Proč se modlit ke svatému Josefu Freinademetzovi

05.10.2021, Corrispondenza Romana / RC Monitor 18/2021

Málokdo se modlí ke svatému Josefu Freinademetzovi, neboť jen málokdo zná tohoto svatého misionáře, který si v dnešní situaci zaslouží naši oddanost.


Josef se narodil v Oies ve Val Badia, v podhorské vesničce uprostřed luk a lesů, 15. dubna 1852. Pocházel ze selské rodiny, v níž panovala hluboká víra. Byl Tirolan či přesněji Ladin, poddaný rakousko–uherskému císaři Franzi Josefovi. Ladinové jsou jazykovou skupinou žijící v některých dolomitských údolích pod správou bressanonské diecéze. Právě v Bressanone, v malém jihotirolském městečku, byl Josef vysvěcen na kněze 25. července 1875. Postupně v něm dozrálo rozhodnutí stát se misionářem a vstoupil do Společnosti Božího Slova, kterou o několik let dříve založil svatý Arnold Janssen (1837–1909).

2. března 1879 obdržel misionářský kříž od papeže Lva XIII, nechal za sebou svůj rodný kraj, jedno z nejkrásnějších míst na světě a vydal se do Číny s tím, že se do Evropy již nikdy nevrátí. Svoji misii konal především v oblasti jižního Shandongu. Čína se pro něj stala bitevním polem a Josef byl rozhodnut napnout všechny síly k tomu, aby došlo k obrácení lidu, jenž ještě nepoznal pravého Boha. „Už jsem více Číňan než Tirolan, chci zůstat Číňan i v ráji,“ píše 9. února 1892.

V roce 1899 vypuklo povstání boxerů, tajné protikřesťanské společnosti podporované pekingským dvorem vedeným vládkyní Cixi (1835–1908). Válka rozpoutaná proti západní přítomnosti v Číně, začala právě v Shandongu v červnu 1900 a trvala do září 1901. Tisíce katolíků podstoupilo mučednickou smrt. Mezi nimi i františkánští biskupové svatý Antonino Fantosati, apoštolský vikář jižního Hunanu a svatý Gregorio Maria Grassi, apoštolský vikář severního Shansi, který byl zabit společně se svým pomocným vikářem svatým Francescem Fagollou. Otec Freinademetz neopustil své poslání a postavil se odvážně ke své smrti. 6. července 1901 napsal bratřím a sestrám: „Nebezpečí minulého roku byla tak mnohá a silná, že skoro všichni, i naši misionáři, mě již považovali za ztraceného. Nebyl jsem hoden mučednictví, jako mnozí jiní, o nichž jste slyšeli, jak byli zabiti – čtyři biskupové, okolo čtyřiceti misionářů a patrně dvacet až třicet tisíc křesťanů. Jaké pronásledování, jaké hrůzy, jaké mučení! Ani si nedokážete představit co museli vytrpět tito křesťané.“

Během krátké doby se vytvořil spolek osmi národů, vpadl do Číny a obsadil Peking. Misie v Shandongu se mohly obnovit a otec Freinademetz byl jmenován provinciálem verbistických misionářů. Poslední léta jeho života byla bolestně poznamenána sporem s jeho spolubratrem, s nímž kdysi nastoupil do misie, Johannem Baptistou Anzerem (1851–1903). Měl silné výhrady k jeho chování a nedokázal se s ním smířit.

Otec Freinademetz sestavil dokument, který obsahoval několik bodů žaloby proti jednání svého nadřízeného. Kongregace de Propaganda Fide předvolala biskupa Anzera do Říma, kde v roce 1903 zemřel. Nový biskup se měl jmenovat Josef Freinademetz, ale kardinál Kopp, hlavní wroclawský biskup, proti němu přednesl protest německé vlády, protože otec Freinademetz byl Rakušan. Misionář neskrýval své zklamání: „Ne však proto, že se nemohu stát biskupem – snad nikdo jiný než já ví o neslučitelnosti tohoto úřadu a mého smýšlení, což říkám z hloubi mého srdce – nýbrž proto, že jsem byl z úřadu vyloučen z principu.“

18. ledna 1907 slavila misie v jižním Shandongu své stříbrné výročí. Otec Freinademetz ho bilancoval následně: „Před 25 lety jsme začínali se 158 křesťany. Dnes máme 40 000 pokřtěných a stejně tolik katechumenů. Pán se skutečně dobrý.“

Heroický misionář viděl okolo sebe vyrůstat křesťanské společenství téměř z nicoty. Stavby kostelů, domů, kaplí; cesty po řekách a horách; kázání a katechetická výuka, udílení křtů a všech ostatních svátostí – to nemělo za cíl jen obrácení jednotlivých duší, ale pokřesťanštění celého národa, ve shodě s onou plantatio Ecclesiae, která je, jak poznamenal Jan Pavel II, dílem jak svátostným tak i institucionálním: „Především je nutné snažit se zakládat v každém místě křesťanské komunity, které jsou znamením boží přítomnosti ve světě a které rostou až se z nich stanou církve...Tato fáze církevních dějin, jež se nazývá plantatio Ecclesiae, není ukončena, naopak, v mnohých lidských sdruženích musí nalézt teprve svůj počátek“ (Encyklika Redemptoris Missio ze 7. prosince 1990).

V roce 1907 propukla v Číně epidemie tyfu. Otec Freinademetz, který se obětavě staral o nemocné, se nakazil a jeho stav se rychle zhoršoval. V jednom dopisu spolubratřím píše: „Umírám v plné důvěře v milosrdenství božího Srdce, v přímluvu Mariinu, Matky Jeho i mojí a ve svatého Josefa, mého patrona a ochránce dobré smrti. Kéž se opět znovu shledáme v nebi ve věčné jednotě a jednou provždy.“

Otec Josef Freinademetz zesnul v Taikii v ústředním domě Verbistů 28. ledna 1908 v padesáti šesti letech svého života. Jeho tělo bylo pohřbeno v čínské zemi. O 45 let později se bývalá Říše Středu stala komunistickou Čínou pod vedením Mao Ce tunga. Jeho hrob je dnes cílem poutí a poutě míří i do jeho rodného domu ve Val Badia. Pavel VI. blahořečil otce Freinademetze v roce 1975 a Jan Pavel II ho svatořečil 1. října 2003 společně se zakladatelem jeho institutu Arnoldem Janssenem. Kardinál Thomas Tien Ken-sin (1898–1967) ze Společnosti Božího Slova, který byl v roce 1947 zvolen Piem XII. pekingským arcibiskupem, ale který byl pak nucen uprchnout do exilu, si v sobě navždy uchoval vzpomínku na misionáře, jehož poznal v době, kdy vykonával funkci rektora semináře. Podal toto svědectví: „Zdálo se, že ho nemůže nic rozptýlit. Byl velkým mužem modlitby.“ Otec Divo Barsotti, který mu byl oddán, napsal, že žil své misionářské poslání „s heroickým sebeobětováním, nasazoval se bez míry kvůli spáse onoho lidu, který mu Bůh svěřil“ (Giuseppe Freinademetz, Un cristiano felice, Memi 2014, s. 36).

Od otce Freinademetze se zachovalo asi sedmdesát italsky a německy psaných dopisů adresovaných rodině a kněžím ve Val Badia. Tato korespondence má mimořádnou hodnotu, protože nás vede k uvědomění, v čem spočívá misionářský duch v Církvi a především k pochopení, co znamená být svatým. Životní program verbistického misionáře je shrnut v jednom dopisu z 28. dubna 1879: „Nejsem zde z rozmaru anebo proto, abych se obohatil zlatem či stříbrem, nýbrž abych získal duše vykoupené předrahou krví Boha, abych vedl boj s ďáblem a peklem a strhl k zemi chrámy falešných bohů a na jejich místě vztyčil dřevo kříže, aby nešťastní pohané, kteří jsou také našimi bratry, poznali lásku ukřižovaného Boha, svatého Srdce Ježíše, nejsvětější Marie.“

Pro otce Freinademetze však představoval největší problém mravní úpadek Západu. „Největší metla pro nás a pro nešťastné Číňany počíná být tolik dokonale zkažených Evropanů bez víry, kteří nyní začínají zaplavovat Čínu. Jde sice o křesťany, jsou však horší než pohané; nestarají se o nic jiného než o vydělávání peněz a honí se za všemi světskými slastmi“ (28. května 1902). „Časy jsou smutné“ a „bezbožnost útočí na celý svět“, píše 25. června 1905. Na úplném sklonku svého života, 23. ledna 1907, ještě píše: „Číňané nejsou nepřátelé křesťanského náboženství a pokud by byla Evropa dosud křesťanská, jak by mohla a měla být, jsem pevně přesvědčen, že celá Čína by se stala křesťanskou. Jaký triumf pro Svatou Církev! Ale vítr, který vane z Evropy, je velmi chladný a nepříznivý a proto je třeba se obávat, že nešťastní Číňané zůstanou pohany a stanou se ještě horšími než pohané. Je třeba se velmi modlit.“

Jestliže Čína dvacátého století postavila evangelium Marxe a Lenina proti evangeliu Krista, zodpovědnost za to nese především Západ. Výzva svatého Josefa Freinademetze k usilovným modlitbám za Čínu nabývá na ještě větší naléhavosti a nutnosti v dějinném údobí, v němž se nejvyšší církevní autority obrátily zády k misijní epoše a snaží se o neblahou dohodu s komunistickou Čínou, která dnes rozlévá svůj jed po celém světě. Svěřme tedy naše modlitby svatému Josefu Freinademetzovi.

Roberto de Mattei
Přeložil Roman Cardal


Další články


Čestný je člověk, když…

10.01.2022, librinostri.catholica.cz

Člověk je veliký, má-li pravé mravní hodnoty a vlastnosti, dovede-li být skutečným hrdinou v dobrých činech a vlastnostech.

Požehnané a radostné Vánoce

24.12.2021, RC

Vážení čtenáři, naši podporovatelé, když vstupujeme do nového roku, je to vždy s přáním, abychom Vám přinášeli dobré čtení třeba k podvečernímu čaji nebo ke sklence vína po nešporách. Děkujeme za Vaši přízeň v tomto nesnadném roce, děkujeme za Vaše dary. Přejeme Vám požehnané a radostné Vánoce, vždyť se nestalo nic menšího, než že se nám, nám narodil Spasitel. Bůh má svět pevně ve svých rukou. Přejeme Vám důvěru, naději a plnost Božího požehnání.

Jiří Strach: Když se podíváte do historie Církve, vždycky se to mlelo

20.12.2021, RC Monitor 24/2021

Oslovili jsme pana Jiřího Stracha, věhlasného českého režiséra a herce, s prosbou o rozhovor. Měl být vánoční, ale nakonec „Lotrando mudruje“ s láskou, zkušeností a nabytou životní moudrostí o mnohých dalších dosti podstatných věcech. Však posuďte sami.

Krize dneška podstatně souvisí s krizí kněžství

05.01.2022, National Catholic Register / RC Monitor 24/2021

Autor říká, že ve své nové knize chce vyjádřit svou lásku ke kněžím a povzbudit jak ty, kteří zápasí, tak ty, kdo se ve svém povolání cítí být silní. Kardinál Robert Sarah vyzývá v nové knize katolické kněze k duchovní obnově a tvrdí, že tato obnova nepřijde prostřednictvím strukturálních změn, nýbrž znovuobjevením kněžského poslání a identity jako Kristovy přítomnosti ve světě.

Biskup Kročil: Zoufat si nebo hledat pomoc?

17.01.2022, RC Monitor 1/2022

S velikými rozpaky jsme se rozloučili s uplynulým rokem, charakterizovaným mnohými zvraty. Poslední den v kalendářním roce, jak je tomu dobrým zvykem, jsme děkovali Bohu za vše, co jsme mohli prožít a chválili jej zpěvem Te Deum. Nyní vstupujeme do nového roku, který bude i nadále poznamenán dopady pandemie, která bude i nadále otvírat velké nejistoty v oblasti ekonomické i společenské. Na začátku roku jsme svěřili naše životy i naše farnosti pod ochranu Panny Marie.

Úvaha konvertity nad synodální cestou

22.12.2021, RC Monitor 24/2021

Jsem konvertita. Přiznávám, že na počátku mého života z víry nestálo žádné dramatické obrácení, ale obyčejná lidská potřeba sdílení a porozumění. Zkrátka jsem doufala, že ve společenství věřících najdu lidi chápavější a hodnější, než tam „venku“. Během let klopýtání a hledání jsem pochopila, že i v církvi jsou jen lidé, ale že stojí za to v ní žít, protože je něčím daleko víc než jen lidskou institucí. Že je dílem Trojjediného Boha, který ji sytí láskou Svého Syna, a oživuje Svým Duchem. Přijala jsem Ježíše Krista jako Pána svého života a církev jako svůj domov.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.