Dům ze skla: Ekumenismus (nejen) ve Svaté zemi

01.12.2021, RC Monitor 23/2021

Latinský patriarcha v Jeruzalémě, Pierbattista Pizzaballa, nedávno komentoval nové směrnice, určené pro ekumenické soužití ve Svaté zemi. Schválilo je 5. října tamní Shromáždění katolických ordinářů a dokument vstoupí v účinnost 28. listopadu. Bude se týkat nejen Latinského patriarchátu, nýbrž také všech východních katolických církví (řecko–melchitské, maronitské, syrskokatolické, arménské a chaldejské), jež působí v Izraeli, Palestině, Jordánsku a Kypru.

Patriarcha označuje Svatou zemi za „laboratoř“ ekumenismu. Samozřejmě, že dokument nepřekročí rámec platné právní úpravy ohledně možného svátostného interkomunia mezi katolíky a členy nekatolických východních církví. Věřící jsou nadále vyzýváni, aby eucharistii, svátost smíření a pomazání nemocných přijímali ve svých domovských církvích, i když katolická strana otevírá možnost přijímat tyto svátosti i pravoslavným a dalším východním křesťanům, kteří nejsou sjednoceni s katolickou církví, a obdobně mohou katolíci přijímat tyto svátosti u nesjednocených církví, pokud ty to umožní.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Katolická strana se ovšem také zavazuje, že se nehodlá uchylovat k nečestnému proselytismu vůči nekatolíkům. Ten bývá katolické církvi z pravoslavné strany opětovně vyčítán, avšak nikoli ve Svaté zemi, nýbrž především v Rusku. Je velký rozdíl mezi početnou a mocensky zaštítěnou pravoslavnou církví v Rusku oproti hrstkám roztroušených křesťanů ve Svaté zemi, pro něž zvolil jeden anglikánský biskup poněkud znevažující označení „křesťanský Disneyland“. Navíc jsou tito křesťané velmi soudržní, takže primárně neřeší, zda je kdo z nich s katolickou církví sjednocený nebo nesjednocený, zatímco slovanskému pravoslaví je naopak trnem v oku uniatství, čili sama existence našich řeckokatolíků. Při práci na Kodexu kánonů (katolických) východních církví někteří z členů komise navrhovali, aby křestní kmotr východního katolíka mohl být pravoslavný, což bylo zmírněno do podoby, že pokud jsou křestní kmotři dva, jeden z nich může být pravoslavný. Mezi sjednocenými a nesjednocenými kněžími téhož ritu se někdy nezákonně pěstuje dokonce koncelebrace. Závažnější přečin je takováto „intercelebrace“ ovšem tehdy, pokud katolický kněz přibírá k oltáři duchovního některé z reformačních církví, kteří nemají platné svěcení. O to se občas pokoušejí ti z katolických kněží, kteří chtějí demonstrovat okázalá prorocká gesta před mediálním fanklubem. Zato u východních křesťanů, za existence svátostného kněžství a téhož ritu, je věc poněkud únosnější. Ale přesto hrozí zákonodárce knězi za neuvedení jména hierarchy v liturgii až velkou exkomunikací, což je s takovou koncelebrací těžko kompatibilní, pokud každý z koncelebrantů má hierarchu jiného a z jiné církve.

Jeden z paradoxů ekumenismu spočívá v tom, že ekumenicky spolupracovat, ba až prorůstat s katolickou církví ještě těsněji by chtěli křesťané z reformačních církví, které ovšem kromě křtu nedisponují platnými svátostmi. Jeden švýcarský funkcionář Světové rady církví prozradil sladké tajemství ze své domoviny. Katolická farnost jednu neděli masově přichází na evangelickou večeři Páně a tam také přijímá, a příští neděli zase evangelíci na oplátku přichází na mši svatou. Samozřejmě i oni přijímají eucharistii, přičemž tamní biskupové o této běžně rozšířené praxi vědí a nic proti ní nepodnikají. Funkcionář je za to pochválil.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

Iluze lásky a zapomenuté přátelství

09.02.2026, RC Monitor 2/2026

O lásce se dnes mluví s nebývalou intenzitou, a přesto se zdá, že je těžší než kdy dřív. V kulturním prostoru se objevují dvě zdánlivě neslučitelné polohy: na jedné straně touha po velkém, osudovém citu, který naplní a spasí náš život, a na straně druhé skepse, cynismus a únava z nenaplněných slibů. Možná proto stojí za to podívat se na lásku střízlivěji, bez iluzí – nikoli proto, abychom ji zbavili krásy, ale abychom ji dokázali skutečně žít.

Čtyři nečisté touhy, od nichž nás liturgie učí se postit

27.03.2026, Saint Dominic‘s Media

Každou postní dobu instinktivně saháme po známých praktikách. Vybereme si něco, čeho se vzdáme, něco, na čem přestaneme lpět, něco, co by mohlo zbystřit naše duchovní smysly. I tyto malé oběti jsou důležité, ale čtení na pátek po Popeleční středě nás vybízejí, abychom nahlédli pod povrch.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.