Až staneme na posledním soudu

09.05.2022, RC Monitor 9/2022

Tak nějak se mohl cítit člověk, který přišel ke zkoušce do kabinetu Prof. P. Ignáce Antonína Hrdiny O.Praem. V čele místnosti velký stůl za nímž seděla velká postava, jejíž mohutný hlas dokázal naplnit snad každou místnost. Ne bezdůvodně právě tento kněz Kristův profesně zasvětil svůj život kanonickému právu – projevu Boží spravedlnosti v tomto světě.


Spravedlivý při zkoušení pan profesor také byl, ale byl také milosrdný, neboť milosrdenství a spravedlnost usilují o stejné, aby se konalo dobro a zabraňovalo zlu. Dovolím si napsat, že pan profesor svým živým až jemu vlastním způsobem dokázal představit právo tak, že i obyčejný smrtelník dokázal se zaujetím poslouchat tři hodiny v kuse a někteří se dokonce i rozhodili právo dále studovat. Každý, kdo pana profesora znal jistě potvrdí, že smutný od něj odcházel pouze ten, kdo měl vyloženě potřebu a touhu profesora tzv. zvednout ze židle. Pan profesor se pro mě stal i kněžským vzorem, bylo milé na fakultě potkat kněze, který je veselý, nestrojený, a už vůbec ne rigidní. Prof. Hrdina byl kněz, který neplul po povrchu a vždy šel na dřeň i za cenu, že to bude bolet. Šlo mu o to, oč by mělo jít každému křesťanovi – o Boží věc. Když kněz kněze povzbuzuje ke službě naplňují se slova Žalmu 133: Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratři bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. Takového povzbuzení se mi ne jednou dostalo od pana profesora. Dovolím si zde citovat jeho přání ke kněžskému svěcení: ,,díky za zprávu o Vašem svěcení – vždycky mě potěší, když se podaří dobré dílo, a tohle nepochybně dobré dílo je. Přeji Vám, aby Vás Pán Bůh chránil a aby Vás (tak jako doposud mne) ušetřil všech krizí povolání. Ať Vám žehná a kéž od něj jednou uslyšíte: „Pojď, služebníků dobrý a věrný...“ To Vám přeje, v modlitbě vzpomíná a o modlitbu prosí P. Ignác A. Hrdina, O.Praem.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Uzavřel bych tento malý medailonek jeho otázkou, kterou nás vyrušil, když jsme během přestávky o jeho přednáškách živě diskutovali o tom, kam půjdeme na pivo – ,, a jaká je causa bibendi, pánové? Odpovím na onu otázku Vašimi slovy, radost z toho, že vy jste již uslyšel a my – které Vám Bůh svěřil v různých etapách Vašeho života a na různě dlouhou dobu – uslyšíme na posledním soudu slova našeho Pána: „Pojď, služebníků dobrý a věrný...“

P. Dmytro Romanovský


Další články



Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.