Úvodník biskupa Baxanta: Trápil se, ale vytrval do konce

18.10.2021, RC Monitor 20/2021

Snad si ani neuvědomujeme, jak při každé eucharistické bohoslužbě je stůl Božího slova bohatě prostřen. Písmo svaté otevíráme pravidelně už s jakousi samozřejmostí na několika místech Starého i Nového zákona, a kupodivu opět shledáváme známé, avšak stále působivé příběhy, podobenství a podněty k zamyšlení. Každý, kdo nechává na sebe a v sobě zapůsobit toto slovo slov, je Božím nástrojem, neboť nikdy se Boží slovo nevrací zpět bez užitku.

V časech úvah nad jedinečným postavením církevních, ale i světských osobností, se nabízí v pořadí liturgického kalendáře těchto dnů, pohled na sv. Václava, jenž držel dědictví české země nikoliv pro sebe, ale pro nás, na svaté Archanděly, existující k službě Bohu a lidem, Růžencová Panna Maria se svým tichým, ale oddaným příkladem pevně stát v pozadí jako opora nás všech, sv. Terezie z Avily, povzbuzující nás, že Bůh stačí a není třeba nikoho a ničeno jiného. Učiňme si i sondu do starozákonního dění uskutečňování Božího díla spásy a podívejme se na úžasnou biblickou postavu – Mojžíše. Právě on se pro vyvolený lid stále více dostával do důležité role prosebníka a zástupce lidu před Bohem. Být přímluvcem za druhé je služba, která ale sebou současně nese jedno vážné a nebezpečné riziko. Snadno se do duše prosebníka, přímluvce a zástupce lidí může dostat svůdná myšlenka jako pokušení myslet si, že jsem nenahraditelný, jedinečný a dokonalý. Mojžíš, vyvolený vůdce Božího lidu, nesoucí jho zodpovědnosti doprovodit lid z otroctví ke svobodě, opakovaně zakoušel tíhu své výjimečnosti v konfrontaci se stejně tíživou realitou své lidské slabosti. Sice vždy vystupoval k Bohu k rozmluvě jako zástupce lidu, od Boha dostával pokyny pro lid, ale k lidu se zpět vracíval s poselstvím, jenž nebylo pokaždé populární a rychle lidmi přijaté. Trápil se, avšak nebylo jiného řešení než vytrvat ve svém úkolu až do konce, naplnil tak Boží vůli v úkolu, který mu byl svěřen pro dobro celého Božího lidu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický

Další články

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

Síť, která se trhá

01.04.2026, RC Monitor 5/2026

Někdy se zdá, že dějiny církve postupují zvláštním rytmem: zatímco jednou rukou připomínají utrpení a oběť, druhou ukazují nečekanou naději. Právě takový čas nyní prožíváme. Letos v červnu budou v Brně blahořečeni kněží Jan Bula a Václav Drbola, oběti komunistické zvůle padesátých let. Dva mladí faráři, jejichž životy byly násilně přervány režimem, který se snažil přetrhnout nejen lidské osudy, ale i samotnou paměť víry. Symbolické je, že relikviář k jejich poctě vzniká jako obraz „protržené sítě“.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Shakespearovská filozofie

09.03.2026, The Imaginative Conservative

Kdopak by si pomyslel, že se v tak krátkých verších skrývá tolik filozofie? Kdopak by si pomyslel, že tak málo slovy lze vyjádřit takové množství významu? Až příště budete číst Shakespeara, čtěte pozorně a možná v jeho dílech najdete více filozofie, než by se na první pohled zdálo.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.