Týden ve světě katolickýma očima - 6. 10. 2021

Gagliarducci cituje papežova slova z předmluvy. Papež je vděčný autorům, že „explicitně poukazují na hlubokou souvislost současného sociálního magisteria s tezemi Druhého vatikánského koncilu,“ která totiž někdy „není na první pohled patrná“. „V dějinné situaci Latinské Ameriky, ve které jsem byl pohroužen,“ vysvětluje papež, „jsme dýchali církevní atmosférou, která si nadšeně přivlastnila teologické, eklesiální a duchovní vhledy Koncilu, inkulturovala je a aplikovala. Koncil se stal horizontem naší víry, našeho jazyka a naší praxe – to znamená, že se záhy stal naším církevním a pastoračním ekosystémem, přitom jsme však neměli ve zvyku často citovat koncilní dekrety či se zaobírat spekulativními reflexemi. Koncil se promítl do způsobu, jak jsme byli křesťany a jak jsme byli Církví, a během mého života vyšly mé náhledy, postoje a spiritualita z inspirace naukou Koncilu. Proto nebylo příliš třeba Koncil citovat.“ Ovšem dnes se situace zásadně změnila, a proto „je nutné zvýslovnit klíčové pojmy koncilu, základy jeho argumentace, jeho teologický a pastorální horizont, použité metody a argumenty.“ Podle Gagliarducciho tedy papež na kritiku svého magisteria odpovídá, že „všechno přímo vychází z Koncilu“, přičemž nejlépe prý byl koncil pochopen a přijat právě v Jižní Americe – takže jihoamerická teologie se má stát „pramenem teologie“.

Otec Zuhlsdorf připomíná, že 4. října bylo druhé výročí kontroverzní ceremonie ve Vatikánských zahradách za přítomnosti papeže, označované kritiky za uctívání pohanské bohyně Pačamamy. Zuhlsdorf poskytuje více než hodinový videozáznam celé akce, umožňující učinit si vlastní obrázek.

Hannah Brockhausová shrnuje hlavní obecná fakta ohledně rozsáhlého procesu s kardinálem Becciù a dalšími obviněnými, jehož druhé stání začalo v úterý v Římě. V dalším článku pak referuje o obsahu úterního jednání, které se především zabývalo námitkami obhajoby, že obžalovaní neměli možnost seznámit se se všemi důkazy obžaloby. Hrozí tak, že obžaloba bude záhy zamítnuta z procedurálních důvodů. Právníci obhajoby hrozí, že pokud se tak nestane, hodlají zpochybnit důvěryhodnost vatikánského trestního soudnictví jako takového, mimo jiné proto, že vatikánští soudci nemohou být pokládáni za nezávislé vzhledem k tomu, že byli ustanoveni papežem a přísahali mu věrnost. „Je ironií osudu, že kardinál Angelo Becciù, který vždy trval na své naprosté oddanosti papeži, by mohl být osvobozen na základě toho, že vatikánští soudci budou shledáni oddanými papeži,“ komentuje JD Flynn.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

Tři příslušníci vatikánské Švýcarské gardy rezignovali, neboť se odmítli podřídit povinnosti gardistů nechat se očkovat proti covidu-19. Další tři gardisté byli suspendováni, dokud nebudou plně očkováni.

The Pillar v pěti bodech shrnuje dění na třídenním zasedání německé Synodální cesty ve Frankfurtu, jehož cílem bylo stanovit témata, o nichž se bude jednat na příštích setkáních: (1) Poměrem hlasů „94 pro, 86 proti a 15 se zdrželo“ byl (po nejasnostech, jak tento výsledek interpretovat) schválen pozměňující návrh preambule budoucího závěrečného dokumentu, požadující, aby synoda přiznala centrální roli evangelizaci. (2) 168 z 214 delegátů podpořilo text volající po „přezkoumání“ nauky Církve o sexuální morálce, včetně požadavku žehnání stejnopohlavním párům. (To v jiném článku komentuje J. Pokorsky: „Němečtí biskupové se spojili s vlky.“) (3) Aby byly závěry synody závazné, musí získat dvoutřetinovou většinu mezi německými biskupy; v současných hlasováních se však nezjišťuje, které hlasy pocházejí od biskupů, takže není jasné, jaký je většinový názor německých biskupů. (4) Biskup Bätzing označil za nedorozumění zprávy německých médií, podle nichž shromáždění odhlasovalo záměr zrušit v Církvi svátostné kněžství: podle Bätzinga se pouze diskutuje o tom, jak novým způsobem vykreslit podobu kněžství, aby byla v souladu s teologií podporující univerzální kněžství věřících. (5) Před koncem jednání přestalo být shromáždění usnášeníschopné, neboť je mnozí delegáti postupně opouštěli, a bylo proto předčasně rozpuštěno.

„Po léta byli němečtí katoličtí vůdcové svědky masového exodu z kostelních lavic, jak se stovky tisíc katolických laiků vytrácely z Církve. A nyní byli nuceni prodloužit lhůtu Synodální cesty, protože se desítky zasvěcenců vytratily ze synodálního shromáždění,“ komentuje Phil Lawler.

Spoluzakladatel americké „Koalice pro zrušené kněze“ (Coalition for Canceled Priests) John P. Lovell vysvětluje, o co jde: „Zrušený kněz není kněz, který spáchal nějaký vážný zločin či kanonický delikt. Zrušení kněží jsou ti, na které si zasedli jejich představení a kteří se nebojí hájit víru bez ohledu na to, jak to odporuje duchu doby. Takový kněz slaví Nejsvětější oběť s nejvyšší úctou, možná celebruje tradiční latinskou mši anebo je jí příznivě nakloněn, ač latinsky neumí. Rád zpovídá a věnuje se pastoraci…“

Ovšem: „Jeden z největších problémů dnešních kněží je kariérismus. „Důraz na pastoraci“ již pro mnoho biskupů neznamená ani tak obětovat se pro dobro duší jako spíš nedělat vlny. Jak často seminaristé a mladí kněží slyší, že nejlepší kněz je ten, na kterého si lidé co nejméně stěžují, který je maximálně společensky úspěšný a zaměřuje se na kulturní problémy dneška, jako je ochrana životního prostředí či sociální práce. Kdežto kněz, který si hledí především duchovního poslání Církve, tj. svátostí, naráží na vládnoucí materialistickou kulturu a biskupské úřady, které jí podlehly.“

A co to znamená, že je kněz „zrušený“? „Zrušený kněz si může, ale nemusí podržet právo veřejně vysluhovat svátosti. Ti, kdo fakulty mají, obvykle nejsou nikde ustanoveni a je jim přikázáno místo pobytu – často společně s kněžími, kteří se dopustili vážného zločinu. Takoví se snaží pomáhat tam, kde jsou, ale faráři obvykle obdrží pokyn, aby jejich pomoc nevyužívali. Pokud by se chtěli uplatnit mimo svoji diecézi, nedostanou celebret. Pokud zrušený kněz o fakulty přišel, došlo k tomu jedním ze dvou způsobů. První z nich je kanonická suspenze a divinis. Mnoho biskupů se této možnosti vyhýbá, neboť vyžaduje kanonický proces, který by biskup mohl prohrát. V posledních několika letech dává mnoho biskupů přednost ’mimosoudnímu postavení mimo službu, které nemá povahu trestu‘. V podstatě tak biskup obchází kanonické právo. Pokud se kněz chce proti takovému rozhodnutí odvolat, může se obrátit do Říma na Kongregaci pro klérus. Ovšem protože nejde o proces, takový kněz nemá právo na informace, takže informace zaslané biskupem Kongregaci nejsou knězi a jeho právníkovi (pokud si ho může dovolit) přístupné. Mnozí z nás shledali, že Řím po biskupovi ani nevyžaduje důkazy. Kněz to zjistí, teprve když Kongregace vydá rozhodnutí, které je obvykle ve prospěch biskupa. Pak má kněz poslední šanci – odvolat se k Apoštolské signatuře. To je nákladná procedura trvající roky a kněz k tomu potřebuje právníka uznaného Signaturou. Těch je jen hrstka, většinou Italů. Signatura zřídkakdy zvrátí rozhodnutí Kongregace.“

Francouzská Nezávislá vyšetřovací komise pro sexuální zneužívání v církvi, ustavená francouzskými biskupy, představila v Paříži závěrečnou zprávu ze svého vyšetřování, podle níž bylo během posledních 70 let v katolické církvi ve Francii zneužito na 330 tisíc dětí. Zneužívání ze strany církve bylo častější než ze strany rodiny či přátel. Více než třetinu skutků spáchali laikové. Z důvodu „nedostatku vědecké jistoty“ si komise netroufla odhadnout počet dospělých obětí zneužívání. Komise předložila 45 doporučení, mezi nimi požadavek na „dalekosáhlou reformu církevního trestního práva“, a to jak hmotného, tak procesního.

A Ben Reinhard v eseji „Númenor a úpadek Ameriky“ přirovnává současný stav Spojených států k úpadku Tolkienovy fiktivní ostrovní říše Númenor.

Lukáš Novák