Spravedlivý při zkoušení pan profesor také byl, ale byl také milosrdný, neboť milosrdenství a spravedlnost usilují o stejné, aby se konalo dobro a zabraňovalo zlu. Dovolím si napsat, že pan profesor svým živým až jemu vlastním způsobem dokázal představit právo tak, že i obyčejný smrtelník dokázal se zaujetím poslouchat tři hodiny v kuse a někteří se dokonce i rozhodili právo dále studovat. Každý, kdo pana profesora znal jistě potvrdí, že smutný od něj odcházel pouze ten, kdo měl vyloženě potřebu a touhu profesora tzv. zvednout ze židle. Pan profesor se pro mě stal i kněžským vzorem, bylo milé na fakultě potkat kněze, který je veselý, nestrojený, a už vůbec ne rigidní. Prof. Hrdina byl kněz, který neplul po povrchu a vždy šel na dřeň i za cenu, že to bude bolet. Šlo mu o to, oč by mělo jít každému křesťanovi – o Boží věc. Když kněz kněze povzbuzuje ke službě naplňují se slova Žalmu 133: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. Takového povzbuzení se mi ne jednou dostalo od pana profesora. Dovolím si zde citovat jeho přání ke kněžskému svěcení: ,,díky za zprávu o Vašem svěcení – vždycky mě potěší, když se podaří dobré dílo, a tohle nepochybně dobré dílo je. Přeji Vám, aby Vás Pán Bůh chránil a aby Vás (tak jako doposud mne) ušetřil všech krizí povolání. Ať Vám žehná a kéž od něj jednou uslyšíte: „Pojď, služebníků dobrý a věrný...“ To Vám přeje, v modlitbě vzpomíná a o modlitbu prosí P. Ignác A. Hrdina, O.Praem.
Uzavřel bych tento malý medailonek jeho otázkou, kterou nás vyrušil, když jsme během přestávky o jeho přednáškách živě diskutovali o tom, kam půjdeme na pivo – ,, a jaká je causa bibendi, pánové? Odpovím na onu otázku Vašimi slovy, radost z toho, že vy jste již uslyšel a my – které Vám Bůh svěřil v různých etapách Vašeho života a na různě dlouhou dobu – uslyšíme na posledním soudu slova našeho Pána: „Pojď, služebníků dobrý a věrný...“
P. Dmytro Romanovský
