Dívejme se Pánu do tváře

20.01.2025, RC Monitor 1/2025

Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.

Tátův děda, sedlák ze Slovácka, měl koně, tedy než mu je v padesátých letech sebrali. Jeden z nich byl plnokrevný hřebec, krásný, ale divoký, nikdo kromě pradědy se k němu nesměl přiblížit, i ve stáji řičel a kopal, že se ho lidé báli – prý býval i zlý. Stalo se to po válce, táta byl tenkrát maličký, hrál si na dvoře stavení a dospělí se věnovali svému. Po čase si všimli, že dítě na dvoře už není. Začali ho hledat a ve dveřích stáje strnuli hrůzou: malý kluk vlezl do stání k tomu divokému koni! Batolil se kolem něj, tahal ho za žíně na ocasu, drbal na břiše, chytal za nohy a strkal mu prstíky do nozder, sem tam zakopl a svalil se do slámy mezi jeho okovanými kopyty – trnuli, kdy se kůň vztekne a kluka skope k smrti, neměl by šanci.

Jenže nic takového se nestalo. Divoký hřebec trpělivě stál, nechal si všechno líbit, opatrně zvedal nohy a ustupoval, aby dítě nepřimáčkl ke stěně, aby si neublížilo... Co se s ním stalo? Poznal mládě? Probudil se v něm „otec“ a ochránce? Vycítil tu naprostou zranitelnost? Bezelstnou odvahu dítěte? Přestal se sám bát?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Vzpomněl jsem si na to, když jsme letos v kostele stavěli Betlém – Bůh k nám poslal svého Syna. Své milované Dítě nechal přijít do naší stáje, do našeho světa, krásného i pokopaného všemi možnými vzteky a bolestmi, nechal ho narodit se nám, s našimi ryzími touhami a talenty i zlobou, strachy, sobectvím a hříchy.

Nad naším kamenným či divokým srdcem totiž nakonec nemá trvalou moc přesvědčování druhých ani sebepevnější uzdy či ohrady kolem... to jen Bůh, jako Dítě i Ukřižovaný, přicházející v odzbrojující zranitelnosti i bezelstné odvaze, v Betlémě jako před Pilátem, Vzkříšený.

Dává nám setkat se se svou Svatostí – ona září, dává život, probouzí zodpovědnost, je tak krásná a pravdivá, svobodná, ryzí, spravedlivá a dobrá, že si získává lidská srdce a táhne všechno k sobě. To je zázrak modlitby, slov Písma, svátostí i zázrak setkání s Božími lidmi, zázrak služby bližnímu a dobrého díla.

Epifanie, odhalená tvář našeho Pána stojí na začátku všech cest spásy. Dívejme se Pánu do tváře a jděme za ním v tomto Svatém roce.

P. Mgr. Jan Kotas S.L.L.

Další články

Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Nechat se spoutat a pozřít Láskou

02.10.2025, RC Monitor 18/2025

Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.

U volební urny hledáme zástupce, ne spasitele

30.09.2025, RC Monitor 18/2025

Moravský kněz Jan Topenčík ve svém pořadu Z deníku venkovského faráře kdysi vzpomínal, jak se jako malí kluci za první republiky smáli starobylé střelné modlitbě: „Aby Pán Bůh potentátům rozum zachovati ráčil.“ Když se dnes, pár týdnů před volbami do poslanecké sněmovny, podíváme na českou politickou scénu, zdá se, že jsme na tuto modlitbu zapomněli až příliš snadno.

Z tesařské dílny až na oltář světa

23.06.2025, librinostri.catholica.cz

Je tichá noc. Betlém odpočívá, ponořen do sladkého spánku – i Svatá rodina. Náhle však Josef procitá: zjevuje se mu anděl a přikazuje, aby ještě té noci uprchl do Egypta a ochránil život malého Ježíše. Bez přípravy, bez otálení, vydává se Svatá rodina na dalekou cestu do cizí země, obývané pohanským národem. Panna Maria tiše sedí na oslíku, v náručí drží Božské Dítě, po jejím boku kráčí Josef. Klid na jejich tvářích prozrazuje odevzdanost – tuto náhlou zkoušku svěřují nebeskému Otci pro spásu lidí.

Víra zkoušená ohněm: pohled na biblický základ očistce

07.11.2025, National Catholic Register

Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.