Dívejme se Pánu do tváře

20.01.2025, RC Monitor 1/2025

Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.

Tátův děda, sedlák ze Slovácka, měl koně, tedy než mu je v padesátých letech sebrali. Jeden z nich byl plnokrevný hřebec, krásný, ale divoký, nikdo kromě pradědy se k němu nesměl přiblížit, i ve stáji řičel a kopal, že se ho lidé báli – prý býval i zlý. Stalo se to po válce, táta byl tenkrát maličký, hrál si na dvoře stavení a dospělí se věnovali svému. Po čase si všimli, že dítě na dvoře už není. Začali ho hledat a ve dveřích stáje strnuli hrůzou: malý kluk vlezl do stání k tomu divokému koni! Batolil se kolem něj, tahal ho za žíně na ocasu, drbal na břiše, chytal za nohy a strkal mu prstíky do nozder, sem tam zakopl a svalil se do slámy mezi jeho okovanými kopyty – trnuli, kdy se kůň vztekne a kluka skope k smrti, neměl by šanci.

Jenže nic takového se nestalo. Divoký hřebec trpělivě stál, nechal si všechno líbit, opatrně zvedal nohy a ustupoval, aby dítě nepřimáčkl ke stěně, aby si neublížilo... Co se s ním stalo? Poznal mládě? Probudil se v něm „otec“ a ochránce? Vycítil tu naprostou zranitelnost? Bezelstnou odvahu dítěte? Přestal se sám bát?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Vzpomněl jsem si na to, když jsme letos v kostele stavěli Betlém – Bůh k nám poslal svého Syna. Své milované Dítě nechal přijít do naší stáje, do našeho světa, krásného i pokopaného všemi možnými vzteky a bolestmi, nechal ho narodit se nám, s našimi ryzími touhami a talenty i zlobou, strachy, sobectvím a hříchy.

Nad naším kamenným či divokým srdcem totiž nakonec nemá trvalou moc přesvědčování druhých ani sebepevnější uzdy či ohrady kolem... to jen Bůh, jako Dítě i Ukřižovaný, přicházející v odzbrojující zranitelnosti i bezelstné odvaze, v Betlémě jako před Pilátem, Vzkříšený.

Dává nám setkat se se svou Svatostí – ona září, dává život, probouzí zodpovědnost, je tak krásná a pravdivá, svobodná, ryzí, spravedlivá a dobrá, že si získává lidská srdce a táhne všechno k sobě. To je zázrak modlitby, slov Písma, svátostí i zázrak setkání s Božími lidmi, zázrak služby bližnímu a dobrého díla.

Epifanie, odhalená tvář našeho Pána stojí na začátku všech cest spásy. Dívejme se Pánu do tváře a jděme za ním v tomto Svatém roce.

P. Mgr. Jan Kotas S.L.L.

Další články

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Srdce našeho Pána Ježíše Krista

27.06.2025, RC Monitor 12/2025

Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.

Z tesařské dílny až na oltář světa

23.06.2025, librinostri.catholica.cz

Je tichá noc. Betlém odpočívá, ponořen do sladkého spánku – i Svatá rodina. Náhle však Josef procitá: zjevuje se mu anděl a přikazuje, aby ještě té noci uprchl do Egypta a ochránil život malého Ježíše. Bez přípravy, bez otálení, vydává se Svatá rodina na dalekou cestu do cizí země, obývané pohanským národem. Panna Maria tiše sedí na oslíku, v náručí drží Božské Dítě, po jejím boku kráčí Josef. Klid na jejich tvářích prozrazuje odevzdanost – tuto náhlou zkoušku svěřují nebeskému Otci pro spásu lidí.

Francouzští biskupové odsuzují schválení zákona o eutanazii a vyzývají k milosrdným alternativám

30.06.2025, Catholic News Agency

Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.

Mladí Britové stále více pro život

10.12.2025, The Catholic Herald

Počet žen mladších osmnácti let, které v Anglii a Walesu usilovaly o potrat, klesl za posledních deset let téměř na polovinu a mezi mladými Brity významně narůstají pro-life postoje. Údaje z roku 2022, tedy nejnovější data, která jsou k dispozici, vykazují prudký pokles počtu žen mladších 18 let, které podstoupily interrupci. V roce 2012 to bylo 12,8 na 1000 žen, zatímco do roku 2022 jejich počet klesl na 7,5, což je pokles o 41,1 procent. Projevuje se zde celkový pokles míry početí, která v roce 2021 činila 13,2 na 1000 žen, což představuje výrazný pokles oproti 30,9 v roce 2011.

Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.