Proč byly debaty rané církve záživnější

02.11.2021, Catholic Culture / RC Monitor 20/2021

Když jsem působil jako šéfredaktor arcidiecézních novin, moji kritici z řad duchovních si někdy stěžovali, že na úkor zpravodajství o dění uvnitř církve věnuji příliš velkou redakční pozornost veřejným záležitostem. Říkali, že zatímco se soustředím na společenský zápas o ochranu života, rodiny a manželství ve stále více nepřátelském prostředí, opomíjím dobré zprávy ze života církve a (jak to nezapomenutelně vyjádřil jeden pomocný biskup) o „vzrušujícím novém vývoji v teologii“. Projevil jsem nesouhlas – a brzy na to jsem už šéfredaktorem arcidiecézních novin nebyl.


V jednom smyslu měli moji kritici nepochybně pravdu. Svátostný život církve je mnohem důležitější než každodenní příběhy, které jsem představoval v přehledu hlavních událostí uplynulého týdne. Pokaždé, když se slaví eucharistická liturgie, když se křtí malé dítě nebo když kající hříšník přijímá odpuštění, je to nekonečně důležitější než společenské a politické spory. Avšak, tvrdil jsem, není to vhodná látka pro týdeník. Transcendentní význam svátostí by se měl objasňovat na jiných fórech. (Brzy na toto téma napíšu víc.)

Naproti tomu v argumentech, které poukazovaly na teologii, jsem ovšem valnou hodnotu nespatřoval. Popravdě jsem neviděl, že by v teologii katolické církve docházelo k nějakému „vzrušujícímu novému vývoji“. Chápu, že pro ty, kdo se v něčem silně angažují, je vzrušující všechno, ale já redigoval noviny pro laické čtenáře, nikoli pro profesionální teology. Zpravidla nebylo pravděpodobné, že by nejnovější diskuse mezi katolickými teology toto široké publikum zaujaly.

V životě církve byly chvíle, kdy by teologické debaty vydaly na opravdu poutavé novinové titulky: chvíle, kdy preláti chrlili kletby a někdy také rozdávali rány. To byl vskutku „vzrušující vývoj“ a takové příběhy by u čtenářů jistě upoutaly zájem. Nynější teologické rozpravy jsou však uměřenější, abstraktnější. Neshody mohou být úplně stejně zásadní, ale otevřeným slovním soubojům se dnes teologové vyhýbají.

Celkově je v současné době diskuse v církvi mnohem mírumilovnější než rázné debaty prvních ekumenických koncilů. Biskupové se snaží omezit své neshody na minimum, alespoň před zraky veřejnosti. Jen velmi zřídka nějaký přední církevní představitel naplno řekne, že podle jeho názoru se jeho kolega absolutně mýlí.

Aby tedy člověk pochopil, jaké zásadní neshody se za diplomatickou fasádou skrývají, potřebuje alespoň trochu znát danou problematiku a také zvyklosti diskuse mezi kněžími. Vlastně se od doby, co jsem odešel z redakce oněch arcidiecézních novin, léta snažím pomáhat katolickým čtenářům vykládat si výroky církevních představitelů, číst mezi řádky a porozumět, oč se ve skutečnosti jedná. Ani teď, po desítkách let zkušeností, si nemyslím, že bych v novinách mohl širokou čtenářskou obec zaujmout „vzrušujícím novým vývojem v teologii“ – pokud bych to neredukoval na prosté, přímočaré pojmy, které rozviřovaly debatu uvnitř rané církve.

Přemýšlím, zda jsme si polepšili, když se dnes vnitrocírkevní debaty vedou uhlazeněji. Nasazení, s jakým církevní otcové hájili své názory a útočili na své oponenty, svědčilo o tom, že jim na pravdě hluboce záleželo. V ničem podstatném by nepřistoupili na kompromis; nehodlali tolerovat nejednoznačnost. Laiky mohla jejich urputnost někdy děsit, ale nebyli zmatení ani neteční. Po chalcedonském koncilu se někteří křesťané vyhrnuli z církve pryč. Dnes lidé odcházejí po desetitisících, a přesto se to zdráháme označit jako krizi víry.

Při čtení spisů raných církevních otců si člověk rychle všimne, že jejich „teologický vývoj“ byl opravdu vzrušující. Ta živost a nadšení se však neomezovaly jen na abstraktní debatu. Projevovaly se i v jejich přímém, bezprostředním přístupu k evangelizaci. Neočekávali u potenciálních konvertitů porozumění pro nuance víry (byť v rozhovorech mezi sebou projevovali velký smysl pro detail a jemné odstíny). Nové posluchače zasahovali zpříma prostým, ohromujícím poselstvím – týmž, jaké vždy zdůrazňují úspěšní evangelisté – úžasnou zprávou, že smrtelní lidé mohou získat věčný život.

A domnívám se, že právě tuto zprávu potřebují katolíci (i nekatolíci) slyšet i dnes. Běžně to není zpráva, kterou by měly předávat noviny, protože nejde o nic nového; Dobrá zpráva je stará zpráva. Určitě to ale je vhodná látka pro jakékoli kázání. Jak jsem se již zmínil, každé vysluhování svátostí – a zejména mše svaté – je důležitá událost. Potřebujeme si neustále připomínat, proč jsou tyto události významné, o co všechno v nich jde a jak neuvěřitelné dary zde přijímáme.

Kdyby se nám podařilo dospět k správnému pochopení těchto tajemství – a kdybychom dokázali třeba jen zrcadlit nadšení otců rané církve –, nepochybuji o tom, že teologický vývoj by byl více vzrušující a redaktoři diecézních novin by o nich psali s větší pravděpodobností.

Phil Lawler
Přeložila Alena Švecová


Další články


Jedna krátká modlitba, která může úplně proměnit den plný stresu

12.11.2021, Aleteia / RC Monitor 21/2021

Tato slova představují skvělý způsob, jak se vypořádat s úzkostí a těžkostmi, které se během dne objeví.

Dům ze skla: Ekumenismus (nejen) ve Svaté zemi

01.12.2021, RC Monitor 23/2021

Latinský patriarcha v Jeruzalémě, Pierbattista Pizzaballa, nedávno komentoval nové směrnice, určené pro ekumenické soužití ve Svaté zemi. Schválilo je 5. října tamní Shromáždění katolických ordinářů a dokument vstoupí v účinnost 28. listopadu. Bude se týkat nejen Latinského patriarchátu, nýbrž také všech východních katolických církví (řecko–melchitské, maronitské, syrskokatolické, arménské a chaldejské), jež působí v Izraeli, Palestině, Jordánsku a Kypru.

Kardinál Dominik Duka: Náš problém

29.11.2021, RC Monitor 23/2021

Biskupové České republiky se vrátili ze své návštěvy ad limina. Můj zdravotní stav mi nedovolil vzhledem k epidemiologickým předpisům, abych se této cesty zúčastnil, přesto jsem obdržel řadu zpráv a reflexí od účastníků napříč názorovou orientací, či generační příslušností biskupského sboru. Nejradostnější bylo setkání se Svatým otcem Františkem. Byli překvapeni jeho otevřeností, pravdivostí, ale i jeho zakořeněním v nauce a tradici Církve.

První papež, který cestoval letadlem

11.11.2021, Aleteia / RC Monitor 21/2021

Před druhým vatikánským koncilem papežové zřídkakdy cestovali mimo Řím.

Anglikánský biskup katolíkem

18.11.2021, Creative Minority Report / RC Monitor 22/2022

„Jedině katolická církev se nepřizpůsobuje modernímu světu. S tím, jak svět propadá čím dál většímu zmatku, se katolická církev bude mnohým stále víc jevit jako zdravá smysluplná cesta životem. Úplně postačí, když církev nezačne podléhat ‚duchu doby‘ a jednoduše řečeno zůstane katolická,“ říká biskup, který z anglikánské církve, jež se čím dál tím více snaží být poplatná světu, přestoupil do církve katolické.

Tvůj oheň hoří jen chvíli. Existuje však oheň, který je věčný

10.11.2021, OnePeterFive / RC Monitor 21/2021

Svatý Polykarp byl žákem apoštola svatého Jana a narodil se kolem roku sedmdesát křesťanské éry. Křesťanem byl od dětství a pro jeho mimořádnou zbožnost si jej velmi oblíbili apoštolové, jeho učitelé. Svatý Irenej, lyonský biskup, píše, že měl to štěstí v mládí poznat našeho světce, který byl tehdy již v pokročilém věku, a poznamenává, jak silně na jeho mysl zapůsobila poučení, která od něj dostal, a s jakým potěšením vzpomíná na to, jak ho slyšel vyprávět o svých rozhovorech se svatým Janem a dalšími, kteří viděli Spasitele.


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2021 Res Claritatis, z.s.