Alkohol, erotika a Ježíš

14.04.2025, RC Monitor 6/2025

Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...

Tentokrát chci napsat o tom, že ani v tramvaji to nemá Ježíš lehké. Po krku mu totiž jde Zdeněk Hřib, pirátský politik ve vedení města. Ten na sociálních sítích dal najevo, že ve veřejné dopravě už na lidi „nebudou vykukovat láhve vodky, Ježíš ani pozvánka do erotického klubu“. Kladu si proto otázky: Proč se Ježíš ocitl na blacklistu ve společnosti alkoholu a erotiky? Co mohou mít společného? Proč nás před nimi levičáci potřebují chránit?

Zkusme na to jít logicky: alkohol a erotika člověka lákají a ohrožují zároveň. A Ježíš vlastně také. Piráti a všichni s podobným bezhodnotovým postojem ovšem nemohou rozlišit znaménka, která jsou podstatná: Zatímco u alkoholu a erotického klubu je příjemný požitek vystřídán nepříjemnými důsledky kocovinou, závislostí, výčitkami svědomí, rozpadem rodiny... u Ježíše po nepříjemném zápolení s vlastní hříšností či vezdejším pronásledování následuje příjemná a věčná (!) spása duše.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Skoro bych řekl, že tato kampaň má ještě jeden hlubší, rovněž nihilistický podtext. Dostojevskij píše, že bojištěm, na kterém se utkává Bůh s ďáblem, dobro se zlem, je lidské srdce. Připusťme proto metaforu, že tramvaj je jako lidské srdce a alkohol s erotikou na jedné straně a Ježíš na straně druhé představují zlo a dobro. Pak přijde někdo, kdo si myslí, že boj dobra a zla vyřeší tím, že všechny tři vyžene z tramvaje. Mír hned a za každou cenu, bez ohledu na to, co je dobré a co zlé, kdo zlo působí a kdo zlem trpí! Pánové, Hřibe a Trumpe, můžete si podat ruce... a přihlášku do klubu odhalených falešných mesiášů.

Máme co do činění s někým, kdo má tu pýchu stavět se nad vodku, erotiku a Ježíše coby aktéry boje v našich srdcích, rozhodovat o tom, zda se utkání mezi ctností a neřestí smí hrát, myslet si, že za nás vybojuje to, co si máme vybojovávat sami, umlčovat svědomí a znemožňovat tolik potřebný zápas o spásu duše. Anebo s někým, kdo se Ježíše bojí, protože ho nezná. Nezapomeňme, že ti, kdo umlčují svědomí, berou lidem svobodu.

Na závěr doporučení mykologa: Hřib pirátský (Boletus satanas ssp. pirata) nesbírat. Když už se vám dostane do ruky, patří do koše, ne do volební urny.

Ing. Vojtěch Macek

Další články

Dušičky, odpustky a očistec – proč na tom vlastně záleží?

02.11.2025, RC Monitor 21/2025

Stojíš před branou hřbitova a na chvíli zaváháš. Nadechneš se chladného podzimního vzduchu a sevřeš kliku. Z korun stromů se spouští sprška barevného listí – tolik krásy, a přitom tolik ticha. Tolik života, a přitom tolik připomínek smrti. Možná právě proto člověk cítí zvláštní směs smutku a klidu. Jako by se nebe na chvíli sklonilo k zemi.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění – 5. část

08.09.2025, RC Monitor 16/2025

Realistická filosofie ukazuje, jak se v objektivně dané realitě jedno uskutečňuje v mnohém a mnohé se na různých úrovních sjednocuje. V sub–humánní sféře se jedná o prostou danost, jež nachází svůj výraz ve specifické, generické a analogické podobnosti mezi skutečnostmi světa. Specifikum člověka spočívá mimo jiné v tom, že si tyto souvislosti uvědomuje, že je poznává. Poznání je činností, jíž poznávající subjekt komunikuje s poznaným předmětem.

Spoluzakladatel Wikipedie: Ze skeptického filozofa křesťanem

17.10.2025, Aleteia

Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Requiem za Dominika kardinála Duku OP

10.11.2025, RC

Prof. Petr Piťha věnoval zesnulému kardinálu Dominiku Dukovi homilii, která zazní v nejbližších dnech při rekviem v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Slova rozloučení, která vycházejí z hlubokého přátelství i víry, exkluzivně a s vděčností za oba vzácné muže české církve přinášíme již nyní. "Když jsme se spolu, Dominiku, naposledy loučili, popřáli jsme si dobrou noc. Přeji Ti ji i teď – služebníku věrný, který jsi věděl, co znamená nést tíhu i krásu pravdy. Odpočívej v pokoji, a prosím Tě, vyprošuj nám občasná odpočinutí časná, která tolik potřebujeme. Protože unaveni jsme my, kteří zůstáváme."

Mlčet nestačí: hřešíme i vědomým mlčením

11.09.2025, RC Monitor 16/2025

V naší době se slova mění rychleji než činy a význam pojmů bývá často obrácen naruby. To, co bylo po staletí považováno za samozřejmost, je dnes zpochybňováno a přepisováno. Jedním z nejvýraznějších příkladů je tzv. genderová ideologie – myšlenkový směr, který se snaží redefinovat samotný základ lidské identity. A už se nevede jen akademická debata. V roce 2024 se tato ideologie stala součástí vzdělávacích programů našich škol. Profesor Petr Piťha ji výstižně nazval „biologickou diktaturou“ a dodal, že jde o nejnebezpečnější formu diktatury, předčící dokonce i diktaturu třídní či rasovou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.