Inspirovat se svatokrádežníkem

Důvodem není ani tak veřejná funkce, ale, což pan senátor ve své stížnosti neuvádí, to, co ve své funkci koná, tedy podpora potratů a eutanázie. Problematika takovéhoto dvojího života se, myslím, netýká pouze katolických politiků v USA, ale nejspíše i evropských, potažmo českých. Jeden z mých belgických spolubratří nedávno napsal: „Když bylo v parlamentu EU uznáno zabíjení dětí v děloze jako ’lidské právo‘, byla zničena každá známka lidské společnosti, Když ani ten nejzranitelnější lidský život v jeho výjimečné svatyní již není považován za posvátný, pak už není nikdo v bezpečí.“

Z událostí v Americe je patrné, že tato Cervantesova výzva přináší své ovoce. Biskup Konderla z Tulsy v Oklahomě ve svém pastýřském listě Pane, nejsem hoden píše: „Je logické, že každý, kdo podporuje potrat, je rozhořčen, že nemůže ke sv. přijímání. Tiché schvalování těžkého hříchu otupuje svědomí a schopnost uznat přítomnost Pána v eucharistii. Pokud někdo nevěří, že přijímá Pána, pak je pro něj téměř nemožné uvěřit, že jeho duše je díky spolupráci na takovém smrtelném hříchu v nebezpečí věčného zatracení.“

Modleme se tedy i my za církevní autority, aby všichni biskupové, kněží i jáhnové byli stejně odvážní, jako ti, kteří mají odvahu nepodat svaté přijímání těm, o kterých je veřejně známo z jejich podpisů, hlasování v parlamentech i jinde na veřejnosti, že podporují potraty a jiné těžké hříchy. Ale i za politiky samotné, aby měli odvahu změnit své hříšné smýšlení a mohli přistupovat ke sv. přijímání vždy s čistou duší. Vždyť o spásu duší jde především.

P. Evermod Jan Sládek O.Praem.