Úvodník biskupa Baxanta: Trápil se, ale vytrval do konce

V časech úvah nad jedinečným postavením církevních, ale i světských osobností, se nabízí v pořadí liturgického kalendáře těchto dnů, pohled na sv. Václava, jenž držel dědictví české země nikoliv pro sebe, ale pro nás, na svaté Archanděly, existující k službě Bohu a lidem, Růžencová Panna Maria se svým tichým, ale oddaným příkladem pevně stát v pozadí jako opora nás všech, sv. Terezie z Avily, povzbuzující nás, že Bůh stačí a není třeba nikoho a ničeno jiného. Učiňme si i sondu do starozákonního dění uskutečňování Božího díla spásy a podívejme se na úžasnou biblickou postavu – Mojžíše. Právě on se pro vyvolený lid stále více dostával do důležité role prosebníka a zástupce lidu před Bohem. Být přímluvcem za druhé je služba, která ale sebou současně nese jedno vážné a nebezpečné riziko. Snadno se do duše prosebníka, přímluvce a zástupce lidí může dostat svůdná myšlenka jako pokušení myslet si, že jsem nenahraditelný, jedinečný a dokonalý. Mojžíš, vyvolený vůdce Božího lidu, nesoucí jho zodpovědnosti doprovodit lid z otroctví ke svobodě, opakovaně zakoušel tíhu své výjimečnosti v konfrontaci se stejně tíživou realitou své lidské slabosti. Sice vždy vystupoval k Bohu k rozmluvě jako zástupce lidu, od Boha dostával pokyny pro lid, ale k lidu se zpět vracíval s poselstvím, jenž nebylo pokaždé populární a rychle lidmi přijaté. Trápil se, avšak nebylo jiného řešení než vytrvat ve svém úkolu až do konce, naplnil tak Boží vůli v úkolu, který mu byl svěřen pro dobro celého Božího lidu.

Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický