií, včetně informací, vytěžených studiem z existujících děl sochaře Bendla Jak vyplývá z výše uvedeného, rekonstrukce architektury zcela splňuje kritéria pro přesnou, vědeckou rekonstrukci, dokonce s možností dílčího uplatnění originálních prvků in situ.“

K sochařské části se pak Girsa vyjadřuje následovně: „Na rozdíl od architektonické části, jednoznačně modelované, oměřitelné a na základě získání exaktního detailního podkladu ve věrné podobě obnovitelné, u sochařských děl tyto podklady k reprodukci původní podoby nestačí. Leda pro něco, co bychom mohli označit jako nápodobu, parafrázi. A to by obnovu takto významného uměleckého díla ve středu městské památkové rezervace rozhodně neopodstatňovalo. Taková situace zde však nebyla. V Lapidáriu Národního muzea je deponována podstatná část původních soch, byť v poškozeném stavu. Odebrání formy originálu sochy Panny Marie umožnilo vytvoření přesného sádrového modelu, na kterém bylo dořešeno věrohodné domodelování chybějících detailů, především sepnutých Mariiných dlaní. Přenesení sítě bodů ze sádrového odlitku pomocí tečkovacího stroje umožnilo vysekáním v kameni vytvoření precizní sochařské kopie. Zodpovědný přístup přípravy a velká zkušenost sochaře restaurátora byly zárukou docílení velmi přesné podoby původního díla. Obdobnou metodou je také reálné vytvoření solidních sochařských kopií ostatní sochařských prvků na soklech v podnoži statue.“ A Girsa uzavírá: „Solidní a z hlediska památkové péče akceptovatelný přístup k obnově obou složek byl objasněn. Stručně řečeno obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí je velkým počinem a bezesporu dobrou vizitkou naší památkové péče.“

Lukáš Novák