Alkohol, erotika a Ježíš

14.04.2025, RC Monitor 6/2025

Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...

Tentokrát chci napsat o tom, že ani v tramvaji to nemá Ježíš lehké. Po krku mu totiž jde Zdeněk Hřib, pirátský politik ve vedení města. Ten na sociálních sítích dal najevo, že ve veřejné dopravě už na lidi „nebudou vykukovat láhve vodky, Ježíš ani pozvánka do erotického klubu“. Kladu si proto otázky: Proč se Ježíš ocitl na blacklistu ve společnosti alkoholu a erotiky? Co mohou mít společného? Proč nás před nimi levičáci potřebují chránit?

Zkusme na to jít logicky: alkohol a erotika člověka lákají a ohrožují zároveň. A Ježíš vlastně také. Piráti a všichni s podobným bezhodnotovým postojem ovšem nemohou rozlišit znaménka, která jsou podstatná: Zatímco u alkoholu a erotického klubu je příjemný požitek vystřídán nepříjemnými důsledky kocovinou, závislostí, výčitkami svědomí, rozpadem rodiny... u Ježíše po nepříjemném zápolení s vlastní hříšností či vezdejším pronásledování následuje příjemná a věčná (!) spása duše.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Skoro bych řekl, že tato kampaň má ještě jeden hlubší, rovněž nihilistický podtext. Dostojevskij píše, že bojištěm, na kterém se utkává Bůh s ďáblem, dobro se zlem, je lidské srdce. Připusťme proto metaforu, že tramvaj je jako lidské srdce a alkohol s erotikou na jedné straně a Ježíš na straně druhé představují zlo a dobro. Pak přijde někdo, kdo si myslí, že boj dobra a zla vyřeší tím, že všechny tři vyžene z tramvaje. Mír hned a za každou cenu, bez ohledu na to, co je dobré a co zlé, kdo zlo působí a kdo zlem trpí! Pánové, Hřibe a Trumpe, můžete si podat ruce... a přihlášku do klubu odhalených falešných mesiášů.

Máme co do činění s někým, kdo má tu pýchu stavět se nad vodku, erotiku a Ježíše coby aktéry boje v našich srdcích, rozhodovat o tom, zda se utkání mezi ctností a neřestí smí hrát, myslet si, že za nás vybojuje to, co si máme vybojovávat sami, umlčovat svědomí a znemožňovat tolik potřebný zápas o spásu duše. Anebo s někým, kdo se Ježíše bojí, protože ho nezná. Nezapomeňme, že ti, kdo umlčují svědomí, berou lidem svobodu.

Na závěr doporučení mykologa: Hřib pirátský (Boletus satanas ssp. pirata) nesbírat. Když už se vám dostane do ruky, patří do koše, ne do volební urny.

Ing. Vojtěch Macek

Další články

U soudu se lhát nesmí. V novinách je to norma

17.12.2025, Syrzdarma.cz

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus–omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Úsilí o získání ostatků sv. Dobroslavy/Orosie pro naši zem

22.08.2025, RC Monitor 15/2025

V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.

Vím, že nic nevím

15.12.2025, RC Monitor 23/2025

Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 3. část

01.09.2025, RC Monitor 14/2025

Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.