Alkohol, erotika a Ježíš

14.04.2025, RC Monitor 6/2025

Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...

Tentokrát chci napsat o tom, že ani v tramvaji to nemá Ježíš lehké. Po krku mu totiž jde Zdeněk Hřib, pirátský politik ve vedení města. Ten na sociálních sítích dal najevo, že ve veřejné dopravě už na lidi „nebudou vykukovat láhve vodky, Ježíš ani pozvánka do erotického klubu“. Kladu si proto otázky: Proč se Ježíš ocitl na blacklistu ve společnosti alkoholu a erotiky? Co mohou mít společného? Proč nás před nimi levičáci potřebují chránit?

Zkusme na to jít logicky: alkohol a erotika člověka lákají a ohrožují zároveň. A Ježíš vlastně také. Piráti a všichni s podobným bezhodnotovým postojem ovšem nemohou rozlišit znaménka, která jsou podstatná: Zatímco u alkoholu a erotického klubu je příjemný požitek vystřídán nepříjemnými důsledky kocovinou, závislostí, výčitkami svědomí, rozpadem rodiny... u Ježíše po nepříjemném zápolení s vlastní hříšností či vezdejším pronásledování následuje příjemná a věčná (!) spása duše.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Skoro bych řekl, že tato kampaň má ještě jeden hlubší, rovněž nihilistický podtext. Dostojevskij píše, že bojištěm, na kterém se utkává Bůh s ďáblem, dobro se zlem, je lidské srdce. Připusťme proto metaforu, že tramvaj je jako lidské srdce a alkohol s erotikou na jedné straně a Ježíš na straně druhé představují zlo a dobro. Pak přijde někdo, kdo si myslí, že boj dobra a zla vyřeší tím, že všechny tři vyžene z tramvaje. Mír hned a za každou cenu, bez ohledu na to, co je dobré a co zlé, kdo zlo působí a kdo zlem trpí! Pánové, Hřibe a Trumpe, můžete si podat ruce... a přihlášku do klubu odhalených falešných mesiášů.

Máme co do činění s někým, kdo má tu pýchu stavět se nad vodku, erotiku a Ježíše coby aktéry boje v našich srdcích, rozhodovat o tom, zda se utkání mezi ctností a neřestí smí hrát, myslet si, že za nás vybojuje to, co si máme vybojovávat sami, umlčovat svědomí a znemožňovat tolik potřebný zápas o spásu duše. Anebo s někým, kdo se Ježíše bojí, protože ho nezná. Nezapomeňme, že ti, kdo umlčují svědomí, berou lidem svobodu.

Na závěr doporučení mykologa: Hřib pirátský (Boletus satanas ssp. pirata) nesbírat. Když už se vám dostane do ruky, patří do koše, ne do volební urny.

Ing. Vojtěch Macek

Další články

Nepraktikující katolíci

13.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle frekvence témat řešených v českém křesťanském on-line prostoru by se mohlo zdát, že věřící a duchovně hledající u nás trápí několik zcela zásadních otázek, a to: O kterých církevních svátcích je otevřeno v Tescu; jestli se po masturbaci oslepne a konečně zda člověk k tomu, aby měl autentický vztah k Bohu, potřebuje chodit do kostela.

Královský rod a kněžské poslání

13.11.2025, RC Monitor 21/2025

„Lidi sou různý a různý koníčky maj...“ Tato slova písně z alba Pražského výběru z roku 1988 mi vytanula na mysli, když jsem zaregistroval novou zábavu začínající na západ od našich hranic. Po hobby horsingu, kdy člověk osedlá tyčku s koňskou hlavou a hopsá přes překážky, tu máme tzv. vyšší level, a tím je hobby dogging. Je to vpravdě zábava méně fyzicky náročná – nikdo vás nenutí hopsat a podávat sportovní výkony. Stačí, když si pořídíte vodítko a obojek a budete venčit vzduch a po návratu domů stačí, když pověsíte vodítko na věšák a ani z něj netřeba odpoutávat psa. No, neberte to.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Každý sedmý křesťan je obětí pronásledování

02.03.2026, Open Doors International

Dne 14. ledna 2026 zveřejnila nevládní organizace Open Doors svůj seznam pronásledování křesťanů po celém světě. Zjištění mluví jasně: s 388 miliony postižených lidí náboženská svoboda křesťanů eroduje pod kombinovaným tlakem džihádistického násilí a státního autoritářství.

Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.