Dům ze skla: Ekumenismus (nejen) ve Svaté zemi

01.12.2021, RC Monitor 23/2021

Latinský patriarcha v Jeruzalémě, Pierbattista Pizzaballa, nedávno komentoval nové směrnice, určené pro ekumenické soužití ve Svaté zemi. Schválilo je 5. října tamní Shromáždění katolických ordinářů a dokument vstoupí v účinnost 28. listopadu. Bude se týkat nejen Latinského patriarchátu, nýbrž také všech východních katolických církví (řecko–melchitské, maronitské, syrskokatolické, arménské a chaldejské), jež působí v Izraeli, Palestině, Jordánsku a Kypru.

Patriarcha označuje Svatou zemi za „laboratoř“ ekumenismu. Samozřejmě, že dokument nepřekročí rámec platné právní úpravy ohledně možného svátostného interkomunia mezi katolíky a členy nekatolických východních církví. Věřící jsou nadále vyzýváni, aby eucharistii, svátost smíření a pomazání nemocných přijímali ve svých domovských církvích, i když katolická strana otevírá možnost přijímat tyto svátosti i pravoslavným a dalším východním křesťanům, kteří nejsou sjednoceni s katolickou církví, a obdobně mohou katolíci přijímat tyto svátosti u nesjednocených církví, pokud ty to umožní.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Katolická strana se ovšem také zavazuje, že se nehodlá uchylovat k nečestnému proselytismu vůči nekatolíkům. Ten bývá katolické církvi z pravoslavné strany opětovně vyčítán, avšak nikoli ve Svaté zemi, nýbrž především v Rusku. Je velký rozdíl mezi početnou a mocensky zaštítěnou pravoslavnou církví v Rusku oproti hrstkám roztroušených křesťanů ve Svaté zemi, pro něž zvolil jeden anglikánský biskup poněkud znevažující označení „křesťanský Disneyland“. Navíc jsou tito křesťané velmi soudržní, takže primárně neřeší, zda je kdo z nich s katolickou církví sjednocený nebo nesjednocený, zatímco slovanskému pravoslaví je naopak trnem v oku uniatství, čili sama existence našich řeckokatolíků. Při práci na Kodexu kánonů (katolických) východních církví někteří z členů komise navrhovali, aby křestní kmotr východního katolíka mohl být pravoslavný, což bylo zmírněno do podoby, že pokud jsou křestní kmotři dva, jeden z nich může být pravoslavný. Mezi sjednocenými a nesjednocenými kněžími téhož ritu se někdy nezákonně pěstuje dokonce koncelebrace. Závažnější přečin je takováto „intercelebrace“ ovšem tehdy, pokud katolický kněz přibírá k oltáři duchovního některé z reformačních církví, kteří nemají platné svěcení. O to se občas pokoušejí ti z katolických kněží, kteří chtějí demonstrovat okázalá prorocká gesta před mediálním fanklubem. Zato u východních křesťanů, za existence svátostného kněžství a téhož ritu, je věc poněkud únosnější. Ale přesto hrozí zákonodárce knězi za neuvedení jména hierarchy v liturgii až velkou exkomunikací, což je s takovou koncelebrací těžko kompatibilní, pokud každý z koncelebrantů má hierarchu jiného a z jiné církve.

Jeden z paradoxů ekumenismu spočívá v tom, že ekumenicky spolupracovat, ba až prorůstat s katolickou církví ještě těsněji by chtěli křesťané z reformačních církví, které ovšem kromě křtu nedisponují platnými svátostmi. Jeden švýcarský funkcionář Světové rady církví prozradil sladké tajemství ze své domoviny. Katolická farnost jednu neděli masově přichází na evangelickou večeři Páně a tam také přijímá, a příští neděli zase evangelíci na oplátku přichází na mši svatou. Samozřejmě i oni přijímají eucharistii, přičemž tamní biskupové o této běžně rozšířené praxi vědí a nic proti ní nepodnikají. Funkcionář je za to pochválil.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Zaprášené katolictví

18.03.2026, RC Monitor 5/2026

Minule jsem se v Monitoru zamýšlel nad tím, proč a čím některé z nás, římských katolíků, láká křesťanská tradice Východu. Uvědomil jsem si přitom, že problém je možná složitější. Že ta skutečná otázka nejspíš zní: Proč mnozí katolíci nezakoušejí hloubku vlastní tradice? Proč nám katolictví připadá nudné a zaprášené?

Mlčení, které koná: tajemství svatého Josefa

19.03.2026, RC Monitor 5/2026

Kdo z nás má tu odvahu, anebo tu nevědomost, aby mohl říct, že nepotkal svatého Josefa? Chodí všelijak přestrojen, zjevuje se ve všech „společenských vrstvách“, vždycky mlčí, nikdy neprozrazuje svou důstojnost, poněvadž tak je pokorný a poslušný, že o ní neví, a kdyby o ní věděl, nechce o ní vědět. Zacpi pramen dobra rukama: čím více na něj tlačíš, tím silněji jej utlačuješ, tím výše vystřikuje. Pramen a skutečná síla se utlačit nedá. „Já jsem, který jsem,“ takto sám sebe definuje Bůh. Zaniká to, co není; co není v Bohu, to vůbec není. Co jest, to nezrušitelné a neporušitelné jest v Tom, který jest.

V Libanonu vzniká největší socha Ježíše na Blízkém východě

15.04.2026, církev.cz

Ve východní části Libanonu vzniká monumentální socha Krista, která má být největší svého druhu na Blízkém východě. Projekt vzniká v oblasti poznamenané dlouhodobým napětím a místní jej vnímají jako znamení víry a naděje.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.